Robejšek: chceme prosadit tříměsíční vojenský výcvik pro mladé muže, je to naprosto nezbytné

Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Za stranu Realisté v rozhovoru odpovídá její mentor a zakladatel Petr Robejšek.

Rozhovor s lídrem Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Robejšek (Realisté) | Foto: repro YouTube | Zdroj: Český rozhlas

Než začneme s úvodní částí rozhovoru – co znamená, že jste mentor? Kandidujete?
Ano, kandiduji. Ale mentor má ukázat to, že naše strana na rozdíl od ostatních není jenom politické seskupení k získání moci, nýbrž má velice promyšlenou politickou metodu. A tím se lišíme. Ten, kdo dohlíží na to, aby ta metoda byla uskutečňována, je mentor. Ale zároveň i předseda strany.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor Vladimíra Kroce s Petrem Robejškem ze strany Realistů

Česká ekonomika vykazuje velmi dobré tempo růstu. Co bychom měli dělat v době, kdy se nám hospodářsky daří?
Hospodářsky se nám daří zčásti kvůli naší schopnosti, ale zároveň jsou to i okolnosti – je to samozřejmě tradičně blízkost Německa. Neměli bychom se tedy spoléhat na to, že to tak bude vždycky. To je asi sdělení první věty. My Realisté máme dojem, že by bylo nejlepší, abychom zpřehlednili hospodářský prostor pro všechny, kteří se v něm pohybují. Zaměstnavatelé, podnikatelé, stejně jako spotřebitelé a zaměstnanci.

Co tím myslíte, zpřehlednili?
A to zpřehlednění je pro nás moc symbolizované 15procentní rovnou daní. Někteří naši konkurenti něco takového plánovali již v minulosti. Potom byli u vlády a neuskutečnili to. My na rozdíl od nich chceme tuhle daň uskutečnit.

Mluvíte o DPH?
Mluvím o 15procentní dani, pro všechny stejné.

Když se posuneme k dalšímu tématu, v jaké kondici je z vašeho pohledu české zdravotnictví?
Nejdůležitější je asi pohled pacientů. A samozřejmě také zaměstnanců. Vždy je co zlepšovat. Myslím, že v českém zdravotnictví to bezesporu platí. Podle našeho názoru, jako ve všem, se snažíme najít to, co je důležité a proveditelné zároveň. Důležitých věcí je spousta, nejsou ale všechny proveditelné. A my chceme naše cíle opravdu uskutečnit. A když tohle použijete, tak to pro nás Realisty znamená, že chceme zlepšit podmínky lékařského a medicínského personálu.

A že chceme pomoci tomu, čemu říkáme informovaný pacient. To znamená - pacient, který ví, jaká terapie je mu předepsána. A zejména to, kolik taková terapie stojí. A od toho si slibujeme, a já myslím, že velmi právem, i úplně jiný postoj na obou stranách. Ať už jsou to pojišťovny, nebo jsou to pacienti vůči tomu, co se vlastně ve zdravotnictví děje. A potom ještě plánujeme zavedení nadstandardů a připojištění.

Volební vizitky: představujeme kandidáty do sněmovny

Číst článek

V čem spatřujete zlepšení podmínek zdravotnického personálu?
Zlepšení podmínek zdravotnického personálu. O tom by vám samozřejmě mohli doktoři a sestry vyprávět velmi dlouho. A to, co víme z naší expertní skupiny, nám říká, že se jedná zejména o počet hodin, které musí strávit v nemocnici. O to jaké možnosti a časové prostory mají pro to, aby si odpočinuli. Aby mohli opravdu svoji práci vykonávat dobře. Fakticky to znamená, že je personálu příliš málo. A ty důsledky jsou potom asi takové, jak jsem je nastínil.

A jak byste dostal víc praktických lékařů a zubařů do regionů, ve kterých jich není dost, a důchodce mezi lékaři nechce nikdo vystřídat?
To je všechno jenom otázka motivace.

Je hlavní motivací finanční motivace?
Nejenom. Myslím, že je to určitě i finanční motivace, zároveň ale také podmínky práce a prostředí. Ať už tedy životní nebo přírodní prostředí, ve kterém člověk může pracovat. A to, jestli stát pomáhá ne nějakou přímou pomocí nebo regulací, ale připravuje podmínky pro ty, kteří se z jejich hlediska zříkají výhod praktikování ve městě a jdou na vesnici. Myslím, že to jsou individuální řešení, ale proveditelná řešení.

