Česko musí být součástí evropského pohybu. Musíme podporovat naše podnikatele, aby neutíkali, říká Zaorálek

Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Desátá je podle losu na řadě Česká strana sociálně demokratická. Zastupuje ji Lubomír Zaorálek.

ROZHOVOR S LÍDREM Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lubomír Zaorálek | Foto: Filip Jandourek

Začneme rovnou ekonomikou. Ta je v dobré kondici, vykazuje velmi dobré tempo růstu. Ptám se, co bychom měli v takové době, kdy se nám hospodářsky daří, dělat především?
Mám z toho samozřejmě radost, že ekonomika má dobrá čísla. Nelze nemít radost z vysokých čísel růstu, ale i z toho, že je nízká nezaměstnanost. To je obrovská věc, když je nízká nezaměstnanost. Je to dar.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s lídrem: Lubomír Zaorálek za ČSSD

A není už ta nezaměstnanost příliš nízká? Že už to průmyslu vadí.
Ne, ne, ne. S tímhle názorem nesouhlasím. Domnívám se, že čím je nižší, tím lépe, protože když máte někoho, komu musíte dávat sociální dávky, to je vždy břemeno, je to špatně.

To určitě, ale je nedostatek pracovních sil.
Ano, ale to si myslím, že je jiný problém, k tomu se dostanu. Je to úžasná věc, když je nízká nezaměstnanost. Na tom trvám a bylo by to na dlouhou diskuzi, ale za tím si stojím. Samozřejmě jsem rád, že za čtyři roky se zvýšila průměrná mzda o tři tisíce, a že se zvýšila minimální mzda už skoro na 40 procent průměrné mzdy. To jsou věci, které jsou dobře, ale zároveň ta moje radost je jenom dílčí, protože si myslím, že to je jenom první věc, že se podařilo za ty tři roky ekonomiku dostat do výrazně lepšího stavu.

Rozhovor s lídrem

Poslouchejte každý den od 16:30 Český rozhlas Plus, nebo od 18:30 Radiožurnál. Rozhovory s lídry a lídryněmi budou mít stejnou podobu. V první části se otázky týkají obecných témat, jako je ekonomika, zdravotnictví nebo školství. Následně půjde o program strany nebo hnutí, které se přihlásilo do říjnových sněmovních voleb. Pořadí je určené losováním.

Teď si myslím, že nás čeká ještě daleko vážnější krok. Ekonomika je zároveň trochu v pasti. Je v pasti nízkých mezd a v tom, že sice vypadají makročísla dobře, ale nepřelévá se to do domácností, do normálního života. Tady máme velké množství lidí, kteří žijí z ruky do pusy, lidí v nejrůznějších oblastech, od stavebnictví a podobně, kde se vydělává skutečně 20 tisíc, 16 tisíc. V něčem je tam zakódováno to, že my jsme nahoře dnes taky proto, že je příliv a všechny loďky jsou nahoře. Ale jestli s tím nedokážeme něco udělat, že se nám nedaří investovat, a s tím, že ten růst se bude přelévat do domácností, tak to není dlouhodobě udržitelné.

A hlavně z toho většinou lidi nemusí nic mít a my můžeme růst, ale ta společnost se bude polarizovat a budou mít z toho jenom někteří. A to je problém, který mně teď připadá nejvážnější a ten program, který my jsme psali, tak je psaný především tak, abychom docílili podpory malých, středních českých podniků, že se budeme snažit tlačit mzdy nahoru.

Samozřejmě tam nejde jenom o mzdy ve státním sektoru, ale jde tou podporou kolektivního vyjednávání, zvýšení minimální mzdy, je tady tlak i na privátní firmy. To je jediná cesta, která zabrání tomu, že nám zítra ti opravdu kvalifikovaní, schopní budou odcházet pryč.

K platům se ještě dostaneme, vrátíme se k nim. Co bychom měli udělat pro zlepšení úrovně českého zdravotnictví? Zase je to zvýšení mezd lékařům a sestrám?
To nejsou jenom mzdy. Myslím si, že je třeba tam držet úroveň mezd na slušné úrovni, proto také vláda zvýšila mzdy zdravotníků od 1. ledna kromě toho, co udělala pro ty další od 1. listopadu, to je v pořádku. Myslím si, že se ve zdravotnictví je důležité ubránit tomu, co znovu čtu v programech politických stran, kde se znova mluví o poplatcích.

Obávám se rostoucího politického vlivu Číny, říká Kuchař z hnutí Cesta odpovědné společnosti

Číst článek

A hlavně, já tam vidím nebezpečí a mohl bych to citovat z některých programů, že se znovu ozývá, že je třeba zavést konkurenci mezi pojišťovny, konkurenci mezi zdravotnická zařízení a že je vlastně třeba dát větší prostor dobrovolným příspěvkům lidí. Opět je tady nebezpečí, že se bude rozdělovat republika na lidi, kteří budou mít na to, čemu se bude říkat od začátku nadstandardní, ale nakonec se ukáže, že tady máme dvě kategorie lidí. A ta daleko větší bude mít zdravotnictví, které nebude mít zdaleka tu úroveň, kterou budou mít ti vybraní.

To je také nebezpečná tendence a v těch programech to bohužel je. Když se mluví o efektivitě, tak je něco jiného, když mluvíme o efektivitě zdravotnictví z hlediska pacientů, a něco jiného, když v těch programech cítím, že tam jde o efektivitu z hlediska byznysu, který by si rád ukrojil z koláče veřejného zdravotnictví, na které se vlastně všichni skládáme.

Vycházím z toho, že máme solidární systém, ve kterém souhlasíme s tím, že když se nějakému, kdo na to ani nemá, klukovi, babičce někde něco přihodí, má operaci za milion, že se mu na to složíme. A tak funguje náš systém. Deset procent lidí čerpá šedesát procent peněz, na které se skládáme, a to je vlastně obrovská vymoženost, kterou tady máme. Ale ve chvíli, kdy do toho pouštíme byznys způsobem, jak si někteří představují, že bude konkurence mezi pojišťovnami, zdravotními zařízeními, tak to je návrat k tomu, co jsme tedy už jednou diskutovali.

Když tady byl ministr zdravotnictví pan Julínek a Cikrt, tak ti mluvili úplně stejně a podle mě to je právě to nebezpečí, že do těch koláčů veřejných peněz, které se tady vytvářejí, pořád je taková tendence vrazit do toho se soukromým byznysem a udělat si z toho zisk na veřejných penězích.

Podávat by se měla jedna žádost, úředník ať oběhá potřebné věci. 'Jedny dveře' by uvítal předseda ODS Fiala

Číst článek

Povězte, jak byste zastavili odchod mladých lékařů do zahraničí? Co s tím dělat?
Mluvil jsem s lékařem, který vystudoval medicínu, nabídli mu tady něco málo přes 20 tisíc a šel do Švédska, kde mu nabídli 120 tisíc. To je samozřejmě problém. Myslím si, že částečnému odchodu v krátké době teď nezabráníme. Ani to nezměníme tím, že budeme snižovat odvod, sociální příspěvky, které jsou v rámci nákladů a v rámci mezd. Protože to kdybychom udělali, tak bude mít ne 20, ale 25 tisíc. Pak odejde stejně, ale navíc tím budeme rozbíjet systém.

Jak to řešit tu situaci?
To je základ našeho programu. My musíme celkově zvyšovat mzdovou a platovou úroveň v České republice. Nejde jen o zdravotnictví. Proto chceme do roku 2022 zvýšit průměrnou mzdu na 40 tisíc. Někteří křičí, že to je moc, ale na tom mém příkladu ze zdravotnictví vidíte, že to je teprve začátek.

A to je zase to, co já mám jako první bod, kdy budeme probírat konkrétní body vašeho programu, takže se k tomu vrátíme. Mě teď zajímá školství. Co je bolestí našeho školství v současné době? Je to nedostatek učňů?
Mluvím o tom, že potřebujeme nový model ekonomiky. A stejně tak si myslím, že potřebujeme nový model školství, protože žijeme v přelomové době, ta doba je velmi dynamická a zareagovat na to potřebujeme novým typem přípravy. Kdybych to měl říct rychle, tak dneska se tomu říká nekognitivní dovednosti a myslí se tím, že musíte mít schopnost komunikovat, kooperovat, orientovat se v práci, ale i určitou sociální inteligenci, potřebujete být kritický, dokázat zacházet s daty, zacházet s informacemi. Tento typ inteligence, tento typ vzdělání, je vlastně to, co bude muset nabízet škola, jestliže chceme v tom současném světě obstát. Potřebujeme na to novou ekonomickou strategii, která bude vytvářet podmínky pro to, abychom prodali vlastní nápady.

Víte, ta podstata je v tom, že u nás máte výrobek, fabriku, která vyrábí zdánlivě vysokou přidanou hodnotu, ale zjistíte, že se tam jenom kompletují součástky, a že cena těch součástek se rovná ceně toho, co oni složí. A zisk odchází ještě do zahraničí. Nejde o to, že tady máte fabriku s vysokou, tady jde o to, že vy ten vlastní nápad prodáváte. Musíme mít takový typ výroby, ve kterém si naše inovace skutečně prodáváme a máme z nich zisk. A tohle abychom dokázali, na to potřebujete i ten systém vzdělání, který vede k tomu, že jste kreativní. Školství musí mít učitele, kteří jsou osobnostmi. Platy jsou jenom jedna z věcí, to není něco, co by to řešilo. My potřebujeme školství posunout k něčemu, co bude opravdu odpovídat podmínkám 21. století, jinak všechny Průmysly 4.0 a podobně se s Českou republikou minou.

Pane Zaorálku, měla by Česká republika stavět další jaderný reaktor?
Účastnil jsem se řady debat na tohle téma, teda myslím i odborných, protože ve vládě jsme se tím zabývali systematicky. Mně z toho nakonec vychází, že Česká republika nemá náhradu za jadernou energii, protože tady není žádný zdroj energie, který bychom mohli použít. Když chceme mít soběstačnou zemi a být soběstační energeticky, což je strategická věc, a kdybychom jadernou energii pustili, tak by to znamenalo, že si vytvoříme nějaký způsob závislosti, který pro tu zemi strategicky není dobrý. A proto si myslím, že je třeba učinit rozhodnutí, které se týká dostavby jaderných bloků.

Zdravé rodiny se 3 dětmi, dost pohybu a kvalitního jídla, cituje z volebního programu ODA Sehnal

Číst článek

Jaderná energie musí být součástí mixu a zároveň si myslím, že největší zdroj jsou úspory. A to jsou zase taková ta chytrá řešení. Viděl jsem domy, které dýchají, které postavíte takovým způsobem, že se okna otevírají na den a rolety zavírají navečer a ten dům sám pracuje. Nejenom že postavíte zateplování a potom nemůžete větrat, ale že vytvoříte opravdu dům, který vám sám uspoří energie. To je podle mě úplně nejefektivnější.

Na jedné straně rozumný mix, v němž to jádro nějaké místo mít bude, a zároveň hledat způsob, jak mít celou řadu těchto chytrých řešení. Evropská unie je poměrně hodně dotuje. To jsou kotlíky a další věci, ve kterých by se mělo pokračovat, ale zároveň si myslím, i tohle je věc inteligence, chytrých nápadů, jak docílit toho, aby ekonomika do budoucna měla velký zdroj v úsporách.

Á propos, Evropská unie. Teď ve světle brexitu měla by Česká republika se přibližovat víc Evropské unii, anebo se spíš vzdalovat?

Vláda nikdy nebyla tým, který někdo řídí. Stát má fungovat jako rodinná firma, zopakoval Babiš

Číst článek

Víte, pro nás ten půlmiliardový trh je něco, co nám nikdo nenahradí. A existuje řada analýz, které ukázaly, jak je to pro nás životně důležité. Řekl bych, že je to taková tepna, spojení s Evropou. Mluvím o ekonomice, ale má to pro nás samozřejmě zcela zásadní i civilizační význam – to, že jsme součástí Evropy. Všichni zajímaví myslitelé, od Jiřího Poděbradského přes Bernarda Bolzana a Komenského až po Masaryka, všichni zdůrazňovali, že pro nás je strašně důležitá jednotná Evropa. Neměli bychom se na to jenom dívat, ale i maximálně se podílet na tom, aby jednotná zůstala, protože když se začne rozpadat a drolit, tak to je pro nás vždy zlé.

A děláme pro to dost v tuto chvíli?
Mám svoji práci, ve které jsem se tomu věnoval hodně. Ale chápu, že to nemusí být vždy vidět, ale je to práce, kterou jsem dělal rád a s přesvědčením. A doufám, že se v tom bude pokračovat. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak, protože v opačném případě bychom šli do dobrodružství, na jehož konci by bylo, že v Evropě nemusíme hrát roli.

Oproti jiným si ale nemyslím, že třeba dnes se nutně musíme rozhodovat o tom, že přijmeme euro a že to dokonce bude rozhodovat o tom, jestli budeme v hlavním proudu, nebo ne. 

EET je ten nejstupidnější nástroj na výběr daní, říká lídr strany Radostné Česko Boleslav Buzek

Číst článek

A myslíte, že bez eura se můžeme obejít a zůstat v tom?
Dlouhodobě těžko. Být součástí společné měny je něco, co je pro nás výhodné. Zvlášť, když se nám bude dařit zpevňovat kurz koruny a zvyšovat mzdy, což bylo velice dobré pro vstup do eura. A ten důvod, proč říkám, že to nemusíme učinit dnes, je, že nás k tomu nikdo nenutí.

Myslím si, že Česká republika je schopná sehrát roli partnera i zemím eurozóny a být součástí debaty. I dnes náš hlas na řadu věcí potřebují, takže to neznamená, že z toho vypadneme, když se teď bude jednat o eurozóně. Především ale sama eurozóna je dneska v pohybu.

Leckdo ale bude chápat, když se na tom budeme podílet a nebudeme úplně hned v prvních dnech usilovat do toho vstoupit, protože i pro nás je důležité, jak se eurozóna teď utvoří.

A aby vytvořila pravidla, která se budou konečně dodržovat, protože bohužel to doposud neplatilo. To by pro nás mělo být také důležité, aby pro všechny malé i velké ta pravidla, která se přijmou, byla skutečně závazná.

Protiruské sankce jsou neefektivní. Evropské země na ruském trhu nahradily Spojené státy, říká Filip

Číst článek

Dokonce jsem ještě před rokem viděl, jak se prováděl bailout dvou italských bank, což bylo vlastně proti všem principům a zásadám, které tady politici vykřikovali. Stav nehotovosti, nedodělanosti a stav, že stále ještě to není tak, že velcí, malí, všichni respektují pravidla, což je pro případ krize strašně důležitá věc. Pak zase nemůže nikdo říci: Mně je bližší košile než kabát, a ministr francouzský řekne: Mně tady ten ministr eurozóny je ukradený, protože já mám své zájmy doma.

Tohle je problém, který musí eurozóna vyřešit, a my bychom měli zvyšovat mzdy a vytvářet podmínky pro to, aby vstup do eurozóny byl pro nás jednou hladký.

Nyní se pustíme do vašeho programu, už jste o tom mluvil, do roku 2022 minimální mzda aspoň 16 tisíc, průměrná pak 40 tisíc. Proč právě v této výši a jak toho chcete dosáhnout?
Musí se to rozložit, tak jako jsme nyní zvyšovali minimální mzdu. Nakonec jsme se dopracovali na 40 procent průměrné mzdy v tom posledním nedávném rozhodnutí vlády, tak i v našem programu je to rozvrženo tak, aby to odpovídalo zvyšování produktivity práce.

A vy nemůžete odpojit toto zvyšování od růstu ekonomiky a především od zvyšování produktivity práce. To není tak, že vy si připnete značku, kam chci dojít, v tom je součástí podmínka, že ta ekonomika musí šlapat. Cíl je ale vytyčen proto, že to je dosažitelné. Hlavně ta ekonomika na to má. Mně připadá, že to, co se podařilo zahájit, tak že tady nejsou překážky, které by měly v této chvíli bránit tomu, abychom my podobným tempem nepokračovali i v těch letech.

Rád bych řekl tři, dokonce bych rád řekl pět let, a ve chvíli, kdy se to povede, vím, že v ekonomice nikdy nemáte absolutní jistotu, tu vám nedá nikdo. V tom je předpoklad, že se nestane něco nepředvídatelného, ale myslím si, že je velmi slušná šance a dokonce je to něco, co cítím jako pravděpodobné, abychom pokračovali v růstu ekonomiky, nemyslím třeba zrovna 4,5 procenta, co bylo v posledním kvartále, ale řekněme přes 3, 3,5, 3,6 procenta. Odhady, které jsou teď, tak mi připadají, že by mohly být pravdivé pro ta nejbližší léta.

Start-upy a inkubátory

A pak by tedy bylo možné dosáhnout na těch 40 tisíc.
A pak můžete držet zvyšování mezd. To tempo 5 až 6 procent, které jsme měli nyní, můžete držet. A hlavně musíte dělat celou řadu ještě dalších věcí. To je to, co mi připadá důležité, skutečně pomáhat malým, středním podnikům s inovacemi.

My tam máme některé nástroje. Včera jsme měli schůzku s německými ekonomy, kteří přijeli, abychom debatovali právě o tom, jakým způsobem přenést jejich zkušenosti. Ono se tomu říká v Německu Fraunhofer-Institut. Není to tak, že to za dva, za tři roky změníte.

A ještě jedna věc. Říkal jsem, že potřebujeme prodávat nápady. My potřebujeme dělat takové věci, jaké vidíte v zahraničí. Naposledy jsem v Kanadě viděl inkubátory, start-upy. Vím, že u nás jsou start-upy, u nás to někdo rozjede a za chvilku to prodá, ale tady jde o to, abychom my vytvářeli podmínky pro to, aby se ty nápady potom dále zhmotňovaly do dalších aplikací. Abychom ten nápad drželi a rozvíjeli ho sami. To znamená vytvořit systém, ve kterém skutečně budeme z toho, co vymyslíme, žít.

A to je ta strategická změna ekonomiky a nesuďme teď, proč jsme se dostali do současného stavu, protože to by bylo teď dlouhé, kdo za to nejvíc může. Protože už na začátku 90. let byla dvojitá devalvace koruny, která způsobila, že české mzdy se octly na úrovni 8 procent dnešních německých. To je takový osudový krok, který jsme učinili a dneska říkám, je to past a my se z toho musíme dostat.

Pojďme tedy k některým vizím. Mě zaujalo, že říkáte, prosadíme právo na nedostupnost mimo pracovní dobu, to zní originálně, jak to myslíte?
Tím se myslí to, že když jste mimo pracovní dobu, například tady v rozhlase, tak vám nemůže šéf zavolat a chtít po vás, abyste pracoval v době, kdy máte mít volno.

A není spíš lepší nechat to na vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel?
Tohle je taková ta otázka nad volným časem. A ukazuje se, že stále větší téma je, že vlastně v životě nejde jenom o to makat a žít z ruky do pusy, ale že když se podíváte i do zemí kolem nás, tak zjišťuji, že jsem viděl, myslím ve Spojených státech, jak tam vyhrávali v městech politici, kteří slibovali zlepšení trávení volného času.

A vyhrává se na volnočasová témata. Nejenom v jiných státech z vyspělé části světa, takže najednou vlastně jde o kvalitu života. Lidé se zabývají tím, co jí, jak je kvalitní to prostředí, co jim nabízí, jak je zajímavý život v jejich místě. A vlastně ten trend je, že ten život nemá být jenom naplněn od rána do večera prací, což bohužel pro nás některé, jak se tak dívám, platí. To je legitimní debata a cítím to u sebe, protože nemůžu lidi nutit, aby všichni pracovali, jak bych si představoval a učím se v tom také určité toleranci.

Čili chcete otevřít o tom diskusi.
Otevřít debatu a zároveň si myslím, že je hodně těch, kteří si myslí, „dobře, já jsem ochoten pracovat a třeba tomu věnovat poctivě čas, ale pak bych chtěl mít také volný čas a chtěl bych mít právo na svůj život a nechci být zavalen věcmi od rána do večera“. Vím, že je to dnes životní styl části lidí, někdy se obávám, že i můj, ale myslím si, že to nemáme právo vnucovat ostatním.

Podpoříme také regulaci sdílené ekonomiky tak, abychom využili její potenciál pro ekonomický růst a zlepšení kvality života, ale aby současně neznamenala nekalou konkurenci a neposilovala takzvanou prekérní práci. Chcete toto rozvésti?
Tak je to, nevím, jestli úplně srozumitelné, když je to takhle napsané. Ale skrývá se v tom, že všechny formy sdílení, ať už je to aut, bytů a podobně, vypadají velmi elegantně a revolučně, ale jak asi víte, často se tají, k jakým věcem tam dochází. Často i docela nepříjemným, dramatickým, že v tom jsou spojená rizika. I pro ty, kteří sdílené služby užívají.

A to se tají, zatímco normální firma se musí přiznávat ke svým selháním, tak tady vlastně se to daří tajit a je tady jakási konkurence, která o sobě nedává všechno vědět. Ten postoj je takový, že tomu neříkáme ne, ale musí se hledat způsob, jak se to opět stane součástí života, aby to nebylo právě nekalou konkurencí, protože se využívá těch výhod, kdy je k dispozici všem, ale zároveň se tají to, že to má v sobě i obsažené rizika. Nejsou garance, že tam nejsou jistoty a že leckdo může být velmi nepříjemně buď napálen, anebo dokonce poškozen.

V tomhle udělat pořádek není jednoduché. My ale musíme hledat způsob, chceme-li to učinit součástí nabídky v životě, tak jde o to, aby i v téhle oblasti existovala určitá pravidla.

Co rozumíte pojmem aktivní ekonomická diplomacie a co je to vědecká diplomacie?

Aktivní ekonomická diplomacie, o to se snažím teď ty tři roky nebo skoro už čtyři roky, a vlastně jsme absolvovali celou řadu misí v zahraničí. A když mluvím o té podpoře malých a středních podniků, tak pro mě to je docela konkrétní, protože jsem v tom našel něco, co dělám velice rád.

Zjistil jsem, že je tady celá řada našich českých firem, kde se zaměstnává třeba 200, 300 lidí, jsou založeny na nějakém dobrém nápadu nebo několika nápadech a vytvářejí třeba navigační systémy pro letadla, a sám jsem žasl, jak jsou úspěšní v Asii, v Latinské Americe, Africe, a tohle je věc, která mi dělá radost.

Těmto lidem chceme pomáhat, aby se dostali na další kontinenty, protože někteří z nich jsou úplně špička světa. Obdivuji, že na těch nápadech se vystaví něco, co zaměstná pár set lidí a dokonce to, že ti lidi mají tu odvahu, jezdí do světa a setkávají se s lidmi, tak to je pro mě radost jim pomáhat. Tomu říkám aktivní diplomacie, že je bereme s sebou. V řadě zemí ta politická záštita znamená mnoho, jim se otevírají dveře, oni mohou jednat a my tam jezdíme, a není jenom teď ta jedna firma, o které mluvím, ale děláme i semináře, kde je seznámíme v Indonésii, v Indii, s tím, co jim Česká republika může nabídnout.

Jsme aktivní v tom, že se sami snažíme pomoci a nečekáme, až nás někdo požádá. Na jedné straně jsem chtěl, aby ministerstvo zahraničí bylo také určitým servisem, aby se vědělo, co se od nás může čekat, ale je to aktivní v tom, že my sami jsme tahouny.

My jsme dokonce vytvořili knihu oborových příležitostí, kde mapujeme šance v jednotlivých zemích světa podle oboru, a každý, kdo má zájem, se od nás dozví takovou orientaci toho, kde mohou svoje výrobky upotřebit. My nečekáme, kdo přijde, ale snažíme se sami v tom světě mapovat příležitosti a dávat dohromady naše podnikatele s příležitostmi.

Vy jste říkal ještě vědecká diplomacie. A ta vědecká diplomacie, to je ještě něco jiného. My jsme zřídili post vědeckého diplomata v Izraeli, protože Izrael je nabitý vědou, výzkumem a inovacemi. Když jsme tam jezdili s delegacemi, tak jsme zjistili, že to není úplně efektivní, že tam prostě potřebujeme jednoho člověka full-time, který se věnuje jenom tomu. Takže to bylo první místo a budeme zřizovat další.

Kde přesně?
Ve Spojených státech. V zemích, kde jsou pro nás nejlepší partneři a kde máme největší byznys v oblasti vědy a výzkumu. Víte, mám radost, když nám stoupá ekonomika, stoupá ekonomická výměna právě s takovými zeměmi, jako je Holandsko, Německo, Švýcarsko, Spojené státy, Izrael a podobně, protože tohle je zkouška našich výrobků, že jsou schopné obstát v takové konkurenci.

Už mám pro vás poslední otázku a poprosím o stručnou odpověď, co byste považoval za úspěch v nadcházejících parlamentních volbách?
Úspěch pro mě je, kdyby vznikla politická reprezentace, která se chopí velké šance, kterou dnes Česká republika má. Po všech těch volbách v roce 2017 se sedne ke stolu a bude se jednat o tom, jak v Evropě dál.

Přál bych si, aby Česká republika byla v tomhle plně zahrnuta, abychom byli součástí evropského pohybu, protože my ten nový model ekonomický nespustíme, pokud v něm nebudeme mít partnery. Přál bych si, abychom byli zemí, která nástrojem zahraniční politiky dokáže odstartovat novou ekonomickou strategii a takový typ vývoje, který bude nějak zhodnocovat, zohledňovat kreativitu a nápady lidí. A my budeme moci díky tomu zvyšovat mzdy a budeme se charakterem té země více podobat našim západním sousedům.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme