Kostel, co voní po dřevě. Kopce východního Slovenska ukrývají malebné památky

Zvenčí temné a často ukryté za korunami stromů, zevnitř ale hýří všemi představitelnými barvami. Sever východního Slovenska ukrývá cestovatelský poklad v podobě malých dřevěných kostelíků.

Reportáž Hervartov, Slovensko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Oltář věnovaný Panně Marii před dřevěným kostelíkem v Hervartově | Foto: Eva Mošpanová

Do Hervartova vede pouze jedna větší cesta. Z jedné strany jí ohraničuje autobusová zastávka poskládaná z plechů a plakátů dávno minulých události, z druhé obrovská tabule s přivítáním v obci. Mezi nimi jsou dva kilometry úzké silnice. Počátkem května ji lemují dva kříže, osamělé stromy – obojí častěji ze severu než z jihu – pampelišky a díry. Protijdoucí vozy zde musí zpomalit, jejích houpající se posádky chvíli počkat a až poté se vydat k zeleným kopcům na jedné nebo druhé straně.

Interiér kostelíku v Hervartově zdobí dřevěná výzdoba včetně dřevěných svícnů. | Foto: Eva Mošpanová

I přes sporné kvality zdejší komunikace se po ní ročně vydají více než tři tisíce turistů. Cíl jejích cesty se nachází téměř na konci nevelké vesnice ukrytý za kamennou zídkou a korunami stromů. Dřevěný kostel sv. Františka z Assisi je zvenčí tmavý, téměř bez oken, a zdobí ho jen tři dřevěné branky, kamenný oltář Panny Marie a hlasitý zpěv ptáků, který zde rozráží ticho.

Dřevěný kostelík ve slovenském Hervartově. | Foto: Eva Mošpanová

Dovnitř vás dostane jen ohlášení předem nebo telefonát na jedno ze dvou čísel vyvěšených na dveřích. Z rychlé odpovědi je ale patrné, že s turisty zde počítají. Během deseti minut se tu naskládá asi dvanáct návštěvníků z různých koutů Slovenska a jeden americký pár.
Důvod, který je a další tisíce lidi do malého kostelíku na severovýchodu Slovenska táhne, je patrný hned poté, co se otevřou dveře a rozsvítí světla. Téměř každou zeď dřevěného chrámu, zvenčí strohého, pokrývají malby, které nutí lidi obracet hlavu na všechny strany.

 

 V barevném kaleidoskopu se zde střídají svatí s postavami z Bible, ozdobnými vzory i namalovanými okny – v tmavém a studeném kostelíku těch opravdových není mnoho.

Vše, na čem ve chrámu z konce 15. století, spočine oko návštěvníka, je ze dřeva. Od betlému, který zde na stěně visí celý rok, až po svícny namalované tak, aby zepředu vypadaly jako mosaz. 

Křížová cesta v zadní části kostela v Hervartově. | Foto: Eva Mošpanová

Malby, o málo mladší než kostel, jehož interiér se v průběhu let měnil, jsou přímo na dřevě. Výjimkou jsou dvě místa po stranách svatyně, kde si umělci vypomohly malými kusy plátna. Nejspíš proto, že na konec trámu nechtěla chytat barva.

Stavba, do níž se nevejde více než pár desítek věřících, pořád slouží. Mše zde jsou ale jenom ve vybraných termínech od jara do podzimu. V zimě by na ně ve staleté stavbě bez vyhřívání bylo příliš chladno.

Jedna ze tří bran, které vedou ke dřevěnému kostelíku v Hervartově. | Foto: Eva Mošpanová

V širším okolí kostelík zároveň není jediný. Když se v roce 2008 dostal na seznam kulturního dědictví UNESCO, zapsala ho tam organizace s dalšími sedmi dřevěnými chrámy z celé země. Nejbližší je hodinu východně v Ladomírové. Nejvzdálenější tři hodiny západně v Tvrdošíně a Hronseku.

Také jde ale na chvíli zapomenout na doporučení UNESCA a vydat se po houpajících úzkých cestách za zelenými kopci a vůni dřeva. Jedna taková člověka zavede deset kilometrů severozápadně ke kostelíku v Krivém, další do patnáct kilometrů vzdáleného Bardějova, kde je počátkem května ticho, kvetou pampelišky a jednoduché dřevěné fasády ukrývají množství barev.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme