Měl jsem je vykopat, vyházet z okna, reaguje muž, který napadl novináře po oslavě Miloše Zemana

Chovali se jako hyeny. Místo aby zavolali záchranku, natáčeli člověka v bezvědomí, hájí se dva muži, kteří po oslavě vítězství prezidenta Miloše Zemana v pražském Top hotelu napadli reportéry. Prvním z nich je Karel Slezák akreditovaný jako novinář, druhým Zemanův podporovatel Jan Šolta. Záběry s jejich útoky obletěly sociální sítě, incident vyšetřuje policie. Server iROZHLAS.cz s oběma mluvil a dal jim prostor, aby svoje chování vysvětlili.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Karel Slezák (vlevo) a Jan Šolta (vpravo) zachyceni během incidentu na videu České televize. | Foto: koláž iROZHLAS.cz | Zdroj: Newsroom ČT24 | Foto: koláž iROZHLAS.cz | Zdroj: Newsroom ČT24

Konflikt v Top hotelu vypukl krátce poté, co po oslavě zkolaboval opilý novinář Milan Rokytka publikující například na Parlamentních listech. Přítomní reportéři se snažili událost zaznamenat a dostali se do sporu s hosty ze štábu.

Slezák pak jednoho z novinářů napadl třemi údery a poté se ho dotázal, jestli „chce dostat přes držku“. Když ho novinář vyzval, aby s ním šel na policii, řekl mu: „Běž do pr*ele, ubožáku.“ Nakonec ho uklidňovali i pořadatelé slovy: „Jste normální? Nedělejte ostudu.“ Slezák pak, i když byl akreditován jako novinář, zůstal v sále, kam ostatní reportéři nemohli. Serveru iROZHLAS.cz řekl, že útočil, protože novinář ho chtěl udeřit.   

VIDEA: Pěsti a nadávky. V Zemanově štábu napadli novináře. 'Nabídl jsem jim posezení u kávy,' řekl Ovčáček

Číst článek

Co se podle vás po oslavě Miloše Zemana stalo?
Já jsem tam viděl jednoho z novinářů Milana Rokytku, že se necítí dobře. Zřejmě se napil více, než unese. Já ho znám z různých akcí a vím, že na tom se zdravím není dobře. Najednou ho vidím, jak se kácí, tak jsem ho odvedl na takové pódium. On se položil, měl nehmatný tep, nedýchal, tak jsme volali personál, sanitku. A najednou jsme viděli, jak se kolem stahují kamery, oni neměli do čeho píchnout. Viděli ležícího člověka bez ducha, já jsem jim říkal: Prosím vás, nedělejte to, je to neetický přístup. Ale neposlouchali, stahovali se dál a dál.

Teď tam do mě začali strkat, ten jeden, nevím, odkud byl, mladý silný chlap. Mně je 73 let, pokusil se mě uhodit, tak jsem mu uhnul a dal jsem mu dvě rány, ale kontrolované, já dobře vím, o co jde. Dostal možná trošku... Tam to možná probíhá nějak zkresleně, na tom facebooku, Seznamu nebo kde to je. Ale nedal si prostě říct, já jsem byl taky jako novinář, byl jsem vlastně v práci. Zasahoval tam nějaký pořadatel, novináři to nechtěli pochopit, naráželi, strkali s tím. Takhle to probíhalo. Byl i záběr, že jsem byl vyprovokován, ještě mi něco sprostého řekl a udělal pokus mě uhodit, tak jsem takhle bohužel musel reagovat.

Sám říkáte, že jste byl na oslavě jako novinář, co jste tedy dělal v sálu, který byl pro novináře uzavřený?
Nechtěli tam pouštět po dobu vyhlášení voleb, protože to byl prezidentský salonek (Miloš Zeman měl ve skutečnosti jiný salonek, pozn. red.). Když to skončilo, Zeman se svoji suitou odešel a normálně to bylo průchozí a mohl tam kdokoliv.

Podle veřejných záběrů to tak nebylo, příznivci pana prezidenta, včetně vás, se novináře snažili oddělit dveřmi...
To tak nebylo vůbec, zavíralo se to pouze v té části, kde chtěli natáčet toho člověka. Já jsem krátce mluvil se záchranáři a ti říkali: Je dobře, že jste tak rychle volali, mohlo být zle.

Nemyslíte, že novináři pouze dělali svoji práci?
Dobře, dělali. Podívejte se, já jsem novinář přes 30 let, byl jsem tiskový tajemník několika ministrů financí, takže vím dobře, o co jde. Jestli vám to připadá etické, že ten člověk je tam v ohrožení života bez ducha a oni jdou dělat detailní záběry... To se dá i politicky všelijak zkreslit tyhle věci. Já nikomu nefandím, vůbec to nemělo s volbami nic společného, to byla taková společenská věc.

Byl to večírek pořádaný příznivci prezidenta Zemana, který se tam pohyboval krátce před tímto incidentem. Nepřijde vám logické, že i tuto událost, i když nešťastnou, chtěli novináři zaznamenat?
To já chápu, samozřejmě každý chce sólokapra. Ale tohle bylo velice neetické. Prostě cítili senzaci, tak se to tam stahovalo. To je jedno, podstata je, že ten člověk mě nevybíravě napadl - slovně i fyzicky. Tak jsem reagoval, to se může na večírku stát. Žádné kamery jsem nestrhával, to byl někdo jiný, bylo to takové vyhrocené, taky tam pořadatel říkal: Jen přes moji mrtvolu. Lidi mně dávali zapravdu, když tak mi to dosvědčí. Byl to agresivní provokatér, tak to takhle dopadlo.

Reakce záchranné služby

V průběhu večera musela ve volebním štábu zasahovat i pražská záchranka, a to u zhruba pětapadesátiletého muže s poruchami vědomí, řekla její mluvčí Jana Poštová. „Záchranáři jej vyšetřili, zajistili a poté předali do Thomayerovy nemocnice na interní oddělení," uvedla. „V jeho zdravotním stavu mohl hrát určitou roli i alkohol,“ dodala Poštová.

Záběry ale neukazují, že vás ten novinář napadl...
Víte co, to zkresluje. Já jsem uhnul pokusu o úder, naštěstí to nevyšlo. Tak jsem prostě odpověděl.

Na toho novináře jste zaútočil vy boxerskými údery. Nezaznamenal jsem, že na vás fyzicky útočil.
To tam není vidět, to je zkreslené. Jedna věc, co mi taky řekl, to byla nějaká urážka. To se mezi těmi dvěma lidmi odehraje. Jestli jste absolvoval nějaký takový souboj, tak víte, že to je třeba jen krátký pohyb nebo pohled.

Jak byste popsal ten pohyb, který vás vyprovokoval? Byla to facka, rána, strčil do vás?
Normálně mě chtěl uhodit. On měl v jedné ruce mobil, ale udělal takový pohyb, já jsem nevěděl z jaké strany... Chtěl mě prostě uhodit. Jenomže i přes svůj věk jsem byl rychlejší a bohužel, nebo jak se to vezme, jsem si to nenechal líbit. Vy to vidíte trochu jinak, ale uznejte, byl to nemocný člověk, to je, jako kdyby někdo filmoval invalidu s ujetou nohou. Volali mi různí právníci, že jednání novinářů bylo neetické.

Takže vy jste na základě pohybu usoudil, že vás chce reportér napadnout?
Pokusil se a já jsem uhnul. Ten pohled je zkreslený. Kdo těm věcem rozumí, chápe, že tam prostě byla na něco reakce. Samozřejmě mu zbytečně nebudu dávat... Ty rány byly jen jako, to nebyly žádné bomby.

Působily jako dost velké rány, to byly boxerské údery...
Víte co, mně je 73 let. Já nejsem profík, někdo uváděl, že se do nich pustila ochranka, s tím já nemám vůbec nic společného. Já jsem tam akreditoval na poslední chvíli, byl jsem rád, že tam jsem, něco jsem si chtěl odnést a takhle se to bohužel zvrtlo.

Nelitujete s odstupem svého činu?
Já si myslím, že není třeba litovat, nic se nestalo. Nedošlo k úhoně na materiálu ani na zdraví. A znova říkám, něco se mezi námi odehrálo, on mě nějakým způsobem urazil, já už přesně nevím, kam mě poslal, co mi řekl. A když to dáte posoudit nějakému odborníkovi, ten pohyb tam byl. Zbytečně bych ho netloukl, volají mi lidé z boxu, že to jednání bylo zcela korektní.

Bylo korektní chovat se tak na místě tak významné akce?
Víte co, ten člověk mě urazil. A já jsem mu říkal: Tak pojďte, támhle si to vyřídíme jako chlapi, když se vám to nezdá. To samozřejmě nechtěl, ale chtěl mě uhodit.

Mě spíše zajímá, jestli je tohle odpovídající reakce vůči novináři, který reportuje z večírku pořádaném na oslavu vítězství prezidenta Zemana...
Vy to víte, vidíte to z těch zahraničních parlamentů a různých věcí... Ty emoce pracují. U mě to zase takové není, znovu zdůrazňuji svůj věk, já jsem již z těchto věcí oproštěn. Ale ta situace byla trošku vyhrocená, bít se nenechám, to se musí pochopit. Samozřejmě jsem mohl udržet nervy na uzdě, s tím souhlasím.

Jednoho z novinářů ve štábu Miloše Zemana napadl pravděpodobně další zástupce médií a příznivce současného prezidenta. | Foto: Pavlína Kosová | Zdroj: Repro Twitter

Litujete toho?
Ne nelituji, tedy že jsem nervy neudržel, toho lituji, ale nevím, jestli bych tak nejednal znova. Opět říkám, to jednání, kdy se tam stáhnou ti lidi a chtěli toho využít, to už nehledají informaci, hledají sólokapra, senzaci. Já dobře vím, o co jde a vy to víte taky.

Novináři tam dělali svoji práci, nemyslíte?
Ale jistě, to mi nemusíte říkat, já jsem ji tam taky dělal. Nebyla tam žádná ochranka a říkám znova, já jako novinář jsem s jeho jednáním nesouhlasil, byli tam lidi, právníci a ti říkali, to je hyenismus. Vypadalo to, že pan Rokytka brzo umře a zdravotníci to potvrdili.

Jestli to tedy chápu správně, že když to novináři na takové akci natočí, podle vás je možné jim dát pěstí?
To nemáte pravdu, takhle já si to nemyslím. Říkám to znova, já nevím, jak vy jste dlouho novinář, já jsem novinář 30 let, byl jsem v syndikátu, byl jsem tiskový tajemník několika ministrů, absolvoval jsem spoustu akcí, to jsou situace zcela výlučné a dá se postupovat různě. Z jejich strany a z mojí taky.

Za těch 30 let, co jste takto pracoval, dostali někdy novináři pěstí, protože dělali svoji práci?
No zatím ne. Já jsem se nezúčastnil takových akcí, tady to nějak takhle vyšlo. To nikde není řečeno, to můžete 50 let někam chodit a po 51. se stane něco jiného. Zkuste být objektivní. Říkám znovu, ten člověk mě urazil, já se nenechám od každého žabaře urážet, dokonce aby mě praštil.

Když se zavíraly dveře, vy jako novinář jste zůstal v zóně, kam novináře odmítli pustit. Co jste tam dělal?
Já jsem tam zůstal. Nikdo proti mně nenamítal, bylo to beztvaré, byla to amorfní masa, pohybovala se sem a tam. Mysleli novináře, kteří jednali neetickým způsobem.

Takže vy jediný jste jednal eticky? Jak se to určovalo?
Říkám znovu, byla to masa, která se pohybovala sem a tam. Byla řada novinářů, v případě konfrontace je můžu jmenovat, deset novinářů různých médií, která znám. Ti tam byli taky.

V nepřístupné zóně, kam novináře nechtěli pustit?
Znovu říkám, kdybyste tam byl, viděl byste, jak to bylo. Já jsem taky byl v zóně pro novináře během tiskové konference, pak prezident s průvodem odešel, pak se daly pryč pásky a mohl tam kdokoliv.

Ze zveřejněných záběrů ale vyplývá, že to tak nebylo. Naopak, že kdo se pokusí do toho prostoru vstoupit, naopak dostane. Sám jste ostatně řekl, že někdo tam dokonce říkal: Jen přes moji mrtvolu.
To jsem slyšel taky, ale s tím člověkem já spojení nemám.

Je v pořádku dělit novináře na ty "špatné" a "dobré"?
V pořádku to není, víte co, vy nechcete vidět, že něco možné je a něco není. Fotografovat neštěstí, k tomu se musí přistupovat s velkou pietou. Vždyť ten člověk mohl každou chvíli vypustit ducha. A přistupovat k němu a natáčet ho, s tím já vůbec nesouhlasím.

Nezachoval jste se nakonec nejhůře vy, když jste v téhle situaci rozdával rány pěstí?
Působit to tak může, ale neznamená to, že to tak je. Prosím vás, já mám více než 3000 lajků tady, kde to lidi schvalují, přitom tam nebyli. Říkám znovu, že na to mohou být různé pohledy, já to uznávám, když se omluví tomu člověku, já se klidně omluvím taky.

Nezvažujete, že byste se za svůj čin omluvil rovnou?
Já se omluvím, když se omluví oni. Pětkrát jsem jim říkal, ještě jsem nebyl sám, tam jsou i jiní, pořadatelé, kteří říkali: Netočte to, nechoďte sem, tady je privátní zóna. Takže když se omluví, já se omluvím taky. Nemám problém.

Šolta: Měl jsem je vyhodit z okna

Jan Šolta na zveřejněných záběrech nejdříve reportéry slovně napadl. Říkal jim, ať jdou do p*dele a opakovaně je oslovoval jako „novinářské hyeny“. Jednoho z novinářů potom vytlačil ze sálu a potom mu shodil kameru. Redaktorku serveru Seznam Zprávy potom fyzicky napadl a řekl jí: „Ty běž taky do p*dele.“

V rozhovoru se serverem iROZHLAS.cz a v zaslaném prohlášení Šolta novináře obvinil, že muži, který zkolaboval, nezavolali záchranku. Místo toho se podle něj pokoušeli získat „sólokapra“. Odmítl, že by je napadl a dodal, že je měl „vykopat a vyházet z okna“.

Co se podle vás včera stalo po oslavě Miloše Zemana v pražském Top hotelu?
Já to píšu, já vám to na za chvilku pošlu, já už to mám sepsané.

Prohlášení Jana Šolta

V sobotu večer v pražském hotelu Top – již po skončení oficiální akce Strany práv občanů u příležitosti volby prezidenta republiky - zkolaboval novinář M.R., který krátce předtím přijel z obdobné akce sympatizantů Jiřího Drahoše. Nutno předem podotknout, že akce Strany přátel občanů (SPO) v hotelu Top byla uspořádána ve dvou sálech – ve žlutém pro novináře se žlutými visačkami a v modrém pro členy a sympatizanty SPO, kteří si zde pro sebe objednali a zaplatili pohoštění, kam proto nezvané osoby neměly přístup. K viditelné nelibosti novinářů a kameramanů byly oba sály po celou dobu odděleny posunovacími dveřmi, na což pečlivě dohlížela ochranná služba.

Po odjezdu pana prezidenta a skončení oficiální části odešla i ochranka. Toho okamžitě zneužili někteří vyhladovělí a žízniví novináři a hbitě pronikali do modrého sálu ke stolům s občerstvením. Jedním z nich byl i zmíněný novinář M.R., který však při popíjení v modrém sále náhle zkolaboval. Byl jsem náhodou nedaleko, a proto jsem se mu okamžitě snažil poskytnout první pomoc, jak každému z nás velí nejen zákon, ale též občanská a humánní, lidská povinnost. Držel jsem ho v náruči, aby se nezadávil, a neobratně jsem se jej pokoušel oživovat. Současně jsem obracel na novináře a kameramany, kteří se okamžitě seběhli k této nečekané události, aby konečně ulovili a natočili nějakého „sólokapra“, když už se jim nepodařilo zaznamenat toužebně očekávanou porážku Zemana a jeho příznivců nebo aspoň provokující obnaženou Ukrajinku.

Žádal jsem a opakovaně prosil tyto nečinně přihlížející novináře a kameramany, dychtící pouze po senzaci, aby rychle zavolali záchranku a lékaře, protože jejich kolega – novinář! – nejevil známky života. Věřil jsem, že oslovení novináři a kameramani, neustále nás sledující a filmující, se jistě zachovají jako řádní občané a svému novinářskému kolegovi záchranku zavolají. Když se ani po cca 15 minutách záchranka neobjevila, zavolal jsem na záchranku sám, proč už nejedou. Ústředna mi však odpověděla, že ji dosud nikdo do hotelu Top nevolal! Teprve až po mém zavolání se záchranka rychle dostavila. Její lékař mj. žádal, aby všichni čumilové ihned vyklidili prostor, aby mohli začít se záchranou pacienta.

Vykázali jsme proto neustále natáčející kameramany z modrého sálu, kam stejně neměli dovolený přístup a uzavřeli posunovací dveře oddělující oba sály. Zvědaví novináři však tyto dveře opakovaně otvírali a nadále neurvale pronikali nadále do modrého sálu: někteří natáčeli, jiní se tam kvapně sytili. Při vytlačování nezvaných novinářů ze sálu se mj. dva novináři – oba byli viditelně označeni žlutou visačkou – dostali do křížku. Nevím, jak výstižně nazvat zmíněné chování klubka novinářů nečinně přihlížejících srdečním záchvatu svého novinářského kolegy, kteří, než aby mu zavolali záchranku, tak raději natáčeli joho možné umírání! Na neposkytnutí povinné pomoci sice pamatuje paragraf 150 zákona č. 40/2009 Sb., já si je však budu pamatovat jako novinářské hyeny!

Tato popisovaná událost není - kromě místa děje - v žádné přímé souvislosti s volbou prezidenta republiky. Současně deklaruji, že jsem nebyl členem žádného štábu této akce.

A nemůžeme si promluvit teď hned?
Já nevím, co vy z toho sestříháte. Já vám ten článek radši přečtu. Nazval jsem ho: Novinářské hyeny aneb střih opět králem manipulovaného zpravodajství.

Šolta posléze svoje prohlášení přečetl, pak serveru iROZHLAS.cz odpověděl na několik dalších otázek, celé prohlášení je v boxu. Šolta v něm mimo jiné viní reportéry, že kolegovi, který zkolaboval, nezavolali záchranku.  

Neměli tu záchranku volat pořadatelé? Novináři tam jen dělali svoji práci.
Tam žádní pořadatelé nebyli. To už byl v podstatě konec. Novináři tam neměli co dělat. Tam byly dva sály oddělené posunovacími dveřmi, které během toho průběhu byly zavřené. Nikdo je neotvíral. Tam stáli policajti, ochranná služba. Ti však s prezidentem odjeli a pak to bylo volné. My jsme si zaplatili pohoštění. To bylo pro nás. Novináři byli ve žlutém sále se žlutými visačkami. Ti tam neměli přístup, ti tam neměli co dělat. Protože to tam nikdo nehlídal, tak tam někteří pronikli a mezi nimi i tento novinář.

