Výhra o půl milionu hlasů. Připomeňte si, jak se volilo při první přímé volbě
Přesně před pěti lety začala vůbec první přímá volba českého prezidenta. Voliči vybírali mezi devíti kandidáty, šesti muži a třemi ženami. Většina z uchazečů sebrala na svou podporu podpisy občanů (Jana Bobošíková, Jan Fischer, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Zuzana Roithová, Miloš Zeman), dva byli navrženi skupinou poslanců (Přemysl Sobotka a Karel Schwarzenberg), jednoho kandidáta pak navrhla skupina senátorů (Jiří Dienstbier mladší).
Pro vítěze prvního kola, ve kterém dosáhla účast 61,31 procenta, hlasovalo 1,246 milionu voličů (24,21 procenta), druhý Schwarzneberg dostal 1,201 milionu hlasů (23,4 procenta). Třetí Jan Fischer získal 841 tisíc hlasů (16,35 procenta), čtvrtý byl Jiří Dienstbier (829 tisíc hlasů, 16,12 procenta). Přes pět procent se dostal už jen pátý Vladimír Franz (352 tisíc hlasů, 6,84 procenta). Zeman zvítězil v 56 okresech, Schwarzenberg v 21 (s výjimkou Brna ležících v Čechách).
Během necelých dvou týdnů mezi prvním a druhým kolem volby eskalovala volební kampaň, kritiku vyvolalo zejména počínání týmu Miloše Zemana. Jeho kroky byly dle komentátorů největší kaňkou celé prezidentské volby. Zemanův volební tým stál například za šířením nepravdivých informací spojených s Karlem Schwarzenbergem. Lži, jak některá tvrzení označil i Nejvyšší správní soud, který řešil stížnosti, se zaměřovaly na citlivá témata kolem okupace a poválečného odsunu Němců.
V druhém kole 25. a 26. ledna přesvědčivě zvítězil Miloš Zeman, který při o trochu menší účasti (59,11 procenta) získal hlasy 2,717 milionu voličů (54,8 procenta). Karel Schwarzenberg za Zemanem zaostal o 476 tisíc hlasů, lístek s jeho jménem hodilo do uren 2,241 milionu voličů. Zeman zvítězil téměř v celé republice, Schwarzenberg získal více hlasů jen v 10 ze 77 okresů (Praha a okolní dva okresy, Brno, Plzeň, České Budějovice, Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily a Náchod).
Prezidentská volba vzbudila kontroverze nejen kvůli v některých ohledech neférové volební kampani, ale například i pro postup ministerstva vnitra při registraci kandidátů. Při stanovení, kolik z podpisů na odevzdaných petičních listinách kandidátů je platných, totiž příslušný odbor sčítal procenta neplatných hlasů ve dvou kontrolních vzorcích, namísto aby je zprůměroval. Rozhodnutí o vyřazení řešil NSS, který nakonec vrátil do hry Janu Bobošíkovou.
Cesta k přímé volbě prezidenta, o které politici mluvili již řadu let, začala po volbách do Poslanecké sněmovny v květnu 2010. Ve volebních programech ji měly všechny strany zastoupené ve sněmovně a již v červnu se vyjednávači budoucí vládní koalice, tedy ODS, TOP 09 a Věcí veřejných dohodli na tom, že začnou pracovat na legislativním návrhu. Sněmovna schválila vládní novelu ústavy v prosinci 2011, v únoru 2012 ji přijal Senát a podepsal prezident Václav Klaus.
V červnu 2012 pak sněmovna schválila prováděcí zákon. V říjnu 2012 předseda Senátu Milan Štěch (z ČSSD) vyhlásil termín volby. Zavedení přímé volby nemělo jenom příznivce, zaznělo i mnoho kritických hlasů. Například tehdejší prezident Klaus označil v roce 2011 přímou volbu hlavy státu za „populistický nesmysl, který se strašlivě vymstí“. Přímou volbu prezidenta v podobě, v jaké ji schválil Parlament, kritizoval také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
