Delegáti cestovek zažívají v Egyptě těžké chvíle. Doufají, že se čeští turisté nejpozději na jaře vrátí
V egyptských resortech přišli o práci nejen mnozí Egypťané, ale také Češi. Zvláště ti, co pracují jako delegáti pro české cestovní kanceláře. Koronavirová krize nejdřív Egypt na tři měsíce úplně izolovala, po červencovém otevření hranic se pak vrátily jen minimální počty turistů. Zejména Češi jsou mezi nimi stále velmi vzácní, přestože před krizí dosahovali rekordních čísel.
„Ze začátku jsme všichni čekali, že to bude na dva tři měsíce, a ve finále je to mnohem delší doba. Člověk tady žije z našetřených peněz. Zkoušela jsem tu najít jinou práci, ale není možnost, protože sami Egypťané práci nemají,“ popisuje pro Radiožurnál delegátka české cestovní kanceláře Lucie Šafránková. V hotelu bydlet nemůže, když nejsou klienti, a tak si musela pronajmout byt.
„Všichni doufáme, že nejpozději na jaře se čeští turisté do Egypta začnou vracet,“ říká s tím, že se do té doby bude snažit vyjít z úspor. „Člověk se musí omezovat. Nemůže si dovolit to co předtím. Přemýšlím ale, že bych jela za rodinou do Čech. Když vidím tu situaci, která je teď v Čechách, tak se docela bojím.“
Možná celý rok budou muset vyžít z úspor čeští delegáti turistických kanceláří v Egyptě. Od března jsou bez práce, a ještě zřejmě několik měsíců bez příjmu zůstanou. Egypt si ale natolik zamilovali, že tam přečkávají i toto těžké období
Lucie žije a pracuje v Egyptě už osm let. Jak říká, v poslední době se tu objevují stále nové česky mluvící tváře. „Spousta Čechů tu shání byty. Známí se mě ptají, jestli o něčem nevím. Také jsem slyšela v různých skupinách na facebooku, že tihle lidé chtějí před situací v Evropě utéct,“ vypráví delegátka.
Čekání na turisty
Na hlavní ulici Šeraton v centru Hurghády jen občas projde nějaký turista. Naprostá většina lidí jsou tu ale zaměstnanci místních hotelů, cestovních kanceláří a obchodů, kteří marně čekají na návrat zahraničních návštěvníků. Se začátkem školního roku navíc Hurghádu opustili i turisté egyptští.
„Mám v plánu zůstat tady v Egyptě ještě tak dva tři roky. Až budu starší, plánuju se vrátit do Evropy. Tahle práce není na celý život. A abych tady byla, až mi bude šedesát, to si nedokážu představit,“ říká Lucie.
‚Okolí doma asi tiše závidí.‘ Do Egypta odletěly skupiny českých turistů, letadla na ně budou čekat
Číst článek
A čím to je, že na egyptském pobřeží v drtivé většině uvíznou ženy? „Hodně je to tak, že tady potkají nějakého přítele a budují pak spolu budoucnost, proto tu Češky zůstávají,“ vysvětluje.
O pár set kilometrů dále na jih žije jiná česká delegátka. „Bydlím přímo v Port Ghálibu, mám tady vlastní byt. Původně to byla jen taková zkouška na dva měsíce. V Čechách mě nebavilo sedět v kanceláři. Chtěla jsem vyrazit někam do světa a tady jsem nakonec zůstala až do teď,“ říká Klára Paterová.
„V Port Ghálibu se nedá dělat skoro nic, když nejsou turisté, je všechno zavřené, ani žádné veřejné pláže tu nejsou, takže jedině vyrazit autem někam do okolí.“
Česká delegátka žije na egyptském pobřeží už šest let. Ekonomicky přežít krizi je schopná i díky tomu, že si něco našetřila. „Tady v Egyptě se to dá zvládnout, vzhledem k tomu, že náklady jsou podstatně nižší než třeba v České republice. Počkám, vydržím. Věřím tomu, že příští rok, maximálně na jaře, už to bude fungovat,“ dodává Paterová.
