Ochráníme lidi před přebujelou byrokracií a šikanou, slibuje šéf Pirátů Bartoš

Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Za Českou pirátskou stranu odpovídá její předseda Ivan Bartoš.

Rozhovor s lídrem Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ivan Bartoš, předseda Pirátské strany | Foto: Alžběta Švarcová

První otázka se týká české ekonomiky, vykazuje velmi dobré tempo růstu. Co bychom měli dělat v době, kdy se nám hospodářsky daří?
Je třeba si přiznat, že minimálně v tabulkových číslech a ve výkonu české ekonomiky jsme teď v pohodě. Nicméně je důležité přetavit to v to, aby se lidé v České republice měli lépe. Existují jisté tlaky třeba na zvyšování minimální mzdy, ale my se musíme dívat na nějakou budoucí životní úroveň. V rámci Česka ekonomika roste, zaměstnanost je relativně nízká, ale lidé si domů nepřinášejí nějak extrémně více peněz. Skoro 800 tisíc lidí má nějakou exekuci. Je třeba se podívat na to, jak je ta ekonomika strukturovaná, kdo ty peníze vydělává a kdo si je nosí domů. A to tady, myslím si, nikdo neadresuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s lídrem - předseda Pirátské strany Ivan Bartoš

Stále se bavíme o nějakých investičních pobídkách, které ale u nás staví fabriky na kompletaci věcí. A Česká republika má potenciál vzdělanosti. Takže pojďme se bavit o změně struktury té ekonomiky. Je velmi populární hovořit o nějaké ekonomické revoluci 4.0, ekonomice 4.0, ale měli bychom jí naplňovat. Mně toto u jiných stran chybí a Piráti to v programu adresují nejen v oblasti ekonomiky, ale převážně v oblasti vzdělávání a vlastně i v přístupu k pracovnímu trhu.

Co tedy konkrétně bychom měli dělat v období hospodářského růstu?
Určitě investovat do budoucnosti ve smyslu vzdělávání. Tlačit na navýšení minimální mzdy. Je třeba si uvědomit, a to srovnání je nasnadě, protože řada politiků tvrdí, že Německo je naším vzorem, ale čeští lidé si domů skutečně nepřinesou ani tolik, kolik je minimální mzda v Německu.

Měli bychom posilovat bohatství těch efektivních lidí v České republice a my máme efektivitu snad 88 procent, o tom se řadě zemí Evropy může zdát. Přesto se to neprojevuje. Peníze ve státě mizí převážně v korupci a ve vyvádění zisků i do zahraničí. Protože řada firem, my moc nemáme domácí kapitál, jsou zahraniční firmy a jejich cílem není ty peníze nechat v České republice, ale mají je třeba jejich matky a podobně.

ROZHOVOR S LÍDREM

Poslouchejte každý den od 16:30 Český rozhlas Plus, nebo od 18:30 Radiožurnál. Rozhovory s lídry a lídryněmi budou mít stejnou podobu. V první části se otázky týkají obecných témat, jako je ekonomika, zdravotnictví nebo školství. Následně půjde o program strany nebo hnutí, které se přihlásilo do říjnových sněmovních voleb. Pořadí je určené losováním.

Co bychom měli udělat pro zlepšení úrovně českého zdravotnictví? Obecně, jak vy vidíte české zdravotnictví v současnosti?
O zdravotnictví se tvrdí, že to je černá díra. To není pravda. Lidé si nevymýšlí, že mají nějaké neduhy. Jsou v té společnosti, stresu, výkonu, trpí zdravotními potížemi. Takže do zdravotnictví teče poměrně velké množství peněz, otázkou je...

Promiňte, není to právě černá díra v tom smyslu, že ať tam nalejete, kolik chcete, tak vždy to bude málo?
K tomu se hned dostanu. Pirátská strana toto měla od samého počátku ve svém programu. Hovoříme o transparentních organizacích, o kontrole nakládání s penězi pojištěnců, kteří peníze do systému průběžně dávají, a následně i jejich efektivní čerpání. Tady je velká otázka kontroly a fungování zdravotních pojišťoven.

Piráti podporují, aby byla jedna silná, vlastně až státní pojišťovna - VZP třeba -, která bude garantovat vysoký standard. A pojďme umožnit lidem, kteří na to mají, připlatit si nějaký nadstandard, který chápeme ve smyslu pohodlí, ne jako kvalitu služby, že kdo má víc peněz, dostane lepší ledvinu.

Samozřejmě problémy českého zdravotnictví se odvíjejí od platu lidí, kteří v něm dělají. To je úzce spjato s platy lidí, kteří dělají například v sociálních službách. Jsou velmi nízké a odliv nejen lékařů, ale i zdravotního personálu do zahraniční je vysoký. A určitě je důležité řešit nákupy zdravotního vybavení i hrazení těch jednotlivých položek a tady nám výborně může posloužit internet.

Zde může docházet k srovnávání nákladů na léčbu a podobně. A co si myslím, že je hodně důležité i v souvislosti se současnou situací v rámci celé Evropy, my se reálně bojíme, třeba i v rámci kybernetické obrany České republiky, možného zneužívání nebo úniku informací o pacientech.

Vláda v minulých letech schválila několik zásadních zdravotních registrů a teď se připojujeme k evropské iniciativě sdílení informací o pacientech. To není dobře připravené. Musíme dbát na to, aby i v nemocnicích nebo už na té zdravotní síti, byly informace zašifrovány, aby se nedostali do rukou komerčním subjektům. Pojďme se bavit i o digitalizaci zdravotnictví, ale pojďme se bavit o bezpečné digitalizaci, kde třeba já jako pacient, který svému lékaři sděluje i velmi intimní věci, budu mít zabezpečeno, že si to nebude číst někdo z mé pojišťovny nebo nedej bože nějaký úředník z libovolného důvodu.

Zmínil jste odchod lékařů a zdravotních sester do zahraničí. Jak tomu zamezit?
Jsou tady dvě cesty. První je samozřejmě tlak na růst mezd v jednotlivých oborech, třeba i ve školství. Ale to není jediný mechanismus. Pokud jsou zřizovatelé nemocnic obce a kraje, je to i případ škol, tak zde se dají těm lidem nabídnout sociální benefity a s tím souvisí program. Není to tak, že rozsekám jednotlivé oblasti, každou vyřeším a dohromady to funguje. I problematika dopravní obslužnosti a například otázka začínajících rodin... Ti lidé primárně řeší, aby měli kvalitní život a pokud jim kvalitní život zajistí pouze to, že budou pracovat v zahraničí – a vidíme to v regionech, vidíme to na Plzeňsku, je to Ústecký kraj, je to Karlovarsko – tak pro ty lidi je z existenčního hlediska výhodnější jet pracovat za hranice.

Takže bychom měli těm lidem poskytnout třeba i formu nějakých slev na bydlení. Stimulovat, aby to pro ně tady bylo příjemné, protože peníze nejsou všechno. Kvalita života je nad peníze a zde by byla ta cesta udržet si v libovolném oboru schopné lidi v České republice.

Co podle vás chybí českému školství?
Peníze, které v systému jsou. Zaznamenali jsme u končící vlády povolební sliby, že se zvýší platy zaměstnanců ve školství o 15 procent. My tvrdíme, že i to je málo. Měly by se výrazně zvýšit státní investice do vzdělávání na úroveň Evropské unie, kromě toho finančního stimulu, který by měl být například 20 procent. Ne jenom pro učitele, ale i pro vědecké pracovníky. Opět to je cesta liberálního vzdělávání. Minimum administrativy.

Západní Evropa je nakažená vlnou islámského terorismu. Nesmí se dostat k nám, říká Mach

Číst článek

Piráti jsou v politice osm let, už jsme zažili pár ministrů školství. Včetně pana Dobeše (někdejší ministr školství za Věci veřejné - pozn. red.), který byl v některých věcech jeden z těch lepších. Ale ty reformy jsou vždycky jakoby až na sílu. Nápad nového ministra a třeba i dobrá myšlenka nakonec skončí nárůstem byrokracie pro jednotlivé pedagogy a ředitele škol. My se bavíme s pedagogy – v Pirátské straně je paradoxně jako skoro stejně učitelů nebo lidí pracující v oblasti vzdělávání jako 'ajťáků' - a oni by chtěli, aby se aspoň třeba dva roky nic neměnilo, protože cokoliv se změní, tak je to vždy nárůst byrokracie. Je to nějaké tabulkové hodnocení, je to standardizace školství.

A pokud na jednu stranu ministři nebo politici vládních stran hovoří o liberalizaci školství... tady byl super plán: dáme jim možnost udělat si vlastní osnovy. Některé školy to chytly strašně perfektně, ale nakonec je zaříznou standardizovanou maturitou, kde tu různorodost, která je v těch lidech procházejících vzdělávacím systém, nakonec srovnám podle nějakého “propadl sítem nebo nepropadl“, to je špatně.

Vzdělání určitě je jednou z našich priorit, protože už nejsme v informační společnosti, jak si politici myslí, ale jsme ve vzdělanostní. Dat má každý strašně moc, o každém víte, kde nakupuje, jakou má velikost bot, čím topí, ale přetavit ta data v nějaké znalosti, použít je, to je vzdělanostní společnost. Je to práce s informacemi a jejich efektivní použití. Do tohohle směru by skutečně vzdělávání mělo směřovat. Abychom byli, ačkoliv to slovo nerad používám, konkurence schopní. Ale hlavně, abychom se za 20 let měli dobře a nebyli jsme někde na chvostu Evropské unie nebo evropských zemí vůbec.

Vidíte nějaké nedostatky naší země v bezpečnostní oblasti?
Vidím. Piráti sledovali historický vývoj v souvislosti zákona o kybernetické bezpečnosti a ten efekt je zřejmý. Tady stát, ale ani vysocí politici, neumějí zacházet s běžnými nástroji internetu, ať je to e-mail, přihlašovací hesla, ať je to komunikace na sociálních sítích a podobně. Je důležité posílit kybernetickou bezpečnost České republiky. Ne sledováním občanů, ale na úkor toho, aby se neztrácela data. Většinou to je lidská chyba nebo nekompetence. Úředníci projdou nějakým školením, ale určitě každý zažil školení BOZP, kde prostě vyplní nějaký formulář, ale kdo je teda ten zodpovědný, kdo řeší třeba nějaký konflikt neví.

Takže určitě posílení informační bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti a apel opět na vzdělání. Protože ty bezpečnostní incidenty, chceme-li je takhle nazvat, se dějí většinou z nějaké liknavosti, neodbornosti. Například i ta deklarovaná válka proti různé propagandě – není důležité se bavit, kdo vypouští nějaké informace. Je silně poplatná tomu, že informační gramotnost mezi, a teď se nebavíme jenom o mladých lidech, je nízká a ty peníze by ministerstvo pana Chovance mělo investovat do kampaní, které by naučily lidi rozpoznat jednoduchou dezinformaci. Naučily je mít dvou úrovňové přístupy k službám jako je e-mail, abychom se pak nedočetli v novinách, že ministrovi zahraničí někdo pronikl do soukromého mailu a podobně.

A myslíte, že České republice hrozí kybernetický útok? Pokud ano, jsme na něj připraveni?
Infrastruktura státu je oddělená od běžného veřejného internetu. To by si měli lidé uvědomit, že se skutečně nedoklikám na hráz přehrady Orlík přes webový prohlížeč. První zákon o kybernetické bezpečnosti adresoval tuhle páteřní síť, ale tam informace utečou spíše přes nějakého jedince. Teď se rozšiřuje - jsou to třeba ta zdravotní data, které je třeba hlídat.

Důležité je si uvědomit, že kybernetický útok nemusí být agresivní, třeba vyřazení systému dopravy nebo zdravotnictví. Ty vlivy fungují, protože stát má strašně moc informací o svých občanech a třeba korporace nebo nějaká velmoc, pokud se jí ty informace dostanou, může ovlivňovat nebo velmi efektivně plánovat nějaký průnik na trh nebo například i arbitráže pro ochranu nějakých svých zájmů. Takže bezpečnost práce s informacemi - a i na projektech v komerční sféře je bohužel často podceňována - by měla být tou první otázkou, pokud chceme jít cestou digitalizace. Ne tou poslední až když na ní zbydou peníze.

Co považujete za nejzávažnější problém České republiky v roce 2017?
Je to životní úroveň lidí, kvalita života. Ne do materiální, i když ta je taky důležitá, ale do nějaké občanské spokojenosti a svobody. Ty lidi ten systém fakt drtí. Jsem aktivní člověk, chodím do práce, mám rodinu a nedokážu se nějak srovnat s tím, že když mi přijde obálka, tak většinou čekám, že jsem někde něco nezaplatil, za něco mám pokutu, špatně parkuju. Myslím si, že ta byrokracie skutečně doléhá nejen na podnikatele, ale lidé žijí v nějakém existenčním strachu, či nouzi.

Když se podíváte na příjmovou strukturu České republiky, tak nikdo nemá žádné úspory. Koupě pračky je investice, která by měla být běžná. Přece jsme vyspělá evropská země bohatá na výkonnost, o které jsme se bavili, roste nám HDP. Nemá to být tak, že na ni člověk naspoří za tři měsíce a musí si jí pojistit, aby se mu nepokazila, protože by si novou nemohl koupit, nebo si musí jít půjčit k nějaké instituci. Všichni víme, které instituce půjčují ty peníze.

A jak byste ten problém popsal, jak byste ho nazval jedním, dvěma slovy?
Přílišná byrokracie, nesvoboda a šikana občanů systémem. A na to my Piráti upozorňujeme, ostatně je to jeden z našich hlavních programových bodů, pod který se pojí všechny tyto. Zákony mají vznikat pro lidi. Ne proto, aby se stát nebo nějaká organizace, která si to prolobbovala, nějakým způsobem uchytila lépe na trhu. Já se bojím, že velké procento, co mám možnost osm let sledovat, těch regulací není vůbec v zájmu lidí. Jsou v zájmu někoho, kdo stojí v pozadí.

Pojďme k některým konkrétním cílům vytyčeným ve vašem programu. Slibujete nastartovat digitální uživatelsky přívětivý stát? Proč to považujete za důležité?
Děkuji za tuhle otázku. My to neslibujeme, už jsme s tím začali. Třeba v rámci naší kampaně jsme spustili stránku úřad.piráti.cz, kde jsme živě ukázali, jak funguje založit s.r.o. během jednoho dne, kde si to člověk za 10 minut nakliká.

Tři minuty na daňové přiznání, 20 na založení firmy. V Estonsku lze prakticky vše vyřešit online

Číst článek

Jak by mohlo fungovat?
My to skutečně založili. My jsme deseti lidem, kteří použili tu aplikaci jako funkční demo verzi, založili tímto způsobem firmu. Tady občas funguje taková fáma, že lidé nerozumí internetu, a že digitalizace je něco problematického. To není vůbec pravda. Já mám rodiče, kterým je 70 let, oba dva používají minimálně e-mail, elektronické bankovnictví. A lidé, kteří třeba měli to štěstí a už dělali s výpočetní technikou, ale minimálně všichni ti, kterým je už 40, 50, už se jich prostě internet nějakým způsobem dotkl, umí s ním zacházet, koupit si letenky, objednat zájezd. A tyhle služby by měl mít stát, i po vzoru Estonska. Šli trošku jinou cestou, ale je to post komunistická země, stejně jako Česká republika a tam prostě ten e-government svým způsobem funguje. Tam se dokonce, a to je pro Čechy úplně vzdálená budoucnost, dá volit přes internet. Myslím si, že tady vede ta cesta.

Měli bychom si to osahat, protože on to sice zkopíroval pan Babiš, ale to, že mají obíhat data, a ne lidé po úřadech, to je prostě základ. A když funguje i v komerční sféře taková zabezpečená věc jako jsou platby elektronickým bankovnictvím, tak takhle by měl fungovat stát. Kdo chce chodit na úřad, klidně si tam dál chodit může, ale čas jsou peníze a svoboda člověka je v momentě využívání volného času. A mně osobně vadí, a znám to ze své praxe, že cokoliv si chci vyřídit na úřadě, ať je to parkování, tak tím zabiju půl dne. Tohle v 21. století není akceptovatelné.

Jaký výsledek nadcházejících Parlamentních voleb budete považovat za úspěch?
Předpokládám, že po osmi letech aktivní politiky, kde jsme každé volby povyrostli až tak, že máme starostu v Mariánských Lázních, máme pět krajských zastupitelů, z naší pomoci byli zvolení čtyři senátoři... Věřím v úspěch v těchto parlamentních volbách už jen z toho důvodu, že průzkumy, které vydávala Česká televize po krajských volbách, hovořily o tom, že Piráti mají potenciál 10 procent mezi nevoliči. O tom, že zvažují volit Piráty, má v současné chvíli 15 procent lidí.

Čili počítáte s tím, že se do Poslanecké sněmovny dostanete?
Počítám, že Piráti uspějí a do Poslanecké sněmovny se dostanou.

Zaujalo mě totiž, že kodex případného pirátského poslance zavazuje hned v bodě 2 'hlasovat v souladu s programem Pirátů', případně tedy s koaličním programem a k tomu, že nebude hlasovat proti usnesení celostátního fóra. Není to v rozporu s tím, že poslanec slibuje mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého vědomí a svědomí?
Tak to by v současné chvíli podle mě bylo mimo toto vymezení velké procento poslanců v Poslanecké sněmovně.

Dobře, ale vy to máte písemně v kodexu.
Je to naformulováno i myšleno tak, že to není v kolizi s tímto (slibem). U nás funguje stranická demokracie, přímá demokracie. Vše, co prezentujeme, je výsledek demokratické diskuze v Pirátské straně. Dodržujeme takzvané Demokratické minimum, což například znamená, že náš poslanec nebo i člen v rámci stranického hlasování nehlasuje o ničem, o čem by neměl dost informací, nebyl informován s předstihem, u čeho nemůže udělat kvalifikované rozhodnutí. Už jen tento závazek je ojedinělý vůči tomu, jak řada poslanců v Poslanecké sněmovně hlasuje, což je podle příslušnosti klubu a doporučení jejich výboru. To by v tomto rozporu bylo prakticky každé hlasování už jen z podstaty fungování parlamentní demokracie a standardu současných politických stran ve sněmovně.

V programu slibujete kontrolu moci mocných, to si představujete jak?
Jako příklad uvedu hlavní město Prahu, kde máme první volební období čtyři pirátské zastupitele v opozici. A pokud čtenáři sledují ty kauzy nebo je zajímá politika, tak my fungujeme jako hlídací psi demokracie. Rozkryli jsme kauzu, připravili jsme ji kompletně pro Radu města Prahy ve věci Opencard, upozornili jsme na multiplikaci funkcí paní Kleslové (někdejší místopředsedkyně ANO Radmila Kleslová - pozn. red.), která záhy některé ze svých dozorčích rad a aktivit minimálně utlumila. Řešíme obchodování s pozemky, změny územního plánu, které jdou na ruku developerům.

Prostě kontrolujeme exekuci moci, protože si myslíme, že toto je práce opozice a zároveň dokážeme být velmi konstruktivní. Nejsme ti, kdo, když je dobrý nějaký záměr nebo se hlasuje, tak jenom, protože jsou opoziční stranou, tak do toho, jak se říká, hází vidle. Ta kontrola je nutná, protože důvěra v politiky a politické strany je velmi ohrožená. Ačkoliv to deklarují, nefungují jako transparentní organizace, nefungují demokraticky. Bohužel fungují jako firmy, to není v české politice nic nového.

Ale k té kontrole potřebujete mít svoje poslance v Poslanecké sněmovně?
My tohle to vykonáváme i mimo Poslaneckou sněmovnu.

No právě.
I když existuje zákon 106, pro občana, který ještě má třeba civilní zaměstnání – a většina Pirátů chodí do práce nebo do školy - nejsme placení politici z výkonu funkce ani teď - je problém dostat se k informacím, být u jednání, moci nahlížet do spisů. Některé naše kauzy u institucí, které už byly několikrát soudem prohlášeny za povinné poskytovat informace, tak jdeme znovu do soudních pří, protože nám jsou ty informace odmítány, protože jsou tam korupční prvky a člověk se k nim nemůže dostat.

Navíc, a to je pro mě velmi důležitá věc, když poslanec řekne ráno nebo někde na zasedání největší hloupost, tak odpoledne o ni může hovořit ve veřejnoprávních i soukromích médiích. Bohužel získal prostor a já si nestěžuji. Je to boj, který jsme si vybrali. Získat prostor v médiích, byť veřejnoprávních, je pro neparlamentní stranu obtížnější.

Využijte teď prostoru v médiích, abyste vysvětlil, jak chcete ochránit občany před šikanou. Z vašeho hesla jsem pochopil, že máte na mysli šikanu státní.
Samozřejmě šikana může probíhat třeba i v rámci zaměstnání obecně. Ale skutečně, já jsem to zmínil na začátku, český právní systém je přebujelý. Jsou ty ne příliš úsměvné příklady toho, když člověk vyjde na ulici. Taková teorie: tak my už na něj něco máme, potenciálně bychom ho mohli sebrat. A bohužel v České republice tady na té hraně žijeme neustále.

Dával jsem ten příklad s tím, že mi přijde dopis a většinou to je nějaký průšvih. Tohle to se musí vyřešit, legislativa je přebujelá. Nároky na člověka, aby splnil povinnosti, které má vůči státu, jsou enormní. Třeba jen sčítání obyvatelstva a data, která jste vy o sobě musel vydat. Jejich neodevzdání bylo pod pohrůžkou pokuty 20 tisíc korun. To je pro běžného člověka s platem 14 tisíc likvidační, a to i v Praze je takový plat. To není jen doména nějakých regionů, tam je to ještě hodně peněz. Já prostě odmítám v takovém státě fungovat a tohle chceme změnit.

Stát vůči občanům nemá – třeba informačně – prakticky žádnou povinnost. Zákon o registru smluv málem zničili, naštěstí v nějaké formě prošel. A já jako občan, který platí daně, chodí do práce, má rodinu a přispívá na chod téhle země, jsem stíhán povinnostmi a pokutován za jejich porušení likvidačními částkami.

Zkuste mi stručně odpovědět na otázku, koho zejména svým programem hodláte oslovit?
Náš program je univerzální. Někdo si myslí, že jsme strana pouze pro mladé lidi. Ano, pro lidi mladé duchem. Ačkoliv velmi rezonujeme mezi prvovoliči a mladými lidmi do 35 let – což je legrace, protože mně už je 37 - tak máme perfektní odezvu a našemu programu rozumějí lidé nad 50 a dokonce senioři. Když si člověk najde čas a podívá se na strukturu s jakou jsme Pirátskou stranu osm let budovali a jak je stavěný náš program, to nejsou žádné fráze, to není populismus. Za vším je práce a hlasování desítek lidí i odborníků. Na programu se podíleli lidi z neziskového sektoru, což pro mě není prosté slovo. Lidé z akademické obce, profesionálové, ústavní právníci. Prostě jsme si to nevycucali z prstu, nenapsala nám to žádná agentura.

Takže je to program pro všechny?
Je to program pro všechny.

Rozhovory s lídry

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme