Pozorovatele oblohy čeká unikátní úkaz, přechod Venuše přes Slunce
Ve středu 6. června časně ráno po východu Slunce spatříme část vzácného úkazu – přechodu Venuše přes Slunce. Současná generace ho už nikdy nespatří.
Přibližně od páté do sedmé hodiny ranní ve středu 6. června budeme z našeho území moci spatřit vzácný astronomický jev – přechod Venuše přes Slunce. Při pohledu na Slunce se bude po jeho pravém horním okraji pomalu sunout temný kotouček planety Venuše.
O přechodu Venuše před Sluncem jsme na Rádiu Česko mluvili s Pavlem Suchanem z Astronomického ústavu Akademie věd
Znovu se úkazu nikdo ze současně žijících pozemšťanů nedočká, další nastane až v prosinci roku 2117. Určitě se tedy vyplatí si přivstat a černou Venuši si na slunečním disku například nafotit.
„Nejen z pohledu lidského života, ale i z pohledu astronomie je to velmi vzácný jev. Protože teď nás čeká 105letá přestávka. Takže pokud zítra ráno nebudeme mít jasno, tak už velmi pravděpodobně žádný přechod Venuše před Sluncem neuvidíme,“ řekl na Rádiu Česko Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Jen dvakrát za století
Ze Země můžeme pozorovat přechody jen dvou planet přes Slunce – Merkuru a Venuše. Úhlově větší a díky své atmosféře zajímavější Venuše se však před Sluncem promítá mnohem méně často. Planeta se před sluneční disk nedostane při každém svém oběhu, většinou prolétne nad diskem nebo pod diskem. Přesně mezi Zemí a Sluncem se ocitne jen výjimečně. Když k tomu ale dojde, stane se to po osmi letech znovu, a poté následuje více jak stoleté čekání.
Vždy nastanou dva přechody v červnu oddělené osmiletou pauzou a po dlouhé době dva prosincové se stejnou osmiletou prodlevou. Mezi červnovými a prosincovými dvojicemi přechodů uběhne 105,5 roku dlouhá doba. Od prosincových do dalších červnových je třeba čekat ještě déle – 121,5 roku.
K poslední prosincové dvojici došlo na konci 19. století – v letech 1874 a 1882. První v tomto století jsme mohli v celém průběhu zažít 8. června 2004.„Před rokem 2004 nebyl na zemi žijící pamětník, který by pozoroval ten předposlední jev, to bylo před 121,5 roku. Takže je to velmi vzácný jev i z hlediska astronomie. Vlastně od vynálezu dalekohledu bylo pozorováno přechodů Venuše před Sluncem pouze sedm,“ uvedl Suchan.
Letošní úkaz je tedy druhý ze současné červnové dvojice. Po ní bude třeba čekat přes 105 let – další dva přechody nastanou 10./11. prosince 2117 a 8. prosince 2125.
Úkaz hodný objevů
S tím, že k úkazu vůbec může dojít, přišel pravděpodobně jako první až známý astronom Johannes Kepler. Ten si v roce 1627 uvědomil, že podobně jako Měsíc přechází přes Slunce a způsobuje jeho zatmění, musí i Venuše před Sluncem za příhodných podmínek přejít, neboť Venuše obíhá uvnitř zemské dráhy. Dokonce teoreticky vypočítal, kdy by k němu mělo dojít. Úkazu se však nedožil – zemřel v roce 1630, pouhý rok před ním.
První pozorování tak pochází až od geniálního anglického matematika Jeremiaha Horrockse, který Venuši na slunečním kotoučku zastihl v díře mezi oblaky devět let po Keplerově smrti, 4. prosince 1639. To byl druhý z přechodů v 16. století.
Ruský astronom Mikhail Lomonosov si na začátku i na konci úkazu v roce 1761 všiml, že se Venušin kotouček protahuje do tvaru kapky směrem k vnitřnímu slunečnímu okraji. Vyslovil správně hypotézu, že za úkazem by mohl stát výskyt atmosféry obklopující planetu. Dnes víme, že Venuše atmosféru má, dokonce nejhustší ze všech planet. Kapkovitý jev ovšem není výrazný vždycky a Lomonosov měl tehdy obří štěstí, že ho viděl.
Díky další významné osobnosti astronomie – anglickému královskému astronomovi Edmundu Halleymu se při pozdějších přechodech postupně podařilo s poměrně vysokou přesností určit vzdálenost mezi Zemí a Sluncem, tedy tzv. astronomickou jednotku. Vědci vycházeli z toho, že na různých místech na Zemi nastávají počáteční a závěrečné fáze úkazu v jiný čas a rovněž věděli, jak jsou od sebe jejich pozorovací stanoviště daleko. Z těchto veličin se jim v průběhu 18. a 19. století skutečně podařilo vzdálenost naměřit.
Letos se chystají vědci jevu využít pro zpřesnění metod umožňujících odhalit atmosféru u planet cizích hvězd. Pokud tyto exoplanety přejdou před svou mateřskou hvězdu, spektrum hvězdy se obohatí o jejich atmosféru a astronomové tak budou moci určit její složení a zda je planeta obyvatelná. K pozorování tranzitu Venuše přes Slunce Hubbleovým teleskopem využijí Měsíce jako zrcadla slunečního svitu.
Kdy, kde a jak pozorovat?
Celý sedmihodinový jev spatří lidé zejména z východní poloviny Asie, Austrálie nebo Aljašky. My z něj uvidíme přibližně poslední třetinu. V České republice vychází Slunce nad obzor několik minut před pátou hodinou ranní středoevropského letního času. Přechod Venuše končí v 6 hodin 55 minut. Přesné časové údaje průběhu jevu na vámi zvoleném místě pozorování si můžete zjistit pomocí kalkulátoru Stevena van Roodeho a Françoise Mignarda. Máte možnost zadat buď vlastní souřadnice či svou polohu na Google mapě.
Pro pozorování úkazu je třeba si najít místo s odkrytým severovýchodním a východním obzorem. Slunce bude po celou dobu úkazu poměrně nízko nad obzorem. Krátce po východu Slunce najdeme Venuši v horní polovině slunečního disku. Venušin temný kotouček se bude postupně sunout doprava nahoru. Ke spatření Venuše na slunečním disku postačí malý dalekohled či volné oko. Už při pohledu volným okem přes bezpečný filtr se bude jevit jako temná kruhová skvrnka. Úhlový průměr planety v době úkazu činí 0,9’, což je přibližně třicetina průměru slunečního kotouče na obloze. Slunce tak bude svítit i hřát skoro stejně, jako obvykle. Proto k úkazu přistupujeme s naprosto stejnou obezřetností i metodami, jako při sledování částečného zatmění Slunce nebo slunečních skvrn.
Můžeme si Slunce buďto promítnout pomocí čočkového přístroje na bílou plochu a sledovat, jak se pomalu pohybující planeta postupně v průběhu dvou hodin posouvá k okraji slunečního kotouče. Nebo lze na Slunce namířit dalekohled vybavený bezpečným filtrem a sledovat úkaz přímo.
Foťte pro sebe i pro svoje děti
Jak bylo zmíněno, další přechody Venuše nastanou až v letech 2117 a 2125. Určitě se tedy vyplatí si středeční přechod jakkoliv vyfotografovat, neboť váš materiál tu bude pro další generace. Pro jednoduchost stačí fotoaparát – rovněž vybavený filtrem – namířit na Slunce, zaostřit a vyfotit. Už pokročilými kompaktními fotoaparáty při vhodném zvětšení a pečlivém doostření Venuše vynikne jako černý puntík na světlém slunečním kotouči. Kromě Venuše budete moci zachytit i sluneční skvrny. Fajnšmekrům doporučujeme fotografovat Slunce spolu s dalšími objekty v okolí – například mezi stromy, korouhvičkou promítnutou na Slunci a podobně. Nejlepší příležitosti nabízí samotný východ Slunce, při němž by mohla sluneční zář být značně otupělá ranní vlhkostí a i bez použití filtru by pak mohly vzniknout jedinečné snímky, například s probouzející se krajinou v popředí.
Pokud nemáte foťák, nevadí. Venuše bude putovat po slunečním disku ve společnosti menších i větších slunečních skvrn. Pokud máte nějaký dalekohled, kterým se můžete dívat přímo, nebo si Slunce v dostatečné velikosti promítnout na papír, úkaz si nakreslete. Zejména při pohledu velkým dalekohledem, který musí být vybaven filtrem, se bude dát pozorovat Lomonosovem objevený kapkovitý jev.
Na serveru České astronomické společnosti Astro.cz vznikne fotogalerie úkazu. O její obsah se můžete postarat právě vy. Své snímky i kresby proto rozhodně zašlete pomocí jednoduchého formuláře. Další informace a odkazy najdete rovněž na Astro.cz.
