Schottl na Jamboree: skautem je člověk celý život
Na celosvětovém skautském setkání nazývaném Jamboree v jižním Švédsku táboří v těchto dnech necelých 40 tisíc skautů. Jsou mezi nimi převážně mladí lidé ze 150 zemí. Čeští skauti se ve Švédsku dočkali nečekané návštěvy. Přišel je pozdravit Stanislav Schottl, 80letý muž, který do Skandinávie emigroval před 62 lety z komunistického Československa. Jeho příběh je dokladem toho, že skautem se člověk stává na celý život.
„Vždy jsem snil, že pojedu na Jamboree,“ říká Stanislav Schottl. Z Malmö, kde žije, to nemá na tábořiště 22. světového Jamboree u Kristianstadu daleko.
Příběh Stanislava Schottla začal v roce 1949, kdy se v 19 letech rozhodl se spolužákem z totalitního Československa utéct:
Zbyněk Zykmund mluvil na jamboree se Stanislavem Schottlem, který do Švédska emigroval v roce 1949.mp3
„My jsme utíkali přes hranice v 49. roce do Rakouska. To se nám podařilo díky tomu, že jsem měl mapu – speciálku 1:75. Utíkali jsme u Poštovné u Břeclavi, kde nám pomohl spolužák z gymnázia, a měl jsem kompas.“
Byli ozbrojeni, zbraň se ale použít neodvážili. Přes Vídeň se dostali až do Lince, kde už byla americká zóna.Tehdy panu Schottlovi pomohla skautská legitimace. Skautský tábor u Lince totiž tehdy vedl Švéd:
„Na základě legitimace mi Švéd pomohl do Švédska. 12. prosince 1949. Trvalo to dlouho, ale přišli jsme sem.“
V Československu nechal rodiče i svou tehdejší přítelkyni. Ve Švédsku pak musel začínat od nuly. Nakonec tady vystudoval vysokou školu a místo Stanislav používá pro Švédy jednodušší křestní jméno - Sten:
„Měl jsem asi 40 techniků pod sebou, tak mi to jméno zkrátili na Sten.“
Na skautská léta zůstaly Stanislavu Schottlovi krásné vzpomínky:
„Byl jsem vedoucí oddílu ve 48. roce. Udělal jsem vlastní lesní školu v Ratiboři. Byl jsem vedoucí skautského tábora půl roku po komunistickém puči. Svaz socialistické mládeže nám všechno ukradl, ale my jsme si sehnali celty a jeli jsme jako brigáda. To bylo nejkrásnější. Pamatuji si skautský slib, který nás vedl. Mnoho skautů utíkalo, protože jsme chtěli bojovat proti komunismu.“
O návratu do Čech Stanislav Schottl neuvažuje, po 62 letech už je doma ve Švédsku. Skauting pro něj znamená hodně, vysvětluje syn George Mottl, který na tábořiště svého otce přivezl:
„Můj otec musel překročit hranice, trvalo mu to tři noci a orientoval se podle kompasu. Dodnes ho má na zdi jako připomínku svého života před emigrací. Takže ten kompas pro něj znamená hrozně moc, protože reprezentuje všechny skauty. To, že teď může být na svém prvním jamboree je pro něj životní zážitek."
Syn česky neumí. Čeština Stanislava Schottla je ale dodnes brilantní, protože ji nikdy nepřestal používat: „Měli jsme Sdružení svobodných Čechoslováků v jižním Švédsku. Scházeli jsme se pravidelně u všech oslav, včetně Mikulášské, na které nechyběl pravý Mikuláš, pravý anděl a pravý čert.“
