V letech 1985-1989 byl členem KSČ, svého tehdejšího rozhodnutí podle dnešních slov lituje. Kvůli členství i předlistopadovému angažmá v armádě normalizačního Československa čelí kritice. Koncem 80. let nastoupil do výcviku u vojenské rozvědky, má ale negativní lustrační osvědčení. Začátkem 90. let na sebe upozornil v misi UNPROFOR v Chorvatsku, když jeho jednotka osvobodila skupinu 33 francouzských vojáků uvězněných mezi bojujícími stranami. Za svůj čin obdržel v roce 1993 francouzský Válečný kříž a v říjnu 1995 i českou medaili Za hrdinství. Od července 2012 do dubna 2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. V letech 2015 až 2018 byl jmenován předsedou Vojenského výboru NATO. V roce 2018 odešel z armády a je ve výslužbě.