O jakém novináři to mluvíte?
O tom, co zkolaboval. Ten byl předtím na Drahošovi a pak se přesunul sem. Já ho zase tak tolik neznám. Když ho viděli, jak spadl, tak se tam okamžitě vrhli kameramani a natáčeli ho. Nejdřív z otevřených dveří, pak tam někteří i vlezli. Když je ti lékaři vyhnali, tak tam byli dál a dál. Znáte novináře. Jestli jste novinář, tak víte, jak kameramani vlezou s kamerou i do rány. Když si někdo zlomí nohu, tak oni jdou točit, jak z té nohy trčí kost. To je úlovek, to je senzace, to jsou hyeny pro mě.

Není jejich práce takovou věc zaznamenat?
Není jejich práce překážet lékařům. Tam neměli co dělat. Do toho sálu neměli přístup. A když tak si to měli krátce nafotit a vypadnout. Ten sál byl určen pro jiné lidi, ne pro nezvané hosty. Řada lidí se tam i občerstvovala, kradla jídlo, když to tak řeknu.

Proč jste tam napadl kameramana? Shodil jste mu kameru.
Já jsem říkal: Vypadněte odsaď, jste hovada, hyeny. Já jsem byl naštvaný, že po celou dobu nezavolali záchranku. Myslel jsem, že ji zavolali. Já jsem to nesledoval. Říkal jsem: Prosím vás zavolejte někdo rychle záchranku, on na nic nereaguje. Já jsem s ním klepal a tak dál. Jestli měl infarkt, tak tam každá minuta hraje roli. To jsou hyeny, hovada. A řekl jsem jim to do očí. Říkám vám to taky.

Jak této situaci pomohlo, že jste napadl toho kameramana a další novinářku?
Já jsem nikoho nepadl. Já jsem řekl: Vypadněte. Já nevím, jestli se umíte vžít do člověka, který někoho zachraňuje a vy místo toho, abyste pomohl tím, že zavoláte záchranku z mobilu, tak čumíte na to, jak někdo umírá. Abyste natočili smrt člověka, vašeho kolegy novináře. To jsou hovada, hyeny.

A čemu to tedy pomohlo, že jste napadl ty novináře?
Já jsem je nenapadl. Já jsem říkal: Vypadněte ze sálu. Oni tam neměli co dělat, ti novináři.

Vy jste mu strčil do kamery a ta spadla.
Já jsem je zastrkoval, protože oni otevírali ty posunovací dveře. My jsme je zavřeli, oni otevřeli zase jinde. My jsme je zavřeli a oni zase otevřeli. Oni to tam dělali.

A byl to důvod fyzicky je napadat?
Já jsem je nenapadal.

Napadal. To je vidět na videích.
Prosím vás, pane. Já jsem říkal: Vypadněte. A tlačil jsem, ať jdou za tu čáru. To bylo celé.

Byla ta vaše reakce odpovídající?
Byla nepřiměřená, protože jsem je měl vykopat, vyházet z okna. To se nedělá, neposkytnout pomoc svému umírajícímu kolegovi.

Vykopat je z okna? Rozuměl jsem správně?
Jistě. Tam ale žádné okno nebylo. Já nevím, jak vy byste se zachoval humánně, ale jste povinen ze zákona poskytnout neodkladnou pomoc, což oni neudělali.

Je odpovídající na místě oslavy novopečeného prezidenta napadat novináře?
Tam prezident už nebyl. Prosím vás, jestli z toho chcete dělat něco…

Já se jen ptám, chci vaši reakci.
Já jsem vám už všechno řekl. A takhle jsem to ještě napsal, takhle to předám tisku a nemám, co bych k tomu dodal.

A poslední věc: s odstupem času vás nemrzí, co se tam stalo?
Ti novináři tam neměli co dělat. Tečka.

Ondřej Golis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme