‚Krásných 46 stupňů.‘ U Perského zálivu jsou extrémní vedra, hlásí tatrovácká expedice

Věčně zpocení a vyčerpaní. Cestovatelé z expedice Tatra kolem světa 2, kterou pravidelně sledujeme, v Íránu bojují s obrovskou vlnou veder. U Perského zálivu na jihu země jsou mnohde až padesátistupňová horka. Šéf posádky Marek Havlíček proto kromě mapy v posledních dnech bedlivě sleduje i teploměr.

Teherán Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„No, je tu krásných 46 stupňů,“ povzdechne si Marek Havlíček při pohledu na teploměr na palubní desce. Za chvíli teplota vystoupá na 47 a to ještě není konec. A uvnitř kabiny je určitě ještě víc.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž dalšího dílu o expedici Tatra kolem světa 2

Boty, které nechá posádka válet se venku, se vmžiku rozpálí klidně na sedmdesát. Venku je nadto dost vlhko, takže kdykoli posádka vyleze z klimatizovaného auta, je okamžitě zpocená.

Nesnesitelná vedra, těžký, mokrý vzduch a rozpálená poušť. Tak to holt v létě vypadá u Perského zálivu, kam tatrovácká expedice dojela po cestě napříč zemí.

Cestou stihla zapadnout na solné pláni u města Qom, zastavila se v pohádkovém Isfahánu a prozkoumala ruiny starověkého Persepolisu, někdejší metropole Perské říše.

Všude tam mohli muži chodit v šortkách a v tričku. Ženy ale musely být zahalené. A to je ve spojení s obrovským horkem další výzva. „Už jsme si na to oblečení zvykly. Aspoň nejsme spálené,“ bere to s nadhledem kameramanka Eva.

Jedinou úlevou jsou stovky studní rozesetých kolem silnic, u kterých se může poutník kdykoli svlažit. | Foto: Eva Šlosarová

Čádor a hidžáb

Od revoluce v roce 1979 musí mít ženy v Íránu na veřejnosti zakryté celé tělo, koukat může jen obličej, ruce nebo prsty na nohou. Nejčastěji proto oblékají čádor, splývavý tmavý plášť, a na hlavě mají šátek zvaný hidžáb.

Oblečení českých cestovatelek zas tak důmyslné není, ale kulturní zvyky dodržují. Ono není moc na výběr. „I do vody musíme v teplácích a dlouhých rukávech. Chlapi si tam běhají do půli těla. To mi vadí,“ dodává Eva.

TATROVÁCKÝ ZÁPISNÍK

Expedice Tatra kolem světa 2 vyrazila na svou dlouhou výpravu přes 70 států planety na konci února. Reportáže z míst, která navštíví, vysíláme pravidelně – každou středu kolem 8.40 na Radiožurnálu. Vždy v sobotu odpoledne pak členům expedice telefonujeme živě. Všechny díly zápisníku najdete také na serveru iROZHLAS.cz.

Voda je navíc večer teplejší než vzduch, má vysoko přes 30 stupňů, takže ani v zálivu se posádka v úmorných vedrech moc nezchladí.

Jedinou úlevou jsou stovky studní rozesetých kolem silnic, u kterých se může poutník kdykoli svlažit. A taky vodopády v horách. Rodiny, se kterými tatrovácká posádka u Perského zálivu mluvila, si na velká vedra – byť jsou mimořádná – nicméně moc nestěžují.

Doma je chrání tlusté hliněné zdi, a hlavně pak vysoké proděravělé věže, které dovnitř přivádějí chladný vítr.

„Vypadá to vzdáleně jako kostel nebo malý klášter,“ popisuje Marek. „Naštěstí to je otevřené, takže když jdu dovnitř, tak tady vlastně vidím nad sebou světlo a jednotlivé průduchy míří na jinou světovou stranu a do jiných výšek. Pode mnou je otvor do sklepa. Víří tu vzduch, takže si myslím, že je to předchůdce klimatizace.“

Přesně tak, navíc je i po stovkách let pořád funkční a nemá se jak rozbít. V Íránu se těmhle lapačům větru říká bádgíry. Někdy jsou napojené na umělé vodní kanály, které do měst přivádějí studenou vodu z hor. Těm se persky říká kanáty. A v Íránu je jich několik zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO.

Od revoluce v roce 1979 musí mít ženy v Íránu na veřejnosti zakryté celé tělo. I když se jdou koupat | Foto: Eva Šlosarová

Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme