Ve Východním Německu se na wartburgy stály fronty. Po pádu komunismu ale nebyly konkurenceschopné

Z pásů automobilky od roku 1955 sjely téměř dva miliony wartburgů. Po pádu berlínské zdi a sjednocení Německa ale auta východoněmecké značky nezvládly konkurovat západním modelům. Prakticky ze dne na den se tak v Eisenachu zvedla nezaměstnanost na více než 25 procent.

Eisenach Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Automobily značky Wartburg patřily v bývalém východním bloku k nejoblíbenějším. V komunistické Německé demokratické republice, kde se vyráběly, na ně zájemci museli čekat až 15 let.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 a znovusjednocení Německa o rok později se ale rychle ukázalo, že tak jako tisíce dalších východoněmeckých firem Wartburg nesnese srovnání se Západem a musí skončit.

Životní jízda ve stínu trabanta. Posledního wartburga vyrobili před 25 lety

Číst článek

V durynském Eisenachu, kde z pásů automobilky od roku 1955 sjelo přes 1,8 milionu wartburgů, v důsledku toho nezaměstnanost prakticky přes den stoupla na více než 25 procent.

„Je to tragika východoněmeckého hospodářství. Když šel Wartburg 353 v roce 1966 do sériové výroby, bylo to moderní auto, které sneslo mezinárodní srovnání," říká Matthias Doht.

„Samozřejmě tehdy nikdo netušil, že rok 1966 přinese poslední nový produkt z Eisenachu, a že se tohle tohle auto - a to je to dramatické na pádu hospodářství NDR - bude vyrábět dalších 22 let,“ vysvětluje šéf zdejšího automobilového muzea.

Za stagnací stál režim

Za stagnaci a úpadek, který vedl k tomu, že se až do roku 1989 v Eisenachu nezačal vyrábět žádný nový model, podle něj může východoněmecký režim, který nikdy neměl dost peněz na investice do inovací v automobilovém průmyslu.

„O investicích v automobilové továrně v Eisenachu se nerozhodovalo tady, ani v Karl-Marx-Stadtu (dnešním Chemnitzu), kde byla centrála automobilky, ani v Berlíně na ministerstvu pro strojírenství, ale vždy se o nich rozhodovalo v politbyru komunistické strany,“ poznamenává Doht, podle něhož čelní představitelé strany měli jiné priority.

Kde soudruzi z NDR neudělali chybu. Značka Trabant slaví 60 let

Číst článek

„Za (Waltera) Ulbrichta se investiční prostředky dávaly jen do těžby hnědého uhlí, chemického a těžkého průmyslu a na obranu země. V dobách Ericha (Honeckera) peníze směřovaly stále ještě do hnědého uhlí, do elektroprůmyslu, mikroelektroniky, programů na bytovou výstavbu a na obranu. Na investice do automobilového průmyslu a výroby spotřebitelského zboží nebyly peníze nikdy,“ shrnuje ve stručnosti ekonomickou politiku politiků, kteří NDR vedli až do roku 1989.

Zatímco v roce 1966 tak ještě Wartburg mohl bez problémů konkurovat západoněmeckým značkám jako je Volkswagen nebo Audi, v roce pádu berlínské zdi už proti nim neměl žádnou šanci.

Neefektivnost východoněmeckého systému byla dobře vidět i na tom, že zájemci o wartburgy na ně museli léta čekat. Sám Doht o něj požádal v roce 1976, ale auta se do pádu režimu nedočkal.

Motor stál víc než auto

Snad ještě lépe byl blížící se ekonomický krach patrný z toho, že výroba nového modelu Wartburg 1.3, v němž byl od roku 1989 motor Volkswagenu, stála o několik tisíc východoněmeckých marek víc, než za kolik se vůz prodával.

„To nemohlo dobře dopadnout,“ kroutí ještě dnes hlavou rodák z Eisenachu v kanceláři, z níž je vidět na jednu z polorozpadlých bývalých výrobních hal. Konec NDR podle něj znamenal i konec Wartburgu. „Za 10 000 marek se pak dal sehnat použitý (Volkswagen) Golf na úplně jiné technické úrovni,“ konstatuje.

Německo je sjednocené 26 let. Východ země ale nadále zaostává, i kvůli xenofobním tendencím

Číst článek

Výroba v Eisenachu se udržela jen do 10. dubna 1991, kdy z továrny vyjel poslední vůz s číslem 1.837.708. Další den už drtivá většina ze zdejších asi 10 000 zaměstnanců neměla práci.

„Představte si město, které mělo kolem 48 000 obyvatel, z nichž asi 10 000 pracovalo zde. Můžete vycházet z toho, že z každé rodiny zde alespoň jeden člen pracoval. Bylo to velmi hořké,“ říká Doht.

Podle něj byl Wartburg první takhle velkou továrnou na území bývalé NDR, která po znovusjednocení skončila.

Město zvedla jiná automobilka

Nezaměstnanost se rychle vyšplhala až na 25 procent, což s sebou neslo hodně frustrace, protestů i sociálního napětí. Dolů šla v následujících letech velmi pomalu. Navíc řada mladých a vzdělaných lidí odešla na západ Německa, takže dnes Eisenach má jen asi 43 000 obyvatel, i když už v posledních letech vykazuje vzestupnou tendenci.

Městu, v němž se dnes nezaměstnanost pohybuje na úrovni 6,5 procenta, nakonec na nohy znovu pomohl automobilový průmysl. „Ten proces byl ale namáhavý, dlouhý a bolestivý,“ říká Doht o zhruba 15 letech, než se situaci podařilo stabilizovat.

Novou továrnu zde po pádu komunismu vybudoval Opel, který dnes zaměstnává kolem 1600 lidí. Další tisíce pak pracují v dodavatelských firmách, z nichž některé dodnes využívají části bývalé továrny Wartburgu.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme