Vědci zjistili, že voda na Zemi možná pochází z komet
Moře a oceány by mohly mít původ ve vesmíru. Astronomové z Evropské vesmírné agentury na to přišli při zkoumání komety Hartley 2, která obsahovala vodu s velmi podobným chemickým složením, jaké je obvyklé na naší planetě.
Země byla po svém vzniku extrémně horká a voda se z ní musela odpařovat. Právě komety sem mohly chybějící vodu postupně přivést. Výsledky zveřejněné v časopise Nature ukazují, že zásluha komet na množství vody může být mnohem větší, než se soudilo.
Hartley 2 pocházející z takzvaného Kuiperova pásu prolétla kolem Země minulý rok na podzim. Astrofyzikové zjistili složení její vody pomocí Herschelovy vesmírné observatoře.
Publicista Tomáš Přibyl z časopisu Letectví a kosmonautika rozebírá zjištění, že voda na Zemi možná pochází z komet
„Dívá se na vzdálené objekty, ale zároveň jeden z jejích přístrojů zkoumajících v infračerveném spektru umožňuje dívat se na bližší objekty a zkoumat například jejich atmosféru. Čili u planet, které jsou ve Sluneční soustavě, zkoumá atmosféru a když se kometa přiblíží ke Slunci, tak tím, že se zahřeje, i ona získá atmosféru a i ona je v tu chvíli pozorovatelná,“ přibližuje publicista Tomáš Přibyl z časopisu Letectví a kosmonautika, jakým způsobem se zjistilo složení vody přítomné v kometě.
Upřesňuje, že podobné měření jako u komety Hartley 2 bylo provedeno jen asi u pěti nebo šesti komet – jejich pozorování je totiž velmi složité a aby se je podařilo prozkoumat stejným způsobem, musí být splněna celá řada podmínek.
Další ověření teorie je nejisté
Podle Přibyla je proto obtížné říct, kdy se k Zemi přiblíží další vhodná kometa, která by mohla posloužit k ověření teorie. Vědci už ale dávno předpokládali, že voda na Zemi pochází z komet.
„Dosud žádná kometa neměla své složení podobné, co se zastoupení deuteria ve vodě týká, pozemským oceánům. Právě kometa Hartley 2 přinesla jako první odkaz na podobnost s pozemskými oceány, takže se v podstatě potvrzuje to, co jsme předpokládali. Jistě, budeme muset provést další a další pozorování, abychom se utvrdili v tom, že komety nás skutečně jakýmsi způsobem ‚zavlažily‘,“ vysvětluje Přibyl.
Domnívá se také, že komety zřejmě souvisí se vznikem života. Je ovšem skeptický, že by tato vesmírná tělesa v ledu přímo přepravovala jednoduché organismy, protože by zřejmě nepřežily desítky či stovky milionů let v kosmickém prostředí.
„Na druhé straně komety obsahují různé aminokyseliny, organické sloučeniny a podobně, takže by mohly vesmírem létat a rozsévat takový ‚organický biologický koktejl‘, ze kterého by se na příhodném místě, jakým je třeba planeta Země, mohl namíchat výsledný život,“ dodává.
Voda na Jupiterově měsíci
Voda se údajně nachází v kapalném stavu také pod silnou vrstvou ledu na měsíci Europa, který obíhá kolem planety Jupiter. I tu budou podle Přibyla vědci v budoucnu zkoumat, i když přesný termín ještě není určen:
„Právě měsíc Europa představuje pro vědce velikou výzvu, hozenou rukavici. Víme, že tam voda je, že je v tekutém stavu, že by tam teoreticky mohly po velmi dlouhou dobu být příznivé podmínky pro vznik a udržení života, takže některé z příštích planetárních výprav se na Europu zaměří.“
Vědci Evropské kosmické agentury a NASA podle Přibyla na přípravách velmi intenzivně pracují a první vhodná příležitost k vyslání sondy k měsíci Europa by měla nastat někdy po roce 2020.
