Nad ránem vyvrcholil planetární supervíkend, k vidění byla celá sluneční soustava

Od večerního soumraku až po dnešní svítání jsme mohli na obloze vidět všechny planety sluneční soustavy. Astronomové tomu říkají planetární supervíkend. Některé planety byly vidět i pouhým okem. Lepší zážitek z pozorování měli ale ti, kteří se vydali na hvězdárnu. Tak jako například na tu na Novém Hradci Králové.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jupiter je největší a nejhmotnější planetou Sluneční soustavy. Působí tedy na své okolí největší silou.

Jupiter je největší a nejhmotnější planetou Sluneční soustavy. Působí tedy na své okolí největší silou. | Foto: NASA

„Předpokládám, že jdete do téhle budovy, že? Vybrali jste si dobrý večer, obloha je čistá,“ vítá astronom Karel Bejček první z desítek nadšenců, kteří se rozhodli podívat se na planety podrobněji, a proto vyrazili sem na hvězdárnu.

„Planety běhají kolem Slunce po svých drahách, a protože to není pravidelné, čas od času se postaví do zajímavých seskupení,“ vysvětluje Bejček.

K vidění v noci byla přitom i poměrně nedávno "zrušená" planeta Pluto. Mělo to ale menší háček.

„Musím upozornit, že Uran, Neptun nebo Pluto jsou k vidění jen s dalekohledy – a Pluto dokonce s takovým, který tady na hvězdárně ani nemáme, tam už by to chtělo aspoň třicet centimetrů optiku.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Ondřeje Vaňury z hvězdárny v Novém Hradci Králové, kde byla také k vidění celá sluneční soustava

Jako první se zdejší dalekohled zaměřil na zářivou Venuši. „Později se k ní přidá – je krásně vidět v dalekohledu – Saturn, to je s těmi prstenci velmi vděčná planeta.“

Další planety se na obloze objevily až po čtvrté hodině ranní. Nejdříve ty nejvzdálenější - Uran a Neptun. Brzy po nich Jupiter a Mars. V tu chvíli se dal vidět i náš Měsíc. Až se svítáním se objevil velmi drobný Merkur, který tak doplnil seznam všech planet naší soustavy. Podobná příležitost vidět je pohromadě nastane až za několik let.

„Jejich pozice se velmi různě mění, odhadem jednou tak za pět let, takže to není zase tak úplně výjimečné. V noci a ráno, když vydržíte celou noc, je uvidíte všechny, ale jsou samozřejmě okamžiky, kdy to nelze,“ dodává astronomka Lenka Trojanová.

Tereza Jelínková, Ondřej Vaňura Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme