Z kontaktů Miloše Zemana na východě mám obavy, říká herec Jan Potměšil

„Toužil jsem po změně na Hradě a myslím, že by to bylo zdravé pro celou naši společnost. Nicméně je to daň demokratických voleb, že to nedopadlo jinak. Ale velké úsilí, které bylo kvůli této změně vynaloženo, mě tím pádem nedělá nešťastným," říká herec Jan Potměšil, host Barbory Tachecí a Osobnosti Plus.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Prezidentská volba se mě velmi týkala a prožíval jsem ji intenzivně. Sám, s rodinou a s kolegy v divadle, protože jsme ji řešili a snažili jsme se udělat kroky k tomu, aby se voleb zúčastnilo pokud možno co nejvíce lidí."

„Myslím, že je důležité o věcech mluvit a zajímat se o ně, a to i pod povrch a v souvislostech. Ne tak, že jednoho znám a druhého neznám. Chci poznat všechny a nějakým způsobem se pokusím podle vlastního vědomí a svědomí rozhodnout co nejlépe,“ dodává herec, který se na kampani za zvýšení volební účasti osobně podílel.  

O rozhodování o hlavě státu uvažuje Jan Potměšil jako o ryze subjektivním kroku: „Uvědomil jsem si, že pro mě osobně je podstatné, že mě zajímá i způsob chování a nabízení témat – a jakých témat, které preferují kandidáti. A v této věci už mám problém a tendence Miloše Zemana kontaktovat, navštěvovat a směřovat naši zemi na východ je mně proti srsti. Blízké kontakty s Putinem, Ruskem, Čínou a podobnými krajinami mně nejsou sympatické, nemyslím si o tom nic dobrého a mám z toho obavu.“ 

Velké vítězství 

V roce 1989 se stala Janu Potměšilovi vážná autonehoda cestou z Ostravy, kde byl informovat dělníky o revolučním dění v Praze. Rekonvalescence trvala celé roky. Jaké roviny poznání doprovázely uzdravení a byly důsledkem jeho zkušenosti? „Zjistil jsem, že mám důvěru a že jsem se úplně uklidnil. Přestal jsem být nervózní a myslet na to, že jsem hrával fotbal, hodně sportoval, lyžoval... Přestal jsem to řešit. Najednou jsem cítil, že jsem krůček po krůčku stále dál, že nebudu skuhrat, a věnoval jsem se tomu, co jsem mohl,“ odpovídá.

  • PřehrátOsobnost Plus

    Jan Potměšil se zamýšlí mimo jiné nad tím, proč lidé v Praze volí jinak než lidé na venkově

„A najednou jsem zjistil, že je všechno možné. I věci, které dosud neumím, ale chci je zkusit. Vztahoval jsem se k tomu, že jsem dostal šanci a příležitost se to naučit, třeba i zavázat si zase tkaničku. Ale protože svalové propojení a jejich skupiny si zvykly na jinou situaci, všechno mě strašně bolelo a ohnout se bylo téměř neřešitelným problémem.“

„Sestřička, která mě motivovala, říkala, ať to zkusím, protože když to nezkusím, tak se nedozvím, že bych to mohl dokázat, a budu pořád někoho potřebovat za zády. Možná jsem byl na ni protivný, bylo mi to nepříjemné a bolelo mě to. Ale ona měla trpělivost, nakonec jsem se kousnul a tu botu jsem si obul a zavázal si tkaničku a bylo to velké vítězství.“ 

Barbora Tachecí, Kateřina Tesařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme