Za posledním hřebenem Krkonoš. Po stezce u Žacléře Komenský před 400 lety utíkal z Čech

Jen pár kilometrů od turisty zahlcené Sněžky najdete místa pustá a přitom působivá. Za posledním hřebenem Krkonoš u Žacléře, přímo na polské hranici, leží v zemi kamenný labyrint a kolem něj stezka, po které odcházel do exilu Jan Ámos Komenský. Lokalita se jmenuje Růžový palouček, leží v nadmořské výšce 600 metrů a vedou tam cesty, jak se na odlehlá místa sluší a patří – úzké a klikaté.

Tento článek je více než rok starý.

Neprobádaná místa Krkonoše Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Asfaltka mezi lesy, lukami a pastvinami se zužuje, končí na parkovišti pod jasany a dál vede pískem vysypaná cesta. Mírně stoupá do kopce k červenobílé ceduli Pozor státní hranice.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany z Růžového paloučku, kde leží stezka, po které odcházel do exilu Jan Ámos Komenský.

Tady udržovaná cestička končí, jako když utne, a polským houštím pokračuje jen uzounká stezka.

„Poláci jsou katolíci, protestant Komenský jim asi k srdci nepřirostl,“ říká Radiožurnálu s lehkou ironií Eva Rennerová z městského muzea v Žacléři. Zároveň ale vážně dodává, že naučná stezka a labyrint byly zaplacené z přeshraničního projektu.

Kolem dokola se tyčí jen kopečky a pastviny a člověka bezděky napadne, jak opuštěné muselo být toto místo před téměř 400 lety. A proč šel Komenský právě tudy.

Eva Rennerová ale namítá historické souvislosti: „Dneska to vypadá opuštěně, ale ve středověku se nedaleko odsud těžilo uhlí a tohle byla důležitá uhelná cesta, která později zanikla.“

V mapách značená cesta tak končí na polské hranici. „Ale turisté sem chodí,“ tvrdí Rennerová, která osm let pracovala jako místostarostka Žacléře a dobře to tu zná.

Vraní hory na rozmezí Česka a Polska | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

Zástupci města před dvěma roky nechali odvézt původní pomník, což byl bronzový reliéf upevněný do kamene, a místo něj vytvořili rozlehlý kamenný labyrint. Kdo má čas a chuť, může vyluštit, co znamenají jednotlivá písmenka a jaký citát z Komenského dávají dohromady. 

Sudety mají své kouzlo

Křovím vede dlážděná cesta označená „do světa“ a z pastviny je výhled na Sněžku. Romantické, dobře schované místo.

‚Krásné a v původním stylu.‘ Prvorepubliková plovárna Dachova láká nejen architekturou

Číst článek

„Hodně lidí sem chodí v únoru, právě v tom měsíci roku 1628 tudy Komenský odcházel,“ dodává Eva Rennerová s tím, že sám Komenský to zmiňuje ve svém díle Světlo v temnotách.

Na Růžový palouček chodí i výtvarnice Irena, která se nedaleko usadila se svým japonský manželem. „Jsou to opuštěné Sudety, ale mají své kouzlo. Také tam chodím především zimě a představuju si, jak to v dobách Komenského vypadalo. Teď v létě tam chodí hlavně milenci.“

Růžových paloučků je v Česku víc, ten žacléřský vděčí za své jméno růžovým keřům, které pocházejí z Lidic a Litomyšle a lidé je tu vysadili v sedmdesátých letech minulého století. Zvlněná krajina u Žacléře je poslední místo v Čechách, kudy Komenský prošel. V exilu strávil do své smrti 42 let.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme