Superluna prozáří noc ze soboty na neděli

Dnes v noci bude Měsíc v úplňku a zároveň nejblíže Zemi za celý rok. Projeví se to tak, že pro laického pozorovatele se bude zdát větší a zároveň jeho svit bude až o třetinu jasnější. Lidé tak budou mít možnost číst si při měsíčním světle a nezkazit si u toho oči.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vlk vyjící na úplněk. | Foto: FreeDigitalPhotos.net, nixxphotography

Úplněk ze soboty na neděli má být o třetinu jasnější než jindy a vysloužil si proto přídomek superluna.

Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze, proto je jí v některých místech bližší a v některých vzdálenější. Průběh této dráhy však laický pozorovatel obvykle nezaznamenává.

„Když nastane vzácná příležitost, že měsíc je v přízemí, tedy nejblíže Zemi, a zároveň nastává úplněk, tak pak si toho všimneme téměř určitě,“ vysvětluje astronom Petr Horálek z Pardubické hvězdárny.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak vypadá superluna a jaké jevy ji provázejí, upřesňoval astronom Petr Horálek z Pardubické hvězdárny

Jev superluny se tak na obloze objeví jedenkrát za rok a měsíc a půl. Pokud by dnešnímu pozorování nepřálo počasí, další tak bude k vidění 23. 6. 2013, kdy bude Měsíc Zemi ještě o trošku blíže než letos. Pozorovatelé jej proto budou vnímat jako ještě jasnější.

„Při těchto letních nebo jarních větších úplňcích je Měsíc dost nízko nad obzorem a k pozorovateli světlo z měsíce prochází delší drahou zemské atmosféry, čili je o něco oslabeno,“ dodává Petr Horálek.

Vzdálenost přízemí, tedy vzdálenost Měsíce od Země, je při každé superluně proměnlivá . Proto ne každoroční superluna je Zemi úplně nejblíže. Takový okamžik nastává obvykle jedenkrát za 18 let. Naposledy bylo možno pozorovat takto blízký a jasný Měsíc 19. března loňského roku.

Na nevšední astronomické jevy často reaguje i lidská pověrčivost. Podle Petra Horálka ovlivňuje Měsíc život na Zemi vcelku nemalým způsobem, a tak je podle něj taková lidská reakce oprávněná. Nelze však Měsíci podsouvat všechny negativní jevy, jak už bývá lidským zvykem, a je třeba brát takzvané 'souvislosti' s rezervou.

Mohla superluna za potopení Titaniku?

V době stého výročí ztroskotání Titaniku se tedy vynořily spekulace, že za jeho tragickým příběhem stála také superluna, kterou bylo možné pozorovat v lednu roku 1912.

„Vlivů na potopení Titaniku bylo spoustu. Měsíc určitě nemůže za všechny,“ říká Petr Horálek a pokračuje:

„Stalo se několik věcí, které tomu trošku napomohly. A sice: Měsíc byl nejblíže k Zemi někdy v lednu toho roku 1912 a právě v lednu je Země nejblíže i ke Slunci. To znamená, že jak Měsíc, tak i Slunce měly značně větší vliv na slapové jevy. Ty potom způsobily, že ledovce, které se normálně pohybují značně severněji, se dostaly do dráhy Titaniku. Navíc měl Titanic smůlu, že v době, kdy plul, byl Měsíc v novu, takže ledovce, které pluly v jeho trase, nebyly vidět.“

Martin Drtina, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme