OBRAZEM. Skála provrtaná jako ementál byla po staletí útočištěm obyvatel gruzínských hor

Nádherné gruzínské hory skrývají labyrinty jeskynních měst. Nežili v nich pravěcí lidé ani lovci mamutů, ale dnešní Gruzínci, jen o trochu dřív než jejich současní potomci. Do úzkých chodeb i velkých skalních dómů jeskynního komplexu Vardzia se vydal i zpravodaj Martin Dorazín.

FOTO Vardzia, Gruzie Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Král-válečník a královna-prosebnice

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž zpravodaje Martina Dorazína

Pan Buchran Taktakidze je historikem a dlouholetým správcem Muzea jeskynního města. Vypráví, že vardzijský komplex začal budovat jako pevnost pro početnou posádku král Giorgi III. V té době byla Gruzie obklopena a ohrožena nepřáteli – Turky a Peršany.

Stavba začala roku 1156 a stavělo se 28 let až do smrti krále Giorgiho. Pokračovala v ní jeho dcera, královna Tamara, která město-pevnost přestavěla na město-klášter.

Na počátku 13. století, když tuto oblast obléhali Turci, se podle legendy královna Tamara zula a bosa vystoupala nahoru, poklekla před chrámem a 24 hodin se v něm modlila za vítězství. Turky se nakonec porazit podařilo, i když ne na dlouho.

Nezničitelná řeka hříchů

Veliká skalní nástěnná freska zachycuje výjev posledního soudu | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhas

Pan Buchran nás vede ke skalnímu chrámu, kde se před námi vynořuje freska z nejslavnější epochy historie gruzínského státu, tedy z konce 12. století. Do dnešních dnů se zachovala bez většího poškození, přestože celý komplex několikrát postihlo pustošivé zemětřesení.

Nástěnná malba znázorňuje soudce posledního soudu s knihami, na něž se zleva dívá anděl, zmocněnec Boha, který dohlíží na to, jestli soudí spravedlivě a podle zákona. K soudu přichází zástup kajícníků a nad nimi přes celou obrovskou fresku protéká červená řeka hříchů.

Ulice pod nebem

Vstupujeme do jeskyně uměle zbudované ve skále, kde kdysi bývala jídelna. Nad pokrmem tu usedali jak civilní obyvatelé skalního města, tak církevní představitelé.

Jeskynní komplex a skalní město Vardzia v Gruzii | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhas

Zvenčí se celá tato umělá jeskyně uzavírá velkými dveřmi, které ústí směrem na rozsáhlé kamenné terasy. Ty jsou široké až pět metrů a představují ulice skalního města. Nacházejí se ovšem ve výšce asi 60 metrů a pod nimi je příkrý sráz.

Plačící skála

Skály jsou protkány labyrintem chodeb, a proto nám taky průvodce Buchran doporučuje, abychom se ho pozorně drželi. Ztratit se tu by nebylo vůbec příjemné.

Do zakavkazské Gruzie míří stále víc Čechů. Oceňují lyžování v krásné přírodě i památky

Číst článek

Nad hlavou máme balvan o tloušťce asi 100 metrů. V jedné z jeskyní v něm lidé kdysi vyvrtali díry, ze kterých po kapkách vytéká voda a naplňuje malé jezírko. Zajímavé na tom je, že nikdo neví, odkud se voda vlastně bere.

A s vodou souvisí i další zajímavost. Skalní město je vybavené zvláštním rozvodem vody v podobě keramického potrubí, které ústilo do kamenných nádrží. Aby nepřítel tyto vodovody nemohl zničit ostřelováním, byly chráněny zvenčí obrannou zdí.

Klaustrofobikova noční můra

Pokračujeme v prohlídce a vstupujeme do velmi úzkých chodbiček. Stoupáme po žebřících a kamenných schodech do osmého patra. Nad námi je otvor, ve kterém kdysi seděl ochránce pokladu.

Nakonec procházíme kolem uzavřené části tohoto skalního komplexu, kam běžní návštěvníci nemají přístup. Své cely tu má několik mnichů, kteří tu dosud žijí. Životní potřeby jim sem dopravují s pomocí nákladní lanovky.

Ven ze skalního města se dostáváme systémem téměř kolmých tunelů, zřejmě bývalých tajných vchodů proražených ve skále. Působivá, ale také trochu zátěžová exkurze je za námi.

Martin Dorazín, Anna Duchková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme