Nacisté ji museli opustit narychlo, teď si továrnu uprostřed rašelinišť bere zpět příroda

Opuštěná továrna na cín. | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

V Česku stále ještě existují místa v mapách neznačená, přitom nesmírně zajímavá. Na německé hranici u Přebuzi na Sokolovsku v nadmořské výšce přes 900 metrů stojí uprostřed rozsáhlých rašelinišť ruiny nacistické továrny, kde za války zajatci těžili a zpracovávali cín.

Neprobádaná místa Přebuz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Továrnu vybudovali Němci po záboru Sudet a krátce po skončení války ji narychlo opustili. Od té doby se samovolně rozpadává. Dřív jí v tom pomáhali zloději, dnes vandalové, ale především si ji berou přírodní živly.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž z ruin nacistické továrny u Přebuzi

„Tohle bylo nejvydatnější naleziště cínu a Němci cín potřebovali pro válečnou mašinérii,“ líčí Radiožurnálu Rudolf Kovařík, který žije v pár kilometrů vzdálené Šindelové a chodí sem od dětství.

„Ještě si pamatuju, když tu stála těžební věž. Tu z bezpečnostních důvodů strhli v sedmdesátých letech, něco tu zabetonovali, ale jinak se tu neděje nic.“

Mysteriózní atmosféra

Kovařík stojí v obrovské, zvláštně členité třípatrové budově, které chybí obvodové zdi. Opírá se o schodiště, které končí v polovině. Z posledního patra rostou několikametrové stromy. Až ztěžknou, zřejmě se propadnou.

„Je to fantastické místo. Já tu mám nedaleko chatu už asi pětadvacet let, ale tohle místo jsem objevil teprve před pěti lety,“ neskrývá nadšení Zdeněk Kučera z Litvínova, který vystupuje z auta na pískovém plácku sloužícím za parkoviště.

Stojí tu cedule, která popisuje přírodní podmínky a rašeliniště, jež se stalo v roce 1992 Chráněnou přírodní rezervací Přebuzské vřesoviště. Ta jen dotváří kulisu polorozpadlým budovám. Vegetace už ale zakryla řadu podzemních částí těžebních technologií a hlavně chodeb a štol. Dolovalo se tu v hloubce 176 metrů a v podzemí je protkáno čtrnácti kilometry chodeb.

Mysteriózní atmosféra láká náhodné turisty, hledače pokladů, zájemce o vojenskou historii a také třeba filmaře. Posloužil pro scény seriálu Rapl.

„Někdy zkraje devadesátek sem přijel štáb z Prahy a točili tady dokonce porno,“ kroutí hlavou Kovařík, podle něhož jsou tu ale častější hráči paintballu nebo partičky vyzbrojené láhvemi alkoholu. Ruiny budov jsou totiž volně přístupné. Cedule se nápisem Zákaz vstupu tu chybí.

Součástí továrny býval zajatecký tábor, který prošlo kolem 3000 vězňů. Jeho pozůstatky jsou v okolí patrné, ale kde stály které budovy, vědí jen znalci.

Areál má skoro pět hektarů a dá se tu bloudit hodiny. Místní lidé podle Kovaříka příliš netouží po tom, aby se tu houfovali turisté. „Areál by měl být vlastně nepřístupný, je to důlní dílo.“

O to se obvykle na podzim postará příroda. Napadne tu sníh, který vydrží do jara, takže sezona v podmáčené rašelině netrvá dlouho.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme