Kde soudruzi z NDR neudělali chybu. Značka Trabant slaví 60 let
Víte, jaký byl sen majitele trabantu? Pokuta za překročenou rychlost. I takové vtipy o plastovém autě z NDR kolovaly za socialismu. Přitom trabant byl zpočátku velmi moderní, vyrábět ho ve východním Německu začali na výročí Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1957. Je tomu už 60 let. Do paměti Čechoslováků se vozítko z duroplastu nejvíce zapsalo pár týdnů před sametovou revolucí.
Na západoněmecké velvyslanectví Spolkové republiky Německo prchají tisíce lidí, přelézají plot, chtějí na Západ. Jejich trabanty stojí po obou stranách uliček mezi Petřínem a Hradčany. A zatímco Němci se už brzy vrátí domů, plastová vozítka tu zůstanou. Stát je zalevno rozprodá Čechoslovákům.
Trabant se stal symbolem pádu železné opony. Jeden získal před časem - spíš už jen jako vzpomínku - i motoristický novinář Pavel Srp. „Mně se trabant líbil tím, co je to za konstrukci. Je to velmi jednoduché auto, na kterém se dá všechno opravit ručně, dnes už je kultovní.“
Bakelitový symbol NDR přestali vyrábět před 25 lety. Poslední trabant jel rovnou do muzea
Číst článek
„Trabant znamená v němčině satelit. Je to slovo slovanského původu, má tak stejný význam jako ruské slovo sputnik,“ osvětlila Radiožurnálu před časem průvodkyně Esmei z Muzea berlínské zdi na Checkpoint Charlie.
Trabant začali ve východoněmeckém Cvikově vyrábět na výročí Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1957.
Levný, odolný, inovativní
„Trabant se vyráběl z materiálu duroplast, vznikl kvůli tomu, že po válce byl nedostatek oceli, a tak se v NDR hledaly různé možnosti, jak vyrábět auta, aniž by byla potřeba ocel," přiblížil tehdejší situaci v NDR motonovinář David Bureš.
Duroplast měl jednu obrovskou výhodu. Nerezl, takže hezky dochované trabanty můžete na silnicích potkat i dnes. Trabant měl být hlavně levný a všem dostupný. Neměl stát víc než 4000 marek.
Životní jízda ve stínu trabanta. Posledního wartburga vyrobili před 25 lety
Číst článek
V NDR byl po válce velký nedostatek surovin, způsobený i západním embargem. Skelet karoserie byl kovový, ale povrchové díly nahradila směs fenolové pryskyřice odfiltrované při destilaci hnědouhelného dehtu a odpadní bavlny ze Sovětského svazu.
Rozmělněná bavlna se vylisovala do rouna a smíchala s pryskyřicí. Dvanáct vrstev směsi pak stlačil lis s gumovou formou.
Na pásové pile pak odřezali bavlněné zbytky, začistili díl a vybrousili. Obal trabantu vážil jen přes 30 kilogramů. Ve východoněmeckém Cvikově pracovalo 12 tisíc zaměstnanců, za den zvládli vyrobit až 580 aut. Čtyřicet kilometrů na východ v Saské Kamenici se dělal motor trabantu - vzduchem chlazený dvoutakt o výkonu 26 koní.
Lidové plastové vozítko za čtyři tisíce marek bylo ikonou bývalého NDR, možná celého východního bloku. Ve Cvikově vyrobili na tři miliony trabantů a jak se hezky trefně říká, byl to právě trabant, u kterého soudruzi z NDR neudělali chybu.
