Masový a nezvládnutý turismus devastuje populární destinace. Stačí jet jinam

Poblíž náměstí svatého Marka v Benátkách se na vlnách houpá flotila gondol. Z úzkých palub se tyčí k nebi les selfie tyčí. A z nábřeží to vše fotografují svými smartphony další návštěvníci. Kruh se uzavřel: turisté fotí turisty, kteří si fotí sami sebe, píše britský týdeník Sunday Times.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Italské Benátky

Italské Benátky | Foto: Fotobanka Pixabay | Zdroj: Pixabay

V rozsáhlém textu o pohromě, jakou v současnosti představují davy turistů pro známá místa, nedělník cituje Benátčana Marka Gasparinettiho.

„Za deset let se Benátky stanou jediným obřím letoviskem, které budou vlastnit Číňané,“ říká trpce muž mezi padesátkou a šedesátkou. Už léta marně přihlíží, jak jeho rodné město dusí davy návštěvníků.

Velké výletní lodě se už do centra Benátek nedostanou. Město tak chce ochránit památky

Číst článek

Autor článku Stephen Bleach přiznává, že své cestopisné texty o Benátkách vždy končil výzvou, aby se do tohoto města jel podívat opravdu každý. „Bohužel, letos to vypadá, že tuto výzvu vyslyšeli opravdu všichni,“ poznamenává ironicky.

V historickém centru Benátek s 53 tisící stálými obyvateli se ročně otočí 30 milionů turistů. V polovině 60. let to přitom bylo jen 150 tisíc. Lidé si tam už nekoupí byt, protože vše je pronajaté turistům.

Kdo není číšníkem nebo průvodcem, práci nesežene. Dojíždět do práce je kvůli davům návštěvníků nemožné. Místní obchůdky zmizely, všude se nabízejí jen suvenýry. Obyvatelé jsou tím vším vytlačováni z města.

Masový příval turistů je přitom celosvětovým fenoménem. V květnu to dokonale vystihl nepálský fotograf Nirmal Purja snímkem 320 horolezců, tlačících se ve frontě na dobytí Mount Everestu. Na celé planetě jakoby se davy rozhodly zadusit svou přítomností její nejkrásnější kouty.

Overtourism

Podle OSN v roce 1950 navštívilo cizí země celosvětově 25 milionů lidí. V roce 2018 tento počet vzrostl o závratných 5500 procent na 1,4 miliardy. A na rok 2030 se předpovídá 1,8 miliardy, uvádějí Sunday Times.

A s turisty přicházejí i zisky. Turistický ruch dnes generuje ročně v přepočtu asi 175 bilionů korun. To je deset procent globálního HDP, tedy tolik, co vyprodukují zemědělství a stavebnictví dohromady.

Řím zakázal lidem sedět na Španělských schodech. Mohou dostat až desetitisícovou pokutu

Číst článek

Pojem „overtourism“ neboli „předimenzovaná turistika“ se nicméně objevil až v roce 2017. Termín prý vymyslel Rafat Alí, zakladatel cestovatelského webu Skift. Příběhy, které na něm sdílí, jsou si notoricky podobné.

Například obyvatelé Barcelony nadávají na přelidnění ulic, strmý růst cen nemovitostí a ničení tradičního způsobu života. Symbolem jejich protestů se stalo heslo: „Nemluvte mi o turistické sezóně, když je zakázáno turisty střílet.“

V Thajsku každodenní nával pěti tisíc turistů úplně zničil korálové útesy na slavné pláži, známé z filmu s Leonardem DiCapriem. V Římě se starousedlíci perou s turisty koupajícími se ve fontáně di Trevi, a v Sixtinské kapli lidé v davu dostávají záchvaty paniky.

Číňané a mileniálové

Odkud se všichni ti lidé vzali? Odpověď se zdá být nasnadě. Z Číny. Jenže to není úplně pravda. Ve skutečnosti jde o kombinaci faktorů, zdůrazňují Sunday Times. Nejprve došlo k početnímu růstu turistů, pak k jejich koncentraci, a nakonec k devastaci lokalit.

Začátkem 21. století se přitom čekalo, že digitalizace umožní rovnoměrnější distribuci turistů, kteří se budou ohlížet i po méně známých místech. Efekt sociálních sítí ale způsobil pravý opak. Výsledkem je omezení pohledu na svět, nikoli rozšíření pohledu a pestrosti nabídky. Nejnotoričtější místa jsou dnes těmi nejvíce sledovanými.

Za posledních deset let zabavili celníci na Sardinii deset tun písku a škeblí. Místní je vrací zpět na pláže

Číst článek

Průzkum z roku 2018 ukázal, že 42 procent takzvaných mileniálů vybírá dovolené podle snímků svých známých ze sociálních sítí. A tam všemu vládne pouhých 30 destinací. Pyramidy v Gíze, barcelonská Sagrada Familia, Velká čínská zeď, aténská Akropole, Angkor Wat, Eiffelovka, Tádž Mahal, Big Ben, Kolosseum a Machu Picchu. Svět se smrskl na hrstku míst k vidění.

Homogenizace je patrná zejména u těch, kteří s cestováním teprve začínají. Noví cestovatelé si chtějí za každou cenu pořídit z nejznámějších míst své selfie, aby prokázali, že na místě také byli. Před 30 až 40 lety lidé cestovali, protože je místa opravdu zajímala, zdůrazňuje Stephen Bleach v britském nedělníku.

Příliš levné létání

Turistickou mapu světa navíc skutečně změnil rozmach čínské střední vrstvy. Do roku 2030 obyvatelé nejlidnatější země světa podniknou 400 milionů zahraničních cest, odhaduje čínská turistická centrála. Jen v prvním pololetí roku 2018 přijelo do Evropy 71 milionů Číňanů, dvakrát víc než o rok dřív. Příval těchto lidí vyvolává v Paříži či v Benátkách lokální odpor. Objevily se i projevy rasismu.

Ovšem nejspornějším efektem předimenzované turistiky je létání. Je nejlevnější v dějinách. V roce 1947 stála letenka z Británie do Austrálie dva a půl průměrného ročního platu Angličana. Loni to bylo o něco málo víc než jeho týdenní mzda. Na vině jsou daňové úlevy, protože aerolinky nemusejí odvádět z paliva DPH.

V důsledku toho se nejpopulárnější destinace otřásají pod návalem lidí. Experti ale připomínají, že si za to mohou i sama cílová města. Barcelona by neměla takový problém, kdyby nepostavila tolik hotelů. A Dubrovník by dýchal snadněji, kdyby nenastavěl tolik přístavů.

Trend navíc nekončí. Zatímco Nizozemsko oficiálně ukončilo svou turistickou propagaci, Bali na ni ročně vydá sedm milionů dolarů. Také Peru chce na Machu Picchu do roku 2021 zdvojnásobit nynější příliv turistů.

Zapomenuté perly

Viníky jsme ale nakonec všichni, zamýšlejí se Sunday Times. Sám sebe nikdo nepovažuje za otravného turistu. My jsme na dovolené, anebo cestujeme – turisté jsou ti druzí. Řešení přitom není příliš složité: je třeba jet jinam než všichni.

Pomáhá také přiznat si skutečný stav věcí. Tádž Mahal je zapáchající, chaotické a podivně neuspokojivé místo. Skalní chrámy v Petře jsou únavné a tamní vedro je nesnesitelné. Pláže na Bali jsou špinavé, toxické a přelidněné. A šikmá věž v Pise je šikmá, nic víc.

Přitom docela nedaleko těchto lokalit se nacházejí opravdové perly. V Jordánsku je to Vádí Madžíb, nedaleko Bali ostrov Sumbawa a v Pise tradičně opuštěné Státní muzeum svatého Matouše, kde jsou k vidění perly od Donatella a dalších renesančních mistrů.

Lidé totiž podle autora článku cestují ze špatných důvodů. Nechtějí vidět Monu Lisu – dnes jen chtějí být těmi, kdo ji viděli. Přimět je ale k přehodnocení priorit není lehké.

Problémem nakonec není turistika, ale nedostatek fantazie, představivosti a vlastního, originálního pohledu na svět. Zeměkoule má 195 zemí, ale téměř dvě třetiny všech turistů se hrnou jen do dvaceti z nich.

A ani mezi nimi není příval rozdělen rovnoměrně. Nejnavštěvovanější zemí světa, Francií, ročně projde 82 milionů turistů. Jenže ti všichni stojí nesnesitelné fronty na Monu Lisu nebo zámky na Loiře. Stačí si přitom vyrazit do Montpellier či Nantes, a člověk jde takřka sám úchvatnými scenériemi. Takové místa nabízejí i dnes nečekané objevy, ať už jde o kulturní či kulinářské zážitky.

Proto jsem učinil zásadní rozhodnutí, píše Stephen Bleach: Machu Picchu či Angkor Wat se v budoucnu budou muset obejít beze mě. Totéž platí pro ostrov Santorini či přístav Dubrovník.

„A co se týče nejkrásnějšího města světa, uchovám si na něj ty nejhezčí vzpomínky, ale jinak musím říci: sbohem navždy, Benátky,“ uzavírá autor svůj text v listu Sunday Times.

Rostislav Matulík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme