Okouzlující most do říše mrtvých. Vítejte ve svatyni Čongmjo, pýše Koreje i UNESCO

Dvorana Čongdžon v konfuciánské svatyni Čongmjo patří mezi největší dřevěné budovy na světě. A rozhodně i mezi ty nejkrásnější. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas

Starobylá svatyně Čongmjo leží v srdci Soulu i korejské konfuciánské tradice. Mocní králové dynastie Čoson tu po staletí pozvedali obětiny k úlitbě zesnulým předkům a most mezi živými a mrtvými se tu staví dodnes. Rituál je památkou světového dědictví UNESCO – stejně jako samotný komplex svatyně. A kdo Čongmjo na vlastní oči spatří, nemůže se divit. Jen vstupte, zrovna začíná znít hudba...

Doporučujeme Soul Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Je první květnová neděle a slunce se šplhá vysoko na oblohu. Po rozlehlém nádvoří vykládaném obřími kameny kráčí zástup mužů ve vyšívaných róbách, na hlavě vysoké zdobené čepce, v rukách vyřezávané krabice.

Míří k dřevěné dvoraně a zdobně popsaným cedulím, které v ní na čestných místech spočívají. Jsou to takzvané tabulky předků: symbolická ztělesnění zesnulých, která jsou v konfuciánské tradici středobodem každé řádné domácí svatyně.

KULT PŘEDKŮ

Korejská tradice, na rozdíl od té západní, věří, že svět mrtvých existuje na jedné rovině se světem živých a je s ním pevně propojený. Uctívání předků patří k hlavním závazkům potomků, stejně jako povinnost zplodit syna a zajistit zesnulým věčný život v pokračování rodové linie. Nad smrtí krále či královny se v Koreji truchlilo tři roky; pak byla do svatyně Čongmjo uložena příslušná tabulka.
Konfuciánská tradice je především v Jižní Koreji dodnes nesmírně silná a mnozí Korejci i ve 21. století rituálně uctívají své rodiče i prarodiče, například čajovým obřadem či právě obřadem u míst jejich posledního spočinutí.

A tihle předci nebyli jen tak ledajací! Svatyně Čongmjo v sobě totiž uchovává památku na krále, královny a předky slavné korejské dynastie Čoson (1392-1910).

8 x 8 = 64

Muži v rouchách usedají před tabulkami a nabízejí mrtvým vládcům obětiny v podobě 64 druhů jídla a pití. (Nikoli náhodou, číslo odkazuje k podstatě světa shrnuté ve staročínském I-ťingu: dva principy/jin a jang, z nichž vzniká osm prvků/trigramů, které zrodí celkem 64 kombinací/hexagramů, pozn. red.) 

Každého z předků uctí trojí pozvednutí mosazného kalíšku s vínem a rituální invokace - kéž přijme vzdávanou poctu a zachová svým potomkům i celé korejské zemi přízeň!

Na nádvoří se zatím v pomalém tanci jménem ilmu otáčí 64 mladých žen, osm krát osm řad barevných rouch. Jednoduché ladné pohyby, jež mají znázorňovat skromnost a důstojnost, doprovázejí tanečnice údery do dřevěného štítu a flétnou ozdobenou dračí podobiznou a bažantími pery.

A nad tím vším se vznáší rituální hudba čerjak: sedí tu totiž i desítky rudě oděných hudebníků, kteří její melodii kouzlí z celkem devatenácti tradičních nástrojů. Slyšíte? Zrovna teď se ozval bronzový zvon, a hned za ním kamenná zvonkohra a flétna...

Japonce málem nepřežil

Kdysi tu těch fléten znělo ještě víc - v dobách, kdy byl popsaný rituál, korejsky čehjang či čerje, tím nejvyšším ztělesněním kultu předků. Už od konce 14. století, kdy se do čela Koreje postavil generál I Song-ge a jako první panovník nové dynastie Čoson ustanovil konfucianismus státním náboženstvím, vybírali čosonští králové pečlivě ty nejlepší potraviny svezené ze všech koutů říše, aby jimi v duchu tradice uctili své zesnulé.

UMĚNÍ KOREJSKÉ ZAHRADY

Bývá vám okno málo ke splynutí s přírodou? Odmyslete si celou stěnu – a vydejte se za dobrodružnou krásou korejské zahrady. V pavilonu si připijeme a utopíme oči v harmonii krajiny. Až do dna! Poustevníku, spočiň v srdci hory. Nechte se pohltit přírodou v umění korejské zahrady

A už tehdy nacházely duše vznešených mrtvých útočiště ve svatyni Čongmjo, vystavěné speciálně jako příbytek pro jejich tabulky. Podoba rituálu se ustálila v 16. století a v oněch dávných dobách trval celý den, byl ještě okázalejší a konal se několikrát do roka.

Dnes už se jím Soul potěší jen jedinkrát ročně, vždy první květnovou neděli, a už ho samozřejmě neprovádí korejský monarcha, ale jeho potomci z královského rodu I. 

Na druhou stranu měl rituál z pekla štěstí, že se vůbec dochoval. Japonské impérium, které po Koreji dlouho pošilhávalo a nakonec se jí v roce 1910 otevřeně zmocnilo, kultu korejských králů pochopitelně nijak nepřálo a promptně ho potlačilo. Čehjang znovu ožil teprve na sklonku 60. let, tentokrát už na území Jižní Koreje. 

Kráska a UNESCO

Dnes už na jeho blaho dohlíží UNESCO, které ho na začátku nového tisíciletí spolu s doprovodnou hudbou čerjak prohlásilo za mistrovská díla ústního a nehmotného dědiství lidstva. Kdybyste plánovali cestu do Soulu a mrzelo by vás, že vám nevychází zrovna na začátek května, nezoufejte. Samotná svatyně Čongmjo je veřejnosti otevřená po celý rok (jen pozor na úterky) a vemte jed, že je dostatečným lákadlem i bez rituálu.

BARVY KOREJSKÉ KUCHYNĚ

Přejedli jste se polévky pho, čínské jídlo se vám omrzelo a suši už znáte nazpaměť? Nejvyšší čas prozkoumat jejich skrytého souseda – korejskou kuchyni. Je plná barev a vyznává dva zákony: lahodnou chuť a zdraví strávníků. Naoko vypadá tajemně, ale nenechte se odradit, za bližší seznámení vás bohatě odmění. Od domácího kimčchi je to k dalším kulinářským kouzlům jen krůček. Poustevníku, spočiň v srdci hory. Nechte se pohltit přírodou v umění korejské zahrady'Není lepší lék než jídlo.' Ochutnejte zdravé barvy tajemné korejské kuchyně

I ona je totiž na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, a to dokonce už od roku 1995. A kdepak náhodou! Čongmjo je vůbec nejstarší konfuciánskou svatyní se zachovanou rituální funkcí: její středobod, dvorana Čongdžon, pochází už z roku 1395, a jako by to samo o sobě nestačilo k její přitažlivosti - kromě toho, že je mimořádně krásná -, je zároveň jednou z nejdelších dřevěných budov na celém světě.

Pravda, při první japonské invazi v roce 1592 se jí dřevo stalo osudným a málem už se nevzpamatovala, ale o šestnáct let později ji naštěstí obnovili a stojí dodnes, uvnitř svých devatenácti komnat celkem 49 královských tabulek. Další tabulky (34 v šestnácti komnatách) mají útočiště ve druhé hlavní budově komplexu, dvoraně Jongnjongdžon z roku 1421.

Královská svatyně Čongmjo leží na jihovýchod od královského paláce Kjongbokkung, přesně podle tradičního čínského modelu (oltář úrody po pravici panovníka a oltář předků po jeho levici). A přesně tak, jak si to zakladatel dynastie Čoson I Song-ge, respektive král Tchedžo (1392-1398) představoval, když hlavní město korejské říše přesunul z Kesongu na jih do Hanjangu, dnešního Soulu. 

Živí, mrtví a harmonie

Ve 21. století jsou ulice Soulu hektické a plné lidí, stačí však projít bránou Čongmjo a rozhostí se konejšivý klid, jak se na svatyni sluší. Cesty vás tu vedou od jedné hezčí budovy ke druhé, k mohutným červeným sloupům, dřevěným dveřím a šedým taškám půvabně prohnutých střech: křišťálově čistá, a o to nádhernější architektura. 

Nikam se tu nespěchá, netelefonuje se, nekřičí - jako by najednou vůbec nebyl důvod. Stromy vám nad hlavou jemně šelestí, když kráčíte podél trojproudého kamenného chodníčku, vpravo pro krále, vlevo pro královny, hlavně nešlápnout doprostřed, to je cesta vyhrazená duchům zesnulých! Svět živých a svět mrtvých, prolnuté v hluboké harmonii. 

Co všechno v Čongmjo uvidíte?

  • Dvorana Čongdžon

Už několikrát zmíněná Čongdžon je vůbec nejdůležitější stavbou celé svatyně. Pohled na ni je vskutku působivý: je 190 metrů dlouhá!

Pohled na dvoranu Čongdžon od východní brány. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas
  • Dvorana Jongnjongdžon

Dvorana věčného klidu vznikla v době, kdy Čongdžon přestala tabulkám stačit. Budova se své starší sestře vlemi podobá, jen je menší. Také před ní se rozprostírá velké kamenné nádvoří a vedou k ní tři brány: jižní, západní a východní. 

Zeď obklopující dvoranu Jongjongdžon. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas
  • Akkongčchong

Pavilon dvorních muzikantů. Právě tady nacvičovali hudbu, kterou hráli během rituálu čehjang; budova jim sloužila také jako šatna.

  • Čchanmaktan

Kamenný stůl, kam se pokládaly potraviny určené za obětiny. Před použitím v rámci rituálu je totiž bylo nutné důkladně prozkoumat. 

  • Mangmjoru

Pavilon zasvěcený odpočinku samotného krále. 

Plnou branou vpřed! | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas
  • Čchilsadang

V této prostorem malé budově se skrývají tabulky božského významu: jsou totiž zasvěcené sedmi nebeským bohům. Uctívají se tu bozi bran, dvoran, kuchyně a dalších místností, a zastoupen je i bůh těch, které zabila nemoc.   

  • Studna Čedžong

Z kamenné studně se čerpala voda potřebná k přípravě i průběhu rituálu a potřebné očistě.

  • Kongsindang

Neboli Dvorana zasloužilých hodnostářů. Jak už napovídá název, spočívají tu tabulky výjimečně pracovitých a prospěšných pracovníků královského dvora - takových "superúředníků" je tu 83.

Kotel tumu, jedna z rituálních nádob. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas
  • Hjangdečchong

Takové vznešenější skladiště. Na příchod rituálu tu vyčkávaly zásadní pomůcky jako kadidlo, rituální papír a obětiny. V předvečer rituálu sem král vysílal spolehlivého úředníka, aby pro nadcházející velký den vyzvedl vše potřebné. 

Paraván s vyobrazením a popisky rituálních nádob v budově Hjangdečchong. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas
  • Areál Čekung

Trojice místních budov sloužila králům a korunním princům, aby se přichystali na výkon rituálu.

Pro krále a prince. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas
  • Subokpang

Ubytovací prostory pro úřadníky, kteří svatyni Čongmjo strážili. Najdete je přímo před východní branou dvorany Čongdžon. 

Vstup do areálu Čekung. | Foto: Magdalena Slezáková | Zdroj: Český rozhlas

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme