S přemírou turistů se z měst vytrácí genius loci a pláže se mění v místa plná odpadků. Co s tím?
Pláže plné odpadků, obchody jen se suvenýry nebo vylidněná centra měst. I takový je v posledních letech obrázek toho, jak se změnily některé vyhlášené turistické destinace. Turisté pro některé země znamenají hlavní zdroj příjmu i pohromu v jednom. Některá historická města se za poslední roky kvůli narůstajícímu počtu cestovatelů dokonce změnila natolik, že jim teď UNESCO hrozí vyloučením ze svého seznamu.
Jinde se zase pod tlakem zábavního průmyslu vytrácejí dlouholeté tradice a lokální kultura.
Aby mohla s přítelem procestovat celou Evropu, přestavěla třicetiletá Klára Miklášová své osobní auto. Během chvíle se tak kuchyň v zadní části auta změní v malou ložnici. Chemický záchod, dřez nebo sporák jsou samozřejmostí.
„Cestujeme, spíme, vaříme, všechno děláme v autě jako doma. Víceméně se někam přemístíme, zastavíme si kdekoli, tam si uvaříme, poté najdeme místo, kde se dá přespat a tam přespíme a druhý den pokračujeme,“ říká Klára.
Takový způsob cestování ale Klára nezvolila jen proto, aby ušetřila. Ráda se rozhoduje na poslední chvíli, jak její cesta bude dál vypadat.
„Chtěli bychom procestovat Evropu, spíše asi místa, která nejsou tak komerčně známá, ať tam není moc lidí, ať tam máme klid a můžeme si užít tu přírodu kolem,“ dodala Klára.
Skanzeny místo reality
Právě přehlcenost turisty řeší čím dál víc velkých měst a žádaných lokalit. Z těch se pak vytrácí genius loci, vysvětluje ředitelka Institutu turismu, známého také jako agentura CzechTourism, Martina Vogelová.
Praha plánuje omezit alkoturismus, centrem města už nebudou jezdit pivní kola
Číst článek
„Dopady masového turismu nejsou jenom na přírodu, ale přímo na ty místní komunity, na rezidenty. To znamená, že některá ta místa už jsou natolik přetížená turismem, že už i residenti vlastně vnímají ten turismus spíš negativně, než aby vnímali ta pozitiva, co jim to přináší,“ říká Vogelová.
Domy, ve kterých nikdo nežije a obchody pouze se suvenýry. I to je pak výsledný obrázek některých měst. Přitom podle Vogelové chtějí turisti poznat reálný způsob života.
„Turisté chtějí vidět autentická místa. Nechtějí vidět skanzeny plné turistů. Vlastně naším cílem by mělo být, aby tam, kde jsou ty živé tradice, aby ty tradice zůstaly živé. Aby turisté opravdu když přijedou, tak viděli, jak žijí normální Češi,“ dodala Vogelová.
Respekt k lokálnímu
Stejně jako udržování kultury k takzvanému zodpovědnému turismu přispívá třeba i práce s lokální gastronomií, vysvětluje Miroslav Klusák z agentury CzechTourism.
„Tam pracují s tradiční gastronomií a pracují udržitelným způsobem. To znamená, že produkt cestovního ruchu respektuje lokální kulturu, lokální tradice a není zaměřený vyloženě na masu, na velké počty turistů,“ řekl Klusák.
Průvodce po KLDR. Novou ‚příručku pro přežití v totalitním státě‘ si ale turisté nemají brát s sebou
Číst článek
Lokální tradice i ekologický dopad se proto snažila brát v potaz taky architekta Dominika Velkoborská společně s kolegy ze studia Jestico + Whiles, když na Zanzibaru stavěla hotel Zuri. Nejen za udržitelný přístup pak společně s kolegy získala jako první na světě zlatou certifikaci EarthCheck za trvale udržitelný design.
„Nechybělo vybudování studní v okolí vesnice Kendva či renovace zdejší škol či modlitebny. Bylo vybudováno sportovní hřiště, hřiště pro děti nebo pro nás Evropany obyčejné ukládání odpadu do nádob, které však v místních vesnicích často chybí a vzniká tak nepředstavitelný nepořádek,“ vysvětlila Velkoborská.
Ten pak není ničím zvláštním ani na nejznámějších světových plážích. Třeba filipínský ostrov Boracay vloni tamní úřady na půl roku uzavřely. Oblíbený cíl turistů se totiž doslova měnil v odpadní jímku.
