Maminka z Moravy, otec z Íránu. Češi tu mají dobré jméno, je pyšný majitel tabrízské sirkárny
Znají české sklo, mladoboleslavské automobily i sirky ze Sušice. Íránci mají Čechy rádi a ve svých fabrikách si dodnes hýčkají staré československé stroje. Na pár takových narazila i expedice Tatra kolem světa 2. V průmyslovém Tabrízu na severozápadě Íránu mašiny z Jihlavy, Náchodu, Kuřimi i Plzně už sto let vyrábějí zápalky.
Mohutné válce napichují tisíce osikových jehliček a koupou je v růžovém bazénu, který je plný chemikálií a lepidla. Na výrobu zápalek v severoíránském Tabrízu dohlíží usměvavý Amir, jinak také počeštěle Mirek.
„Já jsem se narodil v Tabrízu, maminka – Češka – mě tady uvedla do světa. Celá česká rodina byla tady. V Tabrízu se říká, že první česká komunita sem přišla přes moji iránskou rodinu,“ chlubí se Amir a vypráví o svém dědečkovi Josefu Svobodovi, válečném veteránovi a světoběžníkovi, co uměl několik jazyků.
„Byl to pro mě ,hero',“ chrlí ze sebe s tím, že dědeček přijel do Íránu v období pražského jara. „Na začátku roku 1967,“ upřesňuje Amir. Dědečkova dcera, tedy Amirova maminka, se provdala do rodiny tabrízských sirkařů Tavakoli, a tak se sem na severozápad Íránu dostaly i československé stroje.
Nechceme dělat klukoviny, kaje se posádka tatry po zadržení v Íránu. Podobně dopadli i její předchůdci
Číst článek
„Oni hledali to nejlepší a našli stroje v Česku. Češi mají moc dobré jméno,“ vysvětluje Amir. Čechoslováci začali s Íránem obchodovat už za prezidenta Masaryka, v tehdejší Persii stavěly Vítkovické železárny, ČKD i plzeňská Škodovka. Vztahy střídavě oteplovaly a chlady, podle toho, kdo kde zrovna vládl.
Amir je každopádně na české kořeny patřičně hrdý a byl by rád, kdyby spolu obě země mluvily i v době obchodního embarga. Vždycky je to people to people, tvrdí Amir. Prostě o lidech.
Sám by chtěl česko-íránským vztahům co nejvíc pomoct a Čechům doporučuje, ať se do Íránu přijedou podívat. Nejlépe tedy až po konci pandemie. On sám zase určitě navštíví Česko.
„Já jsem česko-íránský produkt a české kořeny se mi líbí. Je to pro mě domov,“ říká. Jeho sirkárna dnes vyrobí 40 milionů zápalek denně, škrtá s nimi většina Íránců a za každou malou jiskru vděčí Amirovým předkům – rodinám Svobodových a Tavakoli.
