Z rozpálené Káhiry do Krušných hor. Zpravodaj Českého rozhlasu zachraňuje nádraží před demolicí

Cesta blízkovýchodního zpravodaje Českého rozhlasu Štěpána Macháčka za jeho sny je poněkud křivolaká. Z horké půdy na severu Afriky si odskakuje do Krušných hor na nádraží Kovářská, které se rozhodl zachránit před demolicí. Neúnavnou snahou a nadšením získal pro svůj sen i manželku Barboru a novinářského kolegu Pavla Poláka, který se na téměř opuštěné stanici v nadmořské výšce 830 metrů usadil také.

Fotogalerie Chomutov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Kdysi jsem tady byl na houbách a žádné jsem nenašel, ale našel jsem tohle nádraží,“ vypráví blízkovýchodní reportér Štěpán Macháček příběh o stanici, která zanikla v devadesátých letech, a kde přestaly pravidelně jezdit vlaky tak dávno, že už si to nikdo ani nepamatuje.

Utajené krásy Česka: Zatopené lomy na Vysočině, ráj pro zasvěcené

Číst článek

Kovářská leží na trati Chomutov – Vejprty – Cranzahl a teď tu projede několikrát denně motorový vlak jen v létě o víkendech. Poslední turistický spoj zahouká 28. září a koleje zapadnou sněhem.

„Asi to vypadá zvláštně, ale ten rozpor mezi rozpálenou megapolí, kde žije dvacet milionů lidí a kde nemáš nikdy klid, a tímto nádražím, kde je většinu roku zima a kromě léta sem nikdo nezabloudí, mě asi přitahuje,“ říká Macháček.

Novináři zachraňují nádraží

Na záchraně nádraží pracuje už šest let a ještě řadu let bude. Nádražní budova má novou střechu, od června také novou ceduli s nápisem Kovářská a od letoška i nového obyvatele Pavla Poláka, bývalého zpravodaje Českého rozhlasu v Berlíně a současného zpravodaje Deníku N.

„Jsem z Liberce na hory a zimy zvyklý. Když mi to Štěpán ukázal, neváhal jsem,“ tvrdí Polák, který obývá nebo spíš uklízí a zachraňuje budovu bývalé vodárny, odkud čerpaly vodu parní lokomotivy.

Oba muži vyrazili na začátku prodlouženého víkendu do Ústí nad Labem, kde si vyhlídli čtyři služební vozy zvané „hytláky“ a přijeli v nich do Kovářské. „Bez vagónu není nádraží nádražím,“ říká Macháček.

Na kolejích sedí v zapadajícím slunci Barbora Macháčková a dívá se zasněně do dálky. „Když jsme dostali klíče od budovy a poprvé sem přijeli, ani jsme se nedostali dovnitř, jak to bylo zavalené vším harampádím. Postupně mě ale manžel a přátelé, kteří sem jezdí, přesvědčují, že je to je skvělé místo a skvělý nápad.“

Ve stínu turistických center

Macháčkovi sem s kamarádem Pavlem a spřízněnými dušemi jezdí hlavně pracovat. „Já bych tu rád vybudoval muzeum, je toho hodně, ale to všechno je budoucnost,“ říká Štěpán.

Pavel připomíná, že na nádraží pozvali bývalé výpravčí, se kterými probírali, jak vypadalo a fungovalo. „Byli nadšení a myslím, že zase uděláme nějaký sraz, abychom získali další informace.“

Kovářská leží trochu ve stínu vyhlášených turistických center jako je Boží Dar nebo Klínovec, který se vypíná pár kilometrů přes les. „Já jsem to koupil před šesti lety, když tu ještě nic nebylo a lidé o tuhle oblast zájem moc nejevili,“ říká Štěpán Macháček, jehož snem je obnovit nádraží tak, jak vypadalo dřív.

Ľubomír Smatana, vla Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme