KSČM jako akordeon, Úsvit jako kontrafagot. Poslechněte si zhudebněné výsledky voleb

Místo grafů jsme převedli výsledky dosavadních voleb do Poslanecké sněmovny na tóny.

Datová žurnalistika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jak zní výsledky voleb? Poslechněte si, kolik hlasů získaly čtyři strany, které se do Poslanecké sněmovny dostávaly pravidelně od roku 1990 do 2013: ČSSD jako piano, KSČM akordeon, ODS varhany a KDU-ČSL kytara. Volební výsledek určuje výšku tónu.

„Skladba“ je disharmonická, protože lidé přirozeně nevolí tak, aby výsledky zněly dobře, pokud se automaticky převedou na hudbu. Nicméně první dva tóny dávají melodii dramatický náboj mírně podobný třeba znělce u filmů s Fantomasem. Aby byla podoba zřejmější, přidali jsme dechy a bicí a upravili jsme alespoň ty nejfalešnější pasáže.

Pokud by vám čtení hudby nešlo, stejná čísla ukazuje následující graf.

Jedny volby, jeden akord

Pro detailnější pohled na jednotlivé volby jsme časovou řadu rozložili do jednotlivých akordů. Každé volby si tak můžete poslechnout zvlášť. Tentokrát se do nich vešly všechny strany, které překročily pětiprocentní hranici. Konkrétní nástroje a tóny, na které strany dosáhly, shrnuje následující tabulka.

Foto: Jan Boček | Zdroj: Archiv Adama Javůrka

1992

1996

1998

2002

2006

2010

2013

Při přepočtu hlasů na tóny jsme volební zisk promítli na typickou klaviaturu o 61 klávesách. Zisk 0 procent hlasů představuje klávesa C1, maximální zisk ve zvoleném období 35,38 procenta hlasů klávesa C6. Výsledek strany se vždy zaokrouhlí na nejbližší půltón.

Parlament není orchestr

Hudební kritik Pavel Turek je k takzvané sonifikaci, jak se „vizualizace zvukem“ označuje, kritický.

„Vidět Parlament hudebně je jako přistoupit na radikální modernistický experiment, kdy mnohost hlasů proti sobě útočí v různém metru a tempu,“ vysvětluje. „A na to si ucho musí dlouho zvykat.

Sonifikace dat nicméně není čirý experiment. Používá se například v prostředí, kde je sledování obrazové informace obtížné nebo je vizuálních vjemů tolik, že další působí rušivě. Jedním z nejstarších sonifikačních nástrojů je Geiger-Müllerův počítač k detekci radioaktivního záření, navržený v roce 1908. Ten reaguje zvukem na každý dopad ionizující částice; vyšší frekvence cvakání znamená silnější radioaktivitu.

Geigerovým počítačem se inspirovala trojice umělců, když v roce 2014 zmapovala WiFi sítě v okolí londýnské redakce BBC. Projekt Phantom Terrains ukazuje sílu sítí jak vizuálně, tak zvukem.

Jiný nápad, Two Trains (Dva vlaky), prezentuje příjmovou nerovnost v různých částech New Yorku pomocí cesty metrem číslo 2. Dynamičtější hudba znamená bohatší čtvrtě. „Chci, aby píseň odrážela energii a uspořádaný chaos newyorského metra,“ říká autor.

Další sonifikace ukazují například znečištění vzduchu v Pekingu za tři roky (Air Play), skládá píseň na základě EEG záznamu mozkových vln (Rhapsody in Grey) nebo pád akcií na americké burze na začátku nedávné finanční krize (Charts Music).

Adam Javůrek, Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme