Zlomit nás může jen psychika, ví posádka Tatry kolem světa 2. Konec expedice si ale nepřipouští

Turci na ně přes den volají policii a v noci je pak ve stanech budí vojáci se samopaly a teploměry. Náročné dny v době koronavirové pandemie zažívají na jihu Malé Asie dobrodruzi z expedice Tatra kolem světa 2. Hranice v Turecku jsou pořád zavřené a cestovatelský tým chtějí v příštích dnech opustit další dočasní členové. Jádro výpravy ale zůstává zatím nezlomné.

Tatra kolem světa Malá Asie Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Asi to jediné, co by mě přinutilo jet domu, je, že by se doma něco stalo s mojí rodinou,“ popisuje klidným hlasem Michal, jeden z kameramanů expedice, když cestovatelé – tak jako každý večer – usednou do kroužku a řeší, co bude dál.

„Bojíš se?“ ptá se ho vedoucí výpravy Marek a Michal v mžiku odpovídá: „Nemám čeho. Nemyslím si, že situace je taková, že bych se jí musel bát.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Zlomit nás může jen psychika – říkají členové cestovatelské expedice Tatra kolem světa 2, která uvízla v Turecku. Tým se jim tenčí, vojáci jim dennodenně kontrolují teplotu a cesta do Gruzie je pořád zavřená. Jaká je nálada na palubě?

Michala žene vpřed zvědavost. Poznávat Turecko, kde výprava uvízla po neúspěšném pokusu dojet do Gruzie, ho i za mimořádných bezpečnostních opatření baví. „Je to výzva,“ přitakává Marek a ujišťuje, že si cestovatelé dávají velký pozor na to, aby při své cestě neohrozili ani sebe, ani místní obyvatele.

Právě Marek si v těchto dnech také víc než kdy jindy vzpomene na své předchůdce z původní expedice, která objela svět před 30 lety. „Ta podobnost je velikánská. Asi třikrát na své cestě byli na ambasádě měsíc a půl a čekali na náhradní díly. V Číně je zatkli a kvůli demonstracím nemohli skoro měsíc pokračovat. Byli v žaláři v Guatemale. Proti tomu, co prožíváme my, tak si myslím, že jsme pořád šumaři,“ hodnotí s očividnou nadsázkou.

Expedice Tatra kolem světa 2 u Turků na kávě: praží ji na ulici, před svatbou ji pijí se solí

Číst článek

I tak je jasné, že právě tohle srovnání mu přilévá energii do žil. Marek odmítá jakékoli myšlenky, že by expedici měl předčasně ukončit. A to přesto, že poslední tři týdny strávil v Turecku, a ne v zemích pod Kavkazem, kam původně výprava směřovala.

Mezi místními obyvateli, obyčejně velmi milými a vděčnými Turky, příliš fanoušků v těchto složitých časech expedice ale nenašla. Udávají je, a tak expedici každý den kontrolují vojáci. Bojí se, že cestovatelé jsou nakažení smrtelným virem, který v Evropě spustil největší bezpečnostní manévry od druhé světové války.

Hlavně nepřestat věřit

A pak je tu ještě jedna neodkladná otázka: Co teď bude s dočasnými členy expedice? Zatímco Michal, Marek a ještě jeden další kameraman (Jiří) jsou na cestě už necelé dva měsíce, zbylí tři dočasní členové posádky (Vladimír, Lukáš a Tomáš) přijeli do Asie jen na pár týdnů a měli být už dávno doma.

„Máme to trošku jinak. Vy jste tři trvalí členové týmu, my jsme tři náplavy, které tady zůstaly,“ obrací se na jádro výpravy Vladimír, který je výpravě – jak říká Marek – „moudrým otcem“. Vladimír naráží na to, že dočasní členové se měli už před týdnem a půl střídat s dalším turnusem, který ale kvůli české izolaci nemohl dorazit.

TATROVÁCKÝ ZÁPISNÍK

Expedice Tatra kolem světa 2 vyrazila na svou dlouhou výpravu přes 70 států planety na konci února. Reportáže z míst, která navštíví, vysíláme pravidelně – každou středu kolem 8.40 na Radiožurnálu. Vždy v sobotu odpoledne pak členům expedice telefonujeme živě.

 A CO UŽ TATRA ZAŽILA?

 

Ač by raději zůstal s partou co nejdéle, odletí Vladimír příští týden zpátky do Prahy. Letenky má z města Kayseri v srdci Kappadokie. A možná nebude sám. Tomáš o cestě domů uvažuje také, bude muset zpátky do práce. V obytné tatrovce by tak nakonec mohli zůstat jen čtyři dobrodruzi. „Jádro expedice“ a Lukáš, který zůstává hlavně proto, aby pomohl tatrovku dostat do Gruzie.

Pokud se to expedici v následujících týdnech ale nepodaří – a to závisí hlavně na tom, kdy Gruzínci znovu otevřou hranice –, bude i on stát před rozhodnutím, zda neodletět zpátky do Česka. Zatím ale zůstává a poté, co na přelomu března a dubna opustil partu řidič Milan, je Lukáš za volantem expedičního speciálu klíčovým článkem stále se tenčícího týmu.

Podle Marka je i v takovéto svízelné situaci důležité nepřestat věřit. „Nejvíc se bojím trudnomyslnosti anebo toho, že se psychika posádky, která tady zbyde, zlomí,“ vysvětluje a optimisticky doufá, že expedice se nejenom dostane do Gruzie, ale ještě se na její palubě v příštích měsících vystřídá několik desítek dočasných členů tak, jak bylo v plánu.

Kdyby ho ale nakonec opustilo i jádro expedice, několik let příprav by rázem vyšlo vniveč. O tom se ale Marek bavit nechce, nálada je prý zatím velmi dobrá, a tak do ruského Vladivostoku, kde se má uzavřít první část cesty kolem světa, prý na podzim dorazí stůj co stůj. „Chci to dokázat,“ říká odhodlaně.

Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme