Data z kandidátek: KSČM oproti minulým volbám zmizí z 300 obcí. „Propad se ještě zrychlí,“ čeká politolog

Stárnoucí KSČM letos poprvé od roku 1994 nepostaví nejpočetnější kandidátky, na množství kandidátů je překonají křesťanští demokrati. S použitím dat o střední délce dožití jsme spočítali „poločas rozpadu“ politických stran.

KSČM oproti minulým volbám nasadí o pětinu méně kandidátů a její kandidáti budou chybět v třech stovkách obcí. Podobné – a ještě vyšší – ztráty sice vidíme i u jiných stran, ale KSČM je specifická: jednak přichází o kandidáty nepřetržitě v posledních čtyřech obecních volbách, jednak se pokles zrychluje. Příčinou, jak ukazují volební data, je vysoký věk straníků.

Kliknutím do legendy grafu si můžete zobrazit další strany, které letos kandidují.

Metodologické poznámky:

• kritériem pro výběr strany jsou nejméně dva tisíce kandidátů na všech obecních kandidátkách
• stranu kandidáta určujeme podle navrhující strany; díky tomu nám neuniknou kandidáti stran v koaličních kandidátkách
• SNK je souhrnné označení pro nezávislé kandidátky a při interpretaci dat s ním tedy nepracujeme jako s jednotnou stranou

Takzvaný strom života ukazuje populaci – v tomto případě kandidáty politických stran – podle věku a pohlaví. Graf v podobě obrácené pyramidy u KSČM vypovídá o vysokém věku kandidátů. Mohutnější levá strana grafu zase o převaze mužů, která je ale v politice obvyklá, žen je na kandidátkách přibližně třetina.

„Komunisty skutečně trápí věková struktura,“ potvrzuje politolog Stanislav Balík z brněnské Masarykovy univerzity (kandiduje jako nestraník za ODS do zastupitelstva obce Bludov). „Podstatný fakt, a ten není v datech vidět, je věk člověka, který sestavuje kandidátku a táhne ji organizačně. To jsou u KSČM typicky sedmdesátníci. Jakmile onemocní nebo zemřou, strana už kandidátku obvykle nesestaví.“

„Čekám, že se úbytek komunistických kandidátů ještě zrychlí,“ dodává Balík. „Už v příštích volbách nejspíš přijde výrazný skok, kdy počty kandidátů spadnou na úroveň ODS nebo ČSSD.“

„Skutečností je stárnutí členské základny,“ připouští 1. místopředseda KSČM Petr Šimůnek. „Snažíme se oslovovat mladé, aby získávali zkušenosti v komunální politice, mohou se poté zapojit i do řízení krajů nebo pak kandidovat do poslanecké sněmovny.“

„Dlouhodobě spolupracujeme i se Stranou demokratického socialismu, jsou obce, kde lze nalézt na našich kandidátkách i zástupce sociální demokracie,“ pokračuje Šimůnek. „Neztrácíme vliv na obce, pouze ubývá kandidátek za KSČM, nahrazujeme je kandidátkami smíšenými nebo nezávislými.“

Čísla ale ukazují jiný obrázek, i po započtení koalic komunističtí kandidátky z obcí mizí.

Letos poprvé nebudou komunisti nejpočetnější. Na počty vítězí KDU-ČSL

Data na webu volby.cz umožňují nahlédnout hlouběji do minulosti, nejstarší podrobná volební data jsou za rok 1994, tedy první komunální volby v samostatné České republice.

Díky tomu víme například to, že se za uplynulých 24 let na kandidátkách objevilo přibližně 780 tisíc unikátních kandidátů, asi sedm tisíc kandidovalo nepřetržitě ve všech sedmi volbách a tři tisíce z nich si celou dobu drží mandát.

Přesné počty dlouhodobých kandidátů i zastupitelů budou mírně vyšší – algoritmus, kterým je identifikujeme, věří, že kandidáti si mezi volbami zachovají jméno i příjmení, kandidují do stejného zastupitelstva a oproti minulým volbám zestárnou o čtyři roky. Z volebních dat také nepoznáme, kdo se vzdal nebo získal mandát později během čtyřletého období. Typicky tedy ztratíme stopu kandidátek, které se mezi volbami vdaly.

Stoprocentně spolehlivá jsou dlouhodobá data o počtu kandidátů za jednotlivé strany a trendy, které odhalují.

Kliknutím do legendy grafu si můžete zobrazit další strany, které kandidují letos nebo kandidovaly v minulosti.

Metodologické poznámky:

• kritériem pro výběr strany jsou nejméně dva tisíce kandidátů v letošních volbách nebo pět tisíc kandidátů v některých minulých obecních volbách
• stranu kandidáta určujeme podle navrhující strany

Už od prvních voleb můžeme sledovat stále silnější roli nezávislých kandidátů, sdružených pod značkou SNK. Letos jich je na kandidátkách 111 tisíc, víc než polovina všech kandidátů. V roce 1994 to bylo 56 tisíc. Zároveň kandidáti opouštějí – různým tempem – téměř všechny politické strany.

„Přesun k nezávislým kandidátům kopíruje trend v jiných evropských zemích, šířeji chápanou neochotu k dlouhodobým projektům,“ vysvětluje politolog Balík. „Spojit svoje jméno s konkrétní stranou může být problematické. Pokud pak stranu opustím a vstoupím do jiné, budu vnímaný jako přeběhlík. Když udělám to stejné mezi dvěma formacemi nezávislých kandidátů, nebude se to brát tak ostře.“

Další trend je co do počtu kandidátů dlouhotrvající dominance KSČM, která letos končí. Poprvé bude mít některá z celostátních stran – SNK nemůžeme počítat – více kandidátů. Nejvíc kandidátů letos nasadí KDU-ČSL. I ona ale od minula o desetinu kandidátů přišla.

„Přiznávám, že ztrátě křesťanských demokratů nerozumím,“ přiznává Balík. „Po minulých obecních volbách se zdálo, že strana dokázala pokles kandidátů zastavit. Letos ale pokračuje.“

Propojení mezi obecními volbami a působením ve vrcholné politice ukazuje časová řada u kandidátů dvou klíčových rivalů devadesátých a nultých let, ODS a ČSSD. Úspěšná vláda počty regionálních kandidátů obvykle zvedá, nebo alespoň zastavuje propad. Podobně se odrážejí i vládní krize.

„V datech je vidět, že vládní angažmá a vnímání strany jako žebříku k moci se projevuje na počtu kandidátů,“ tvrdí Balík. „Proto jsem překvapený, že ANO mezi minulými a letošními komunálními volbami neposílilo. Může to souviset se změnou vnímání strany, která je dnes pro řadu lidí tabu.“

Naopak necelých pět tisíc kandidátů za SPD, stejně jako propad TOP 09 a Strany zelených podle Balíka překvapivé nejsou.

„Ohledně SPD se stačí podívat na počty kandidátů za SPR-RSČ v roce 1994, respektive 1998. Budou podobné. A co se týče Topky a zelených, dokládá to jen, že obě značky jsou nenávratně poškozené,“ doplňuje politolog Balík.

„Poločas rozpadu“ strany: u KSČM 14,5 roku, u Pirátů 33 let

Přehled o počtu členů stran, neřkuli informace o jejich věku, nejsou veřejně k dispozici. Znají je pouze samotné strany a ty podrobné informace nezveřejňují. Proto jsou tak cenné informace z komunálních voleb, kdy se do souboje zapojí velká část členské základny.

Věková struktura stran také prozrazuje, že zejména KSČM má problém oslovit nové členy, hlavně mladé lidi. Méně než třicet let má pouze pět procent kandidátů strany; u konkurenční ČSSD je to deset, u nejmladších Pirátů dvacet procent.

U komunistů tedy můžeme předpokládat, že obnova základny je zanedbatelná a výrazně převažuje opačný proces – opouštění kandidátních listin ze zdravotních důvodů. Můžeme tedy experimentálně spojit data z kandidátek s daty o střední délce života a spočítat „poločas rozpadu“ strany – dobu, kdy zůstane naživu méně než polovina současných kandidátů.

Pro srovnání stejný ukazatel počítáme i pro ostatní strany, kde je ale oproti KSČM podstatnější nábor nových členů, proto je u nich číslo spíše ilustrační.

Graf nyní ukazuje srovnání KSČM s KDU-ČSL, které mají srovnatelný počet kandidátů, ale podstatně odlišnou věkovou strukturu. Kliknutím do legendy grafu můžete srovnat další strany, které kandidují letos.

Metodologické poznámky:

• kritériem pro výběr strany jsou nejméně dva tisíce kandidátů na všech obecních kandidátkách
• stranu kandidáta určujeme podle navrhující strany

Nejkratší „poločas rozpadu“ mají právě komunisté s 14,5 roky. Na opačném konci stranického spektra jsou Piráti s 33 roky. „Poločas rozpadu“ ostatních stran se pohybuje mezi 22 a 27 roky.

Jan Boček