A jak je na tom naše školství?
V našem školství vidíme vlastně úplně to klíčové pro budoucnost téhle země. Pro nás je téma a hodnota rodiny naprosto rozhodující. Tudíž samozřejmě i děti, nastupující generace, kvalita jejich výchovy… A proto se chceme velmi významně soustředit na to, aby kvalita výuky odpovídala potřebám moderní společnosti a možnostem, které tento národ má. To znamená těm schopnostem, které tady jsou. Chceme výrazně posílit možnosti ředitelů, aby odměňovali učitele podle jejich výkonnosti, aby měli volnost a zároveň i větší finanční prostor. Hovoříme o průměru, ale tak by to nikdy nebylo. Bylo by to vždy v závislosti na výkonu, bylo by to o zvýšení platů učitelů na 40 tisíc korun měsíčně.

Petr Robejšek, Realisté | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas Plus

Jak to vidíte s vysokým školstvím? Zavedli byste na vysokých školách školné?
Chceme se věnovat věcem - já jako mentor Realistů a moje strana - které se dají provést. To znamená, že si umím představit, že by spousta věcí, jako třeba zavedení školného, mohla za určitých okolností dávat smysl. Zároveň si ale neumím představit, že by pro tohle téma bylo v dohledné době v dané politické konstelaci v České republice nalezitelné řešení. Proto, jakkoliv víme, že je to důležité, není to pro nás momentálně priorita, kterou bychom řešili.

Kde tedy vzít víc prostředků právě pro financování vysokých škol?
Víc prostředků najdete vždy, když chcete. Je to jenom otázka toho chtít. Ten, kdo chce, tak hledá cesty. Ten, kdo nechce, hledá výmluvy. Takže je to otázka přesunu v rámci rozpočtu, to jsou potom specifická témata, která by byli schopni vyřešit naši ekonomové. Všechno jsme si to nechali spočítat. Když tedy řekneme - 40 tisíc měsíčně pro učitele, tak víme, kolik by to stálo. A víme i jaké přesuny v rozpočtu by to znamenalo.

Když se dostaneme k dalšímu tématu, vidíte nějaké nedostatky v bezpečnostní oblasti? Hrozí nám odněkud nějaké nebezpečí, proti kterému nejsme dost chráněni?
Já vidím dva rozměry nebezpečí. Jeden je to, čemu říkám riziková společnost. To znamená, že moderní společnost sama o sobě produkuje rizika. Tím, že jsme technizovaní, tím, že jsme zinternetizovaní. Tím, že strašně moc závisíme na přísunu elektrické energie, jsme úžasně napadnutelní. Ať už někým, kdo nám chce něco udělat, nebo tím, že prostě vzniknou poruchy, které se mohou rozšiřovat v systému a dovedou společnost do situace, kdy je opravdu ohrožená ve smyslu bezpečnostním. To je ten jeden rozměr.

Svobodní a Zelení ve sněmovně? Vyzkoušejte si, co udělá posun pětiprocentní hranice

Číst článek

Druhý rozměr je samozřejmě klasická bezpečnostní politika. V Evropě jsme všichni bezpečnostně politicky ohroženi. Na prvním místě automaticky padne téma neřízená migrace, nekontrolované vnější hranice. Z toho pro nás Realisty plyne jednak zjištění, že je bezpečnost klíčové téma tohoto roku i nadcházejících let. A je třeba, abychom v tomto ohledu masivně zlepšili dosavadní politiku, která byla nedostatečná. To znamená – jenom okrajově, splnit závazky vůči NATO, tedy vydávat tolik, kolik jsme se zavázali, a vydávat to rozumně, opravdu promyšleně. A pak to, co je pro nás nejdůležitější, a sice zavedení povinného tříměsíčního vojenského výcviku pro mladé muže.

K tomu se vrátíme, ale ještě k té bezpečnosti. Rusko proti nám vede takzvanou hybridní válku. Což potvrdily vojenské autority v Moskvě i v Praze. Nezanedbáváme toto nebezpečí?
Tím samozřejmě není řečeno, že bychom to zanedbávali. Já osobně si ovšem myslím, že když hovoříme o tom, jak na sebe působí různé sociální a politické systémy a jakou roli v tom hraje politická komunikace, tak bychom měli být poměrně opatrní ohledně toho, co s tím můžeme opravdu dělat. A dokonce bych řekl a šel bych i tak daleko, že bych se ptal, jestli dává velký smysl se tomu věnovat. Právě vzhledem k tomu, že se nám těžko podaří formy hybridní války nějakým způsobem dostat pod kontrolu.

'Hybridní válka pro nás není výzva'

To znamená, že to můžeme ignorovat?
Neříkám ignorovat, říkám být si vědom toho, že nám něco takového hrozí. Že se něco takového děje. Ale ta realistická metoda říká, dělej to, co můžeš bezprostředně ovlivnit. A to, co je nejdůležitější. A pro mě je v téhle souvislosti nejdůležitější zakotvit naši bezpečnost jednak vlastním úsilím, a potom samozřejmě úsilím naší spolupráce v rámci NATO. Hybridní válka pro nás není taková výzva, jak by se třeba zdálo na první pohled.

Posuneme se k další obecné otázce. Jaký je váš postoj k reformě penzijního systému?
To je další příklad toho, co je důležité, ale co není v současné politické scenérii proveditelné. To víme. A proto nemá smysl, abychom voličům slibovali něco, co jim nebudeme moci splnit. Jiní to dělají, my to dělat nechceme. To znamená, naše idea v krátkodobé perspektivě jedné legislativní periody se týká toho udělat všechno pro to, abychom posílili ekonomický růst. Potažmo na základě ekonomického růstu i smysluplně zvýšit důchody těm nejpotřebnějším. A potom udělat věci, které se dají udělat snadno a jsou vyloženě až kocourkovského charakteru. Jako je třeba to, že si důchodci, kteří chtějí pracovat, přestože už dosáhli důchodový věk, musí platit na důchod. To jsou absurdity, které bychom chtěli zrušit. To by se dalo zrušit velice rychle. A jistě by to pomohlo právě těm, kterých se to týká. Těch, kteří si přivydělávají k důchodu.

Ale co třeba aktuálně ti lidé, kteří by si rádi přispívali a spořili na vlastní důchod. Co mají dělat? Mají tedy, jak jste řekl realisticky, čekat, protože teď se s tím nedá nic dělat?
Mají volit ty strany, které jim v jejich očích slibují racionální, čitelnou a spolehlivou politiku. To jsou bezesporu Realisté. A právě proto, že jsme takoví, tak jim říkáme: v současné situaci vám nejsme schopni něco takového nabídnout v dané legislativní periodě. Víme, co by se mělo dělat, víme o možnostech připojištění. Všechny ty druhé sloupy a další podporné systémy, které byly vymyšleny a které bohužel selhaly, máme ve svých představách zmapovány. A víme, jak s nimi zacházet. Ale napřed musíme najít opravdu přesvědčivou většinu mezi ostatními politickými stranami – pro to, aby se taková reforma provedla. Je svrchovaně nutná. Ale není realisticky proveditelná v dohledné době.

Česko a Evropská unie

Česká republika je členskou zemí Evropské unie, očekáváme, že v dohledné době z tohoto společenství vystoupí Velká Británie. Měla by se Česká republika k Evropské unii proto přibližovat víc než dosud, anebo se naopak vzdálit?
Neexistují jenom tyhle dvě možnosti. Ale v každém případě považuji vyjasnění našeho vztahu vůči Evropské unii na strategické politické úrovni za prioritní otázku současnosti a budoucnosti. K tomu ovšem potřebujeme velmi realisticky zhodnotit stav, ve kterém se Evropská unie nachází. A velmi realisticky zvážit následující. Členství v jakémkoli spolku dává pro jeho členy smysl jedině tehdy, když to, že v něm zůstávají, jim přináší víc než to, že ho opustí nebo že v něm nejsou. Já jsem ten poslední, který říká, opusťme Evropskou unii.

Ale jsem ten první, který říká, srovnávejme velmi pečlivě, co od nás Evropská unie chce a co nám za to poskytuje. A mám bohužel pocit, že v posledních letech Evropská unie právě proto, že si uvědomuje labilitu celého systému, tak na to reaguje špatně tím, že chce stále víc. Že chce ten samotný systém stále více spoutat. A to je chybné. Já si naopak myslím, že bruselská byrokracie by se měla soustředit na to, co je opravdu důležité pro všechny členy. A nikoli na to, aby co nejvíce všechny členy kontrolovala. Tahle tendence tady je. Takže kontrolovat, srovnávat, zvažovat, ale momentálně bych řekl nevystupovat.

Ověřili jsme další sporné výroky lídrů. Podívejte se, kdy nemluvili pravdu

Číst článek

Teď se budeme věnovat některým konkrétním bodům z vašeho programu. Vy byste rádi upravili hned první článek ústavy, kde se píše: Česká republika je svrchovaný jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana." Proč to chcete změnit?
To je symbolická úprava. My chceme zdůraznit to, co je v současném světě podle mých dlouhodobých prognóz existující a velmi silná tendence, a sice orientace na národní stát. V životě to tak je, že se nám některé věci mohou líbit a jiné ne. Ale nemá smysl popírat to, co se děje. A co se děje, vidíme v celém světě – orientaci na národní stát, na menší prostory, odklon od globalizace. A to je jeden z důvodů, proč si myslíme, že je třeba zdůraznit to nejenom v konkrétní politice, jak jsem naznačil v některých předchozích otázkách, ale i v ústavních dokumentech.

Ten druhý důvod je, že postrádáme v české společnosti to, co jiné evropské společnosti mají. Nazval bych to národní hrdost. A i v tomto ohledu je ústava jako základní dokument tohoto státu symbolickým dokladem toho, jak důležité je češství a český stát. Přičemž není vůbec řeč o šovinismu. Je jenom řeč o tom, že tahle země má svoji historii a svoje nezaměnitelná specifika. A těm je třeba přikládat důraz. Jiné země mají samozřejmě jiné zájmy a ty se ne vždycky kryjí s našimi. O to nám jde v první řadě.

Povinný vojenský výcvik

Proto tedy ta změna formulace na: Česká republika je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních skupin. Jak byste rádi posílili tu národní hrdost, o které jste mluvil?
Je to věc dlouhodobého charakteru. Už teď příkladně tím, co jsem zmiňoval, že chceme prosadit povinný tříměsíční vojenský výcvik pro mladé muže, si od toho slibujeme nejenom to, že se společnost pomalu začne připravovat na to, v jakém světě vlastně žije, že to opravdu není svět plný míru. Naopak. A zároveň ti, kteří pro svoji zemi obětují tři měsíce svého života tím, že se cvičí v základních vojenských dovednostech, začnou přemýšlet o tom, jak důležité to je být připraven svoji zemi bránit. To je jeden konkrétní krok, který bychom navrhovali. Ale existuje celá řada dalších.

U žen by to bylo dobrovolné, u mužů povinné.
Ano, dobrovolné.

Jak by ten tříměsíční vojenský výcvik pro muže měl vypadat? A co s těmi branci potom?
Za tři měsíce nemůžeme z mladíků udělat vojáky. Chceme tímhle krokem zprostředkovat základní vojenské dovednosti pro nadcházející generace. Když se potom ptáme, jak dlouho by vůbec trvalo něco takového umožnit, ten výcvik, tak hovoříme jistě o více než pěti letech. Je to opravdu velmi složitý úkol. Ale to ještě neznamená, že není svrchovaně důležitý a že není nejvyšší čas začít. Je potřeba k tomu vytvořit infrastrukturu, výcvikové kapacity, personální kapacity. Věc se musí dobře připravit. Ale je pro nás naprosto nezbytná.

Jak formulujete národní zájem, o který chcete opírat zahraniční politiku?
Každý národ se nachází v každém okamžiku svých dějin někde mezi zánikem a rozkvětem. A to, že pojmenujeme národní zájmy v dané situaci, znamená, že se chceme blížit rozkvětu a vzdalovat se zániku. Abych to konkretizoval, pro nás je třeba národním zájmem udržení a rozvoj zásobování atomovou energií v České republice. To znamená konkrétně výstavba Dukovan, jejich rekonstrukce a výstavba dalších bloků.

Protože, a tady je to spojení k rozkvětu, tenhle energetický zdroj je pro nás bezpečný, spolehlivý a relativně nejlevnější z toho, co bychom mohli získat. Levná energie znamená předpoklad pro efektivní hospodářství. Tím pádem se dostáváme k tématu rozvoje. A takhle to můžete probrat v ohledech rodina, v ohledech školství a v ostatních. To znamená, národní zájem není žádný nacionalismus, hloupost, mávání vlajkami, nýbrž jsou to konkrétní kroky k tomu, aby se téhle zemi vedlo lépe.

Vzdali se své domoviny pro dobro strany. Kdo z lídrů kandiduje v 'cizím' kraji?

Číst článek

Cituji z vašeho programu: Nulová tolerance nelegální migraci. To je tedy další bod. V čem by se to změnilo oproti současnému stavu?
V tom, že by to bylo opravdu důsledně prováděno. Nevidíme opravdovou důslednost na straně české vlády. A máme dojem, že jenom proto, že k nám nemíří takové proudy nelegálních migrantů jako do jiných zemí...

Aktuálně k nám nemíří nikdo.
...tak to není tak nápadné. Já vám řeknu, proč k nám nikdo nemíří. Jednak proto, že mají snazší a atraktivnější cestu vedle. A za druhé, že se v té komunitě – žijeme v internetovém věku, velice rychle roznese, které země jsou vstřícné a které nejsou vstřícné. A v tomto ohledu, které země kontrolují a které nekontrolují své hranice. A já jsem rád, že Česká republika v tomhle ohledu nepředstavuje ten bezpečný přístav, naopak. Ale říkám, ve chvíli, kdy by měla migrační vlna masivně rozšířit, což se může stát každým okamžikem, způsob, jakým současná vláda s migrací zachází, selže a budeme konfrontováni s podobnými problémy, jako jsou v některých západních zemích.

A uprchlíci z válkou postižených oblastí nemají mít nárok na azyl?
Každý z nich musí být přesně překontrolován, jestli opravdu nárok na azyl má. To v masové migraci – dobře to známe z Německa, ale i z ostatních států – vůbec není možné. I proto je třeba kontrolovat hranice a je třeba přemýšlet o tom, jak v současném moderním světě definovat Listinu základních lidských práv a svobod. To jsou sice svaté dokumenty, ale svět se mění. Vznikají nové výzvy. A jenom zmiňuji tu rozpínavost Islámského státu a islamistických proudů, která samozřejmě zneužívá velkorysost a svobodomyslnost západních států. Všichni víme, o čem mluvím. O těch atentátech, které bohužel skoro každý týden zaznamenáváme. A ti zneužívají právě něco takového, jako je právo na azyl. A proto je třeba se tomu přizpůsobit. Zacházet opravdu s realitou takovou, jaká je.

Volby (ilustrační foto) | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

V kapitole ekonomika uvádí váš program jako první bod odmítnutí eura. A tolerance zavádění lokálních měn. Můžete u toho druhého bodu objasnit, co tím myslíte?
Dlouhodobě sledujeme odklon světové ekonomiky od globálních struktur. Od těch nadnárodních, od těch, které produkují výrobky pro celý svět. Pokud možno úplně stejné, co možná nejlevnější. A tím pádem i často stejně nekvalitní – zatěžují situaci na pracovních trzích. Prezident Trump (prezident USA Donald Trump, pozn. red.) byl zvolen zejména těmi, kteří vlastně prohráli svoje pracovní místa ve prospěch Číny, díky neřízené globalizaci.

Tahle tendence se oslabuje. A já vidím naprosto jednoznačně spíše příklon, i v souvislosti s tím, co jsme říkali na začátku – národní stát, národní perspektiva - příklon k tomu lokálnímu. A v lokálním prostoru může hrát vedle dané národní měny velmi produktivní roli i lokální měna. V České republice dokonce máme některé příklady, kde to docela dobře funguje. A protože se domníváme, že lokální měna ještě může dále mobilizovat možnosti konkrétních regionů a zvýšit jejich vlastní blahobyt v rámci České republiky, tak máme velmi velkou sympatii pro lokální měny.

Proč těch realistických kroků vpřed máte v programu právě 33?
Je to takový ten jazykolam – třiatřicet stříbrných a tak dále. Ne, proto ne. My jsme jich napřed měli 55. A předtím jsme jich měli 110. Naše expertní skupiny vybíraly a prosívaly podle pravidla, které jsem již zmínil: hledej to, co je zároveň důležité, ale zároveň proveditelné. A konečně zároveň v dohledné době proveditelné. A tímhle prosíváním nám z toho vyplynulo 33. To je jeden aspekt. Ten druhý aspekt je ten, že samozřejmě předjímáme, protože jsme Realisté, předjímáme možnosti uskutečnění cílů. Takže se ptáme, které z našich cílů by byly v případné nové sněmovně, jak už bude složená, proveditelné s nějakými koaličními partnery. A tak vzniklo těch 33 cílů z 11 oblastí.

Koho zejména chcete svým programem oslovit?
Chceme oslovit celou zemi, všechny občany. V posledních týdnech vlastně nedělám nic jiného, než že jezdím po celé republice, stojím na náměstích. A ti, kteří se na nás obrací, to je průřez společnosti. Mladí, nejmladší, stejně tak jako staří lidé. Chceme prospět téhle zemi. To zní hodně pateticky. Ale protože jsme realisté, tak se ti, kteří nás poslouchají, mohou spolehnout na to, že to je opravdu něco, co myslíme vážně. A co hodláme provést. To znamená, zní to jako něco, co je velký cíl, takové to je. A my víme, jaké kroky k tomu cíli učinit.

Co budete považovat za úspěch, až budeme znát výsledky letošních parlamentních voleb?
Dvojciferný výsledek.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme