Řidičák jako zbytečný výdaj, nebo životní nutnost? Zájem o zkoušky se liší mezi městy a venkovem
„Ve větších městech nejen v Česku se zvyšuje věk žadatelů o řidičský průkaz,“ upozorňuje předseda Asociace autoškol Aleš Horčička. Mladí lidé ve městech s dostupnou veřejnou dopravou nejsou tolik motivovaní si řidičák či auto pořizovat. Jiná situace je ale v menších městech a na vesnicích, kde často chybí kvalitní veřejná doprava, upozorňuje Radio Wave.
Rozdíl v tom, kdy si mladí lidé udělají řidičské zkoušky a pořídí vlastní vůz, souvisí podle Radia Wave s infrastrukturou místa, kde žijí.
„Na malých městech stále ještě zůstává zvykem dělat si řidičský průkaz kolem 18 let. Ve větších aglomeracích nejen České republice i v zahraničí věk žadatelů o řidičský průkaz o něco narůstá,“ přibližuje Horčička, proč se v posledních přibližně patnácti letech zvýšil věk, kdy si mladí lidé ve městech pořizují řidičák.
„V Praze s fungující MHD a s problematikou parkování si 18letý člověk říká, jestli je to pro něj výdaj, který potřebuje. Anebo jestli to počká. Tím se v Praze dostáváme třeba na věk 24 nebo 25 let, kdy lidé končí vysokou školu. A jednou z podmínek zaměstnání je skoro vždy řidičák,“ dodává.
Elektromobily nebudou zlevňovat. Spíš zdraží auta se spalovacími motory, myslí si šéfredaktor Autoweek.cz
Číst článek
Podle Michala Lehečky ze spolku AutoMat je veřejná doprava například v Praze levná a dostupná. Mladí lidé často také používají aktivní dopravu, jako je chůze či jízda na kole.
„My se nezabýváme tím, jestli je obliba automobilů u mladých lidí nižší, nebo vyšší.
Sledujeme to ale nepřímo tím, že vidíme vzrůstající oblibu především chůze a cyklistické dopravy. Věkový profil lidí, kteří si půjčují třeba sdílená kola nebo používají různé elektronické koloběžky, je samozřejmě nižší,“ říká.
Podle něj ale nelze říct, že by mladí lidé byli proti autům nebo by je nepoužívali – spíše možná chtějí větší různorodost dopravního spojení, které bude i šetrnější k životnímu prostředí.
„Myslím si, že to je především projev toho, že mladší generace začíná trochu jinak uvažovat o prostorovosti a vůbec rentabilitě pohybu po městě. A rentabilitu myslím, jak z hlediska finančního, tak z hlediska časového. Mikromobilita plus aktivní doprava, což je pěšky nebo třeba na kole, se ukazuje dlouhodobě v Praze velmi dobře konkurenceschopná i ve veřejné dopravě, která je levná a dostupná,“ dodává Lehečka.
Z Prahy na venkov
Potvrzuje to příběh Matěje, který dokončuje vysokou školu. „Zatím jsem si řidičák neudělal, protože žiju v Praze. Taky jsem ho nepotřeboval, protože jsem se všude mohl dostat městskou hromadnou dopravou,“ přibližuje.
Zloději ukradli českému výrobci kol součástky na výrobu kol za 250 milionů. Řidiče uspali plynem
Číst článek
Řidičský průkaz zatím nemá, i když chápe, že ho bude při svém povolání potřebovat. Chce se totiž stát katolickým knězem.
„Kněží jsou občas umístěni v nějaké vesnici, ale objíždí dalších 10 obcí za den. Jsou tam velké vzdálenosti a ani při nejlepší vůli to nejde jinak než autem nebo třeba na motorce,“ popisuje své vyhlídky.
Podobnou zkušenost má Kamila, která se v době pandemie odstěhovala s rodinou na venkov:
„S první dcerou jsme ještě bydleli v Praze, takže potřeba auta nebyla veliká. Ale nastala, když jsme se odstěhovali na vesnici, kde je dopravní spojení hodně špatné, vlastně skoro žádné. Většina věcí, co potřebujeme nakoupit, je ve městě, autobusem přestupuju. Vyzvednout dceru ze školy po obědě bez auta nejde, to autobusy nejezdí.“
Kamila sice měla řidičské oprávnění, ale nikdy aktivně neřídila. Musela si tak složitě s dvěma dětmi shánět kondiční jízdy a do řízení se dostat postupně. Auto vidí na malém městě jako nutnost, přesto by uvítala lepší a hustší síť veřejné dopravy.
„Myslím, že dost lidí by možná více využívalo kolo, kdyby tady byly cyklostezky. Bez nich je to tady docela nebezpečné a není tam příjemné jezdit, s dětmi už vůbec,“ dodává Kamila.
