Hladina pozemských jezer se v průběhu roku proměňuje s přibývajícími srážkami nebo naopak s odpařováním vody. Obdobný jev nyní dokázala zaznamenat sonda Cassini na Titanu, největším měsíci planety Saturn.

18:48 16. července 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Sonda Cassini sleduje Titan už déle než čtyři roky a pravidelně zásobuje vědce na Zemi novými údaji. Naposledy je překvapila podrobnými daty o proměnlivé hloubce uhlovodíkových jezer na povrchu měsíce. Odpařující se metan způsobuje podle měření pokles hladin zhruba o jeden metr za rok. Úbytek hladiny souvisí také se sklonem břehu.

Největším jezerem na jižní polokouli měsíce je Ontario Lacus. Stejnojmennou severoamerickou vodní plochu připomíná nejen názvem, ale také tvarem a velikostí. Zároveň bylo prvním pozorovaným jezerem na Titanu. Jeho břeh ustoupil od června 2005 do července 2009 o deset kilometrů. Zdánlivě dlouhá doba představuje období mezi polovinou léta a podzimem. Jeden rok na Titanu totiž trvá 29,5 pozemského roku.

Pohyb hladin se podařilo změřit kombinací dvou metod. Prvním zdrojem dat byl radar, který rozlišuje hladké a hrubé plochy. Druhou řadou dat pak byly údaje o době odrazu mikrovlnného signálu od povrchu měsíce. Díky tomu vědci získali obraz jezer sahající až do hloubky 8 metrů. U jezer na severní polokouli Titanu se však podobné změny zatím neprojevily.

Zdroj: California Institute of Technology

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít