Na Tchaj-wanu pečlivě rozlišujte, do kterého zelí a bůčku se zakousnete. Mohli byste si vylámat zuby
Vepřové se zelím je oblíbený pokrm i jinde na světě než v Česku, třeba i na dalekém Tchaj-wanu. Mají ho i v tamním Palácovém muzeu, exponáty tisíce let sbírali čínští císaři v zakázaném městě v Pekingu. V polovině minulého století je ale na Tchaj-wan přivezli po prohrané válce členové Kuomintangu. A i když exponáty vypadají k nakousnutí, vylámali byste si na nich zuby.
„Vítejte na návštěvě Národního palácového muzea na Tchaj-wanu. Tohle, co vidíme před sebou, je asi nejpopulárnější exponát, jadeitové čínské zelí,“ vysvětluje průvodkyně po Palácovém muzeu Pchej-Čchin Jü.
„Je vyřezané z jednoho kusu jadeitu. Vidíme přechody barev a je udělané tak, aby znázorňovalo skutečné čínské zelí. Na vrcholku jsou dva cvrčci. Tenhle exponát pochází z 19. století. A proč jsou tam cvrčci? Protože ti mají v čínské kultuře velkou symboliku,“ dodává průvodkyně.
Kamenné pochutiny
Jadeit je podle Pchej-Čchin velmi tvrdý kámen a je velmi těžké do něj vyřezávat. Přesto je to zelí vyřezáno skutečně velmi detailně, pečlivě.
„Všechny exponáty, které jsou vystaveny v Palácovém muzeu, jsou skutečně ze zakázaného města v Pekingu. V roce 1949 po prohrané občanské válce byly převezeny sem na Tchaj-wan.“
„Možná si říkáte, že to je trošku divné, když je to věc, která pochází z Pekingu, jak je možné, že ji Tchajwanci tolik milují. Tchajwanci mají čínské zelí na talíři téměř každý den. Takže to bylo něco, co znali z každodenního života a přišlo jim úžasné, že se proměnilo v umělecké dílo,“ vysvětluje Pchej-Čchin.
Hrdina číslo dvě
„Tohle je druhý největší hrdina mezi všemi exponáty. Je to maso ve tvaru bůčku, a i když je to přírodní, neopracovaný kámen, vypadá to skutečně jako maso. Mnoho lidí se ptá, zda je to opravdu přírodní neopracovaný kámen, je to skutečně tak! Odborníci ale zjistili, že na tom kameni jsou takové malé dírky, které byly přidány později,“ vysvětluje Pchej-Čchin.
Milion pestrobarevných květin zdobí okolí hradu u Bruselu. Start sezóny ale některé návštěvníky zklamal
Číst článek
Dodává, že v místní restauraci je možné ochutnat zelí a bůček, které vypadají přesně jako tyto exponáty.
Hrnec nakonec
„Viděli jsme čínské zelí a bůček. Pak tu máme ještě takovou trojnožku, masivní hrnec. Uvnitř najdeme nápisy. V této je 500 znaků. A nápisy nám říkají, k čemu trojnožka byla použitá. Podobné trojnožky sloužily k obětování, ale třeba i pro přípravu vepřového masa. Tyhle hrnce jsou velmi dobrým historickým pramenem. V knihách to většinou není popsáno do takových detailů jako tady na těch trojnožkách,“ pokračuje žena a ukazuje na trojnožku, která se nepoužívala ani pro vaření, ani pro obětování.
„Tahle měla pouze ceremoniální charakter. Ale jak jsem říkala, Tchajwanci mají nejradši ten praktický život a taky to, když se mohou najíst. Proto mají nejradši naše zelí, bůček a hrnec,“ dodává Pchej-Čchin Jü.
