Obávám se rostoucího politického vlivu Číny, říká Kuchař z hnutí Cesta odpovědné společnosti

Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Jako osmé je podle losu na řadě hnutí Cesta odpovědné společnosti. Zastupuje ho předseda Jaroslav Kuchař.

Rozhovor s lídrem Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaroslav Kuchař, předseda hnutí Cesta odpovědné společnosti | Zdroj: Český rozhlas

Začněme ekonomikou, ta teď vykazuje velmi dobré tempo růstu a my se vás ptáme, co bychom v takové době, kdy se nám hospodářsky daří, měli dělat především?
Představte si rodinu, kde pracují oba rodiče, kteří nemají už moc šancí vydělávat více v danou chvíli, a přesto se zadlužují. To je stav dnešní ekonomiky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Obávám se rostoucího politického vlivu Číny, říká Kuchař z hnutí Cesta odpovědné společnosti

Ale to jste řekl, co bychom neměli dělat asi, ne? Ale co bychom dělat měli?
Měli bchom podporovat drobné a střední podnikatele, a ne tak, že jim budeme dávat dotace, ale tak, že je budeme učit. Budeme je učit, jak exportovat do zahraničních zemí, jak inovovat a jak vyrábět produkty, které mají vysokou přidanou hodnotu.

Co bychom měli udělat pro zlepšení úrovně českého zdravotnictví, je to především otázka platů lékařů a sester?
Zkuste si to představit tak, že subjekty zdravotního systému jsou pacienti nebo lidé, kteří platí, pojišťovny, zdravotnická zařízení a farmaceutické firmy, dodavatelé farmaceutických produktů z přístrojů a tak dále. Kdo má motivaci na tom, aby lidé byli zdraví, kdo má motivaci, aby situace byla taková, že se na tom vydělává. Zdravotnictví dneska vyčerpá přes 200 miliard korun ročně a civilizační choroby jsou prakticky neléčitelné. To je dnešní stav.

Rozhovor s lídrem

Poslouchejte každý den od 16:30 Český rozhlas Plus, nebo od 18:30 Radiožurnál. Rozhovory s lídry a lídryněmi budou mít stejnou podobu. V první části se otázky týkají obecných témat, jako je ekonomika, zdravotnictví nebo školství. Následně půjde o program strany nebo hnutí, které se přihlásilo do říjnových sněmovních voleb. Pořadí je určené losováním.

Nespoléháme trošku na úroveň současné vědy a medicíny, že čekáme od lékařů pomoc v každém případě? Až bude nejhůř, že to zkrátka někdo opraví?
Je to nastavení společnosti, které určitě takové je. Většina lidí si myslí, že přijdou k doktorovi, dostanou pilulku a budou zdraví, tak to ale nefunguje. Existuje zákon zachování energie, a když si 30 let ničíme zdraví, tak není možné si myslet, že to jednou pilulkou spravíme. Medicína není všemocná a osobně by každý člověk měl o své zdraví pečovat. Podstatné ale je, že skalpel a chemie, to znamená prášky, jsou až jako poslední instance. Předtím je prevence a metody, které dneska lidé používají, ale jsou mimo zdravotní systém, ať je to homeopatie nebo léčby, léčba celostní, kterou tady prosazuje Jan Hnízdil a podobné metody. A to jsou vlastně metody, kde je možné zachytit nemoc, která teprve začíná, daleko levněji ji vyléčit a ušetřily by se i obrovské prostředky.

To jsme ale poněkud zamluvili peníze, které jsou vždycky až na prvním místě, čili jak je to třeba s platy zdravotního personálu?
Pokud vím, tak platy doktorů nebo lékařů jsou nižší, než jsou třeba v západní Evropě, proto nám také lékaři utíkají. To samé platí v oblasti ostatního zdravotního personálu. Je to v okamžiku, kdy jsme na volném pracovním trhu v této oblasti, to je samozřejmě problém.

Kdybychom se teď podívali na školství, jak vidíte úroveň českého školství? Chybí nám třeba víc učňů, jak se o tom v poslední době mluví, potažmo na pracovním trhu více řemeslníků?
To je jistě fakt a učňovské školství reálně skončilo. Pokud si nějaké velké podniky nepěstují vlastní školy nebo je výrazně nepodporují, tak je to velký problém. Ale zase se ptejme, proč to tak je. Protože dneska existuje převis nabídky vzdělání středního i vysokoškolského. Motivace škol je, aby tam bylo co nejvíc žáků, a logicky každý chce spíše maturitu než být učeň, který má jen výuční list. Takže tady společnost selhává v tom, že nabízí příliš mnoho lákadel, ale není to tak, že by pak kvalita, kterou školství produkuje, byla dostatečná. Jsme svědky snižování kvality výuky.

Co vysoké školství? Zavedl byste na vysokých školách školné?
Myslím si, že vysoké školství by mělo být financováno ze čtyř zdrojů. Samozřejmě ze strany státu, ze strany podniků, ze strany regionálních institucí, třeba z krajů, a pak samozřejmě svůj díl můžou nést i rodiče nebo studenti samotní.

Občanská válka v západní Evropě?

Pane Kuchaři, jaké nedostatky má Česká republika v bezpečnostní oblasti, hrozí nám odněkud nebezpečí, proti kterému nejsme dost chráněni?
Když jsme v roce 2012, 2013 vnímali to, jaký je stav bezpečnosti v Evropě, tak jsme si mysleli, že se nemůže nic stát. A od roku 2014 se bezpečnostní situace mnohonásobně zhoršila. Máme konflikty v bezprostředním okolí Evropy. Na Ukrajině, v Sýrii nebo na Blízkém východě. Je to relativně blízko, je to 1000 kilometrů, které, jak vidíme, jsou bez problému překonatelné. Máme obrovské riziko v západní Evropě, a to v oblasti neřízené migrace. Představme si to tak, že jsme v třicátých letech sledovali, co se děje v Německu, v národě Schillera a Goetha, a jak to dopadlo, tak úplně stejně si umím představit, že lidé, kteří dneska žijí v západní Evropě a podléhají ideologii islamismu, tak můžou být zmanipulováni a vmanipulováni do dalších a dalších akcí a teroristických a odpověď společnosti nebude pořád tolerantní. V nějakém okamžiku se to může zlomit a může se stát, že bude probíhat něco jako občanská válka v západní Evropě.

Když se ale obrátíme na druhou stranu, tak Rusko proti nám vede evidentně takzvanou hybridní válku, potvrdily to vojenské autority v Moskvě i v Praze. Nezanedbáváme toto nebezpečí?
Já si neumím představit, že by Rusko chtělo konektovat střední Evropu.

Neumíte si to představit?
Neumím si to představit a je k tomu jednoduchý důvod. Rusko na to nemá zdroje, i kdyby chtělo; a co by z nás mělo? Oni potřebují stabilní odbyt svých produktů, především ropy a zemního plynu. Jejich vojenský rozpočet posledních 25 let je do šesti procent celkových vojenských výdajů. Výdaje NATO jsou kolem 70 procent. To znamená více než desetinásobné za posledních 30 let nebo 25 let. To je naprosto nesouměřitelná záležitost.

Takže odtud žádnou hrozbu nevidíte?
V následujících v deseti patnácti letech ne.

Zákon o sociálním bydlení je placebo

Proč se nám nedaří výrazně zlepšit poměry v oblastech, kde žijí takzvaně sociálně nepřizpůsobiví občané?
Zase se můžeme ptát po příčinách, jak je vůbec možné, že máme vyloučené lokality? Jak se stane, že člověk nepracuje 10 let a bere sociální dávky? Co je ta příčina?

Cesta odpovědné společnosti

Hnutí bylo zaregistrováno letos v lednu. Sídlí v Praze. Státní volební komise mu pro říjnové volby do sněmovny vylosovala číslo 3. Předsedou je 54letý Jaroslav Kuchař. Pracuje v oblasti strategického poradenství s cílem pomoci získat nebo udržet českým firmám konkurenceschopnost. V roce 2010 byl u založení a realizace projektů iniciativy Vyměňte politiky.cz

Jak si na to odpovídáte?
Já si na to odpovídám jednoduše. Systém, ve kterém žijeme, neumožňuje nebo nepožaduje na lidech, aby se podíleli ve svém produktivním věku na pracovním výkonu. Nemám na to páky, my máme práva, ale chybí nám povinnosti.

Takže byste třeba zavedl povinnost pracovat?
Takhle jednoduché to nebude, ale zavedl bych režim, kdy lidé, kteří nemají práci, se nějak musí podílet podle svých možností a schopností na tom, co ta komunita, ve které žijí, potřebuje.

A co třeba zákon o sociálním bydlení, který se současné vládě nepodařilo prosadit v Poslanecké sněmovně, ten by mohl pomoci?
To je placebo. To není žádné systémové řešení. Vy lidem dáte nějakou možnost bydlet, řešíte tím bezdomovectví, ale neřešíte tím příčinu problému. Příčina problému je přece v tom, že lidé nemají povinnost přispívat do toho celku.

Považujete, když mluvím o té povinnosti přispívat celku, za závadné, že Česká republika ještě nezreformovala penzijní systém?
Považuju to za velké riziko, i když samozřejmě z hlediska času to může vypadat jako vzdálené. Ale jestliže máme nízkou porodnost, je to kolem 1,5 dítěte na ženu v produktivním věku, tak to znamená, že každá další generace je menší a důchodci, kteří se dostávají do důchodového věku, tak jich je poměrově čím dál víc. Zátěž sociálního systému poroste, a pokud se tenhle trend nezmění, tak to může jednoho dne skončit tak, že se mladí budou ptát, co s těmi starými uděláme?

Obávám se rostoucího politického vlivu Číny

Pojďme ještě k Evropské unii, jíž jsme členskou zemí. Teď očekáváme, že v dohledné době z tohoto společenství vystoupí Velká Británie. Měla by se v souvislosti s brexitem Česká republika Evropské unii více přibližovat, nebo naopak?
Já jsem na tom tak, že bych rád byl členem Evropské unie, která je popsatelná tak, že to je společenství nezávislých států, které fungují na bázi dobrovolné spolupráce. V tomto smyslu by to bylo v pořádku. Dnešní Evropská unie není nic jiného než manipulativní nástroj pro hájení zájmů korporací, různých lobbistických skupin a něco podobného. Prostě se to zvrtlo a není možné si představovat, že v takovém spolku budeme dlouhodobě fungovat bez toho, aniž bychom se dostali do velmi podřízeného postavení.

Podávat by se měla jedna žádost, úředník ať oběhá potřebné věci. 'Jedny dveře' by uvítal předseda ODS Fiala

Číst článek

Co je tedy podle vás alternativou členství v Evropské unii?
Podle mého soudu mluvíme o tom, že je potřeba se pokusit najít dostatek partnerů v evropských zemích, kteří mají podobný názor a dokážou Evropskou unii zreformovat. Pokud se to nepodaří, tak jediná cesta je vytvářet nějaké středoevropské struktury na bázi V4 plus Rakousko, plus Slovinsko, možná plus některé další země.

Je podle vás rozumné a správné prohlubovat obchodní vztahy s Čínou?
Obchodní vztahy samy o sobě nejsou problém. To, z čeho já bych měl obavy, je rostoucí politický vliv.

Číny?
Ano.

Jaroslav Kuchař, předseda hnutí Cesta odpovědné společnosti (vlevo) | Zdroj: Český rozhlas

Program opřený o sedm klíčů

Pojďme teď tedy k jednotlivým bodům vašeho programu. Vy jste vaši vizi nazvali Odpovědná společnost sounáležitosti, můžete prosím vysvětlit, co tím myslíte?
Jestli se dnešní společnost dá nějak jednoduše charakterizovat, tak je to společnost neodpovědnosti. Kdo nemusí, nemá odpovědnost, snaží se odpovědnosti vyhnout, ať na úrovni jednotlivců, institucí, skupin, státu jako takového. Naše vize odpovědné společnosti je o tom, že ke každé svobodě, kterou požíváme, musíme mít odpovědnost. A stejně tak ke každým právům povinnosti, to je naše základní teze. A sounáležitost pro nás znamená uvědomění, že se jeden bez druhého neobejdeme. Co se stane, když měsíc nebudou vyvážet popeláři odpadky? Co se stane, když by nebyly včelky? Bez koho se obejdeme, a bez koho ne?

Program hnutí opíráte o sedm klíčů k budoucnosti. Uměl byste je teď vyjmenovat zpaměti?
Zkusím to. První klíč je prosperita, druhý je sounáležitost, třetí je bezpečnost, jestli se nepletu, ne, tu máme až poslední.

Já vám napovím: svoboda.
Svoboda, odpovědnost, spravedlnost, zdraví a bezpečnost.

Zdravé rodiny se 3 dětmi, dost pohybu a kvalitního jídla, cituje z volebního programu ODA Sehnal

Číst článek

Zaměřme se na první klíč, prosperitu. Žádáte skutečnou podporu malého a středního podnikání a zaměstnanosti. Je nezaměstnanost v současnosti problém?
V současné době ne. Ale jsem v kondukturálním cyklu růstu, a když skončí, ekonomové se přou, jestli to bude za měsíc, v jednotkách měsíců, za měsíce nebo roky, tak ten problém zase přijde. Dneska se stáváme montovnou a skladištěm. Nemáme produkci s vysokou přidanou hodnotou. Potřebujeme dostat malé a střední podnikání v regionech do pozice, že bude schopno vyvážet.

Jak byste konkrétně podpořili drobné a střední živnostníky nebo podniky?
Berte si, že dneska závazek vlády podporovat investice zahraničních firem je více než 100 miliard korun ročně. Představte si, že byste tyto peníze překlopili do podpory podnikání. Protože vláda dneska nemá relativně žádnou agendu kromě agendy Evropské unie, která podporuje malé a střední podnikání. Sama nemá žádnou vlastní podporu. A ta podpora z Evropské unie je maximálně pětinová oproti těmi 100 a více miliardám ročně, které dostávají jako pobídky zahraniční investoři.

A vy byste ty prostředky využil jak?
Myslím, že už jsem to říkal v první otázce. Tyto peníze bych napřel do podpory především středních, vysoce inovativních firem, které jsou schopny vytvářet produkty s vysokou přidanou hodnotou a které jsou schopny dostat je do finální podoby. Ne jako subdodavatelé nějakých dalších dodávek, ale jsou schopni exportovat.

Nežijeme v demokracii?

Klíč sounáležitosti vidíte v podpoře tradiční rodiny. Chcete vrátit původní hodnotu roli matky a otce. Jak a proč?
Tohle je samozřejmě spíše morální apel. Stát, vláda nebo kdokoliv nemá moc možností. Nicméně samozřejmě to má i nějaké ekonomické aspekty. Jestliže dneska je matka  považována za něco jako přítěž a stát podporuje to, aby po třech nebo šesti měsících šla znovu do pracovního procesu, tak je něco špatně. Je to oblast hodnotová, ale přesto můžeme udělat to, že matka bude mít takové existenční podmínky, aby toto nemusela řešit. Když se rozhodne, že bude pro to dítě nebo děti.

Tradiční rodinu tedy vidíte tak, že muž vydělává a matka je pokud možno v domácnosti?
To jsem neřekl.

Já se ptám, jestli tomu správně rozumím.
Pokud možno každý má svobodnou volbu, ale je otázka, co by mělo převládat a jak dlouho by matka měla být s dítětem doma, aby mu předala všechno, co je potřeba?

Pokud jde o svobodu, tak hlásáte obnovení demokracie a občanských svobod? Takže už podle vás nežijeme v demokratické společnosti?
Podle vás ano?

Já se ptal.
Fareed Zakaria kdysi v knížce Budoucnost svobody napsal o dvou dimenzích demokracie. Jedna je schopnost nebo možnost volit ze stran, které nabízí různé programy. Druhá  dimenze byla hájení občanských svobod státem. Ideální stav by byl, kdyby stát chránil zájmy občanů padni komu padni. Druhý nejlepší a zároveň nejhorší stav je, že stát chrání vyvolené. V tomto režimu už jsme 10, 15 nebo 20 let. A třetí je konec demokracie, a to už se blížíme k totalitě, když stát začne perzekuovat nepohodlné. A už máme kauzy, tím to začíná, kde lidé, kteří mají jen názor, jsou sledování ostrakizováníi perzekuováni.

Můžete uvést nějaký příklad?
Můžu, jak se jmenoval pan Smetana? Namaloval tykadla a kvůli tomu byl ve vězení. Naprosto nepřiměřený trest. Něco poškodil, to nerozporuji, ale mluvíme o tom, že takzvané ministerstvo pravdy sleduje sto lidí, kteří publikují na takzvaných nezávislých webech. To znamená, že už nemůžu mít jiný názor, než je názor establishmentu?

Soudy nehledají pravdu a spravedlnost

Máme tu další klíč, odpovědnost. Už jsme ho probrali, pokud k tomu nechcete něco dodat. Ale kapitola spravedlnost a heslo odblokování výkonu spravedlnosti. Kdo nebo co ji u nás blokuje?
Představte si, že v našem právním řádu je 1,5 milionu předpisů, které jsou v platnosti. Jestliže se dostanete k soudu, tak doba, než dojde k rozhodnutí, je minimálně v řádu let. A jsou případy, kdy je to i víc. Tomu říkám blok, protože výkon spravedlnosti neplní svoji roli.

Vláda nikdy nebyla tým, který někdo řídí. Stát má fungovat jako rodinná firma, zopakoval Babiš

Číst článek

V čem spočívá to odblokování? Zrušit některé zákony?
Je to dlouhodobý proces, to si určitě umíte představit, ale určitě ano. Mnoho věcí, které jsou dneska upraveny zákonnými normami, by měly být zrušeny a předány do gesce nižších správních celků, třeba obcí. Druhý aspekt je, že existuje institut mediace. Ještě než se tedy dostanete k soudu, a dokonce ještě než se dostanete k právníkům, když máte občanský spor, samozřejmě nemluvím o trestním právu, tak se tento spor dá řešit tím, že máte někoho, kdo je prostředník v komunikaci. Tímto způsobem se dá řešit třeba až 80 procent věcí. Je to levné, rychlé a pravděpodobně to povede ke spokojenosti všech.

Chcete formulovat a kodifikovat principy přirozeného práva jako řád dobra. O tom máte konkrétní představu?
Dnešní právo je z mého pohledu hodně pozitivistické, to znamená, co je psáno, to je dáno. Normotvorný výklad toho, co je přesně napsáno v textu, byť je to nesmysl. Možná si vzpomenete v prezidentských volbách v roce 2013, kdy tam byl nejasný výklad práva, jak se mají počítat statisticky chyby vzorků z podpisů. Byla tam taková klauzule, že se vytáhnou dva vzorky a z nich se počítá procento chybných podpisů. A pak z toho druhého také. V zákoně to bylo napsáno tak, že se mají sečíst ty hodnoty. V jednom bylo sedm procent chybně, ve druhém dvanáct chybně, takže výsledek je, že na celém souboru je sedm plus dvanáct, to znamená 19 procent chyby. To je proti matematickým zákonům.

Právo se dostalo do stavu, že porušuje matematické zákony a pro mě je to nepřirozené právo. To je něco na úrovni morálky a na úrovni hledání pravdy, na úrovni hledání spravedlnosti. Soudy dneska nemají za úkol hledat pravdu a spravedlnost, ale mají za úkol hledat nebo dozorovat to, že soudní proces je v pořádku, a to je cesta do pekla.

Pokud jste hostem, tak se chováte podle pravidel

Píšete, že mezi reálné hrozby patří masová migrace z neevropského prostoru lidí se zásadně odlišnými hodnotami a kulturními vzorci chování, které možno řízeně radikalizovat. To může podle vás vést až k občanské válce v prostoru západní Evropy. Povězte mi, jak to jde dohromady s všeobecnými hodnotami lidství, které vyznáváte podle vašeho programu? Mám na mysli bod šest - rozvíjím ušlechtilé lidství, soucítění, moudrost a krásu v sobě i okolo sebe. A bod sedm - spolupracuji na principu lidství s jednotlivci i společenstvími a pomáhám potřebným podle svých možností?
Pro mě to je v naprostém souladu. Pokusím se jednoduše vysvětlit. Když položím otázku, co je opakem boje, tak opakem boje nebo války není mír. Opakem války nebo boje je otroctví. Mír je někde mezi tím. Je to hranice, je to dohoda, kterou dodržují strany dohody. Jestliže někdo vstupuje opakovaně do zóny mé svobody a já mu říkám: nedělej to, a on to přesto dělá, tak se musím přece hájit. Takže to není nic proti ničemu. Jestliže bude na území Evropy jakýkoli člověk a bude ctít naše hodnoty a naše pravidla, tak s tím nemám nejmenší problém. Ale v okamžiku, kdy ti lidé budou vstupovat do zóny mé svobody, tak se musíme hájit.

EET je ten nejstupidnější nástroj na výběr daní, říká lídr strany Radostné Česko Boleslav Buzek

Číst článek

Takže pomáhám potřebným jenom potud, pokud se přizpůsobí. Rozumím té myšlence správně?
Není to přesné. Můžu pomáhat potřebným do té míry, do jaké jsem schopen. To je jedna rovina věci, to je ekonomický rozměr. Nemůžu kvůli tomu zničit sám sebe. A druhý rozměr je, že jestliže je někdo hostem v mém domě, tak se chová podle mých pravidel.

Co byste považovali za úspěch v letošních volbách?
Za úspěch v těchto volbách bychom považovali, pokud by se náš program dostal do povědomí dostatečného množství občanů.

A koho tím programem chcete oslovit zejména?
Chceme oslovit občany, kteří si uvědomují, že iluze o tom, že život v Evropě bude navždy jednoduchý a snadný, už ztratili.

Rozhovory s lídry

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme