Mars nezrezavěl vodou
Když se řekne Mars, téměř každému z nás se vybaví pojem "rudá planeta". Co však způsobuje toto zvláštní zabarvení? Doposud se věřilo, že přítomnost kapalné vody v minulosti byla důvodem ke korozi hornin bohatých na železo. Vypadá to však, že tato teorie se vypaří stejně, jako voda na Marsu. Experiment dánských vědců totiž ukázal i jiný možný způsob vzniku červeného zbarvení - proměnu hornin.
Pozorování planety Mars jsou známa už od dob prvních civilizací. Není divu, vždyť patří k nejjasnějším objektům noční oblohy. Babyloňané, Řekové, Římané, Číňané, ti všichni spojovali tuto planetu s ohněm či krveprolitím. Ostatně také své současné jméno nosí čtvrtá planeta Sluneční soustavy po římském bohu války. Je jasné, že tyto asociace jsou podníceny výraznou červenou barvou Marsu. Čím je však toto neobvyklé zabarvení povrchu způsobeno?
Rezavějící planeta?
Nejčastěji přijímaná hypotéza o zabarvení Marsu hovoří o tekoucí vodě, která způsobila, že horniny začaly prostě rezavět. Aby platila, musí být splněny dvě podmínky - na Marsu skutečně musela být voda a musel tam být i kov, který podléhá korozi a při tom červená. Hypotéza je tedy velmi nadějná, protože v současnosti existuje už nespočet důkazů o kapalné vodě, která se na Marsu nacházela v minulosti. Navíc je povrch planety pokrytý horninami bohatými na železo. Potvrzují to výsledky téměř dvaceti úspěšných automatických sond, které zkoumaly planetu od 60. let minulého století.
Záhadný prach
Zdá se, že otázka je zodpovězena a víc není co zkoumat. To si však nemysleli dánští vědci, kteří přišli s novým experimentem. Řekli si, že abychom dokonale poznali vlastnosti hornin na povrchu planety, je potřeba důkladně sledovat jakým způsobem jsou tvořeny a jak se vyvíjejí. Určující vliv může mít prostředí a také atmosféra, se kterou jsou horniny v kontaktu. Víme, že povrch Marsu je pokryt velice jemným prachem, který je doslova všudypřítomný. Přesto dodnes pořádně nechápeme jeho fyzikální, chemické a geologické vlastnosti.
Simulátor eroze
Dánští vědci se rozhodli vytvořit jakýsi simulátor podmínek na povrchu rudé planety. Aby toho experimentátoři docílili, použili jemný křemenný písek hermeticky uzavřený ve skleněných lahvích. Dlouhodobou erozi marťanských hornin napodobili otáčením a nakláněním lahví po dobu víc jak půl roku. Celkem lahve udělaly deset milionů otáček, tedy průměrně 33 otáček za minutu. Za sedm měsíců samovolného drcení písku v lahvích se téměř desetina písku rozmělnila na prach srovnatelný s povrchem Marsu. Poté vědci přidali do písku prášek magnetovce, horniny, která je na planetě v hojném zastoupení. K jejich velikému překvapení se při dalším otáčení láhve směs prachu, písku a magnetovce zbarvovala rudě.
Magická proměna
Jak vysvětlit tento jev? Pravděpodobně jde o metamorfózu neboli proměnu horniny na jinou. Křemenný písek v láhvi podléhal erozi proudícím vzduchem a po kontaktu s ním se původně tmavý magnetovec proměnil v minerál hematit, který je typický svým rudým zbarvením. Tak to ukazuje analýza vzniklé směsi. Ale zjistit, jak přesně proměna proběhla, bude vyžadovat ještě mnoho experimentální a analytické práce. Důležité je, že experiment dává stejné výsledky při použití jak zemské atmosféry, tak atmosféry složené převážně z oxidu uhličitého. Taková odpovídá atmosféře Marsu.
Jde to i bez vody
Podstatným výsledkem pokusu s křemičitým pískem je, že vznik rudě zbarveného prachu není nutně spjat s existencí vody, ale může být způsoben i mechanickými činiteli. Mars je dějištěm častých prachových bouří a vzdušných vírů a není tajemstvím, že se zde drasticky mění počasí. Během bouří dosahují větry rychlosti kolem 200 kilometrů za hodinu a mají tedy na povrch silný erozivní účinek. Ukáže-li se, že mechanický proces vzniku rudého prachu na povrchu planety je tím správným vysvětlením, bude vyvrácen jeden z významných důkazů svědčících pro výskyt tekoucí vody na povrchu Marsu. Zjištění dánských experimentátorů zřejmě opět otevřou debatu o historii vody na Marsu a jeho obyvatelnosti nějakou formou života.
Práce pokračuje
A jakým směrem se bude ubírat další práce v oblasti zkoumání procesů na povrchu naší sousední planety? Celosvětová síť vědců bude podpořena novými misemi, díky kterým bude možno se povrchu Marsu téměř "dotknout". Dál však bude pokračovat také vyvíjení simulátorů a počítačových modelů marťanského podnebí a jeho vlivu na povrch. Doufejme, že díky společnému úsilí lidí a vyspělé techniky bude záhada rudé planety brzy prolomena.
