Zdolal Gašerbrum průkopnickou cestou. Ztratil jsem tam 14 kilo svalů, teď nikam nechci, říká

Do konce července letošního roku byla jihozápadní stěna jedenácté nejvyšší hory světa Gašerbrum I považována za nezdolatelnou. Horolezec Marek Holeček spolu se Zdeňkem Hákem to zvládli a dosáhli tak fenomenálního úspěchu. Bude nyní na Gašerbrumu Holečkova cesta? „Tak samolibý pitomec nejsem. Nazval jsem ji Satisfaction neboli zadostiučinění,“ říká horolezec.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mára Holeček na Gašerbrumu | Foto: Marek Holeček | Zdroj: Český rozhlas Plus

Marek Holeček se o výstup jihozápadní trasou v minulých osmi letech neúspěšně pokoušel čtyřikrát. Přinejmenším při dvou těchto pokusech mu šlo bezprostředně o život, při dalším pak zahynul tehdejší předseda Českého horolezeckého svazu Zdeněk Hrubý.

„Byl to můj letitý kamarád a spolulezec. Přímo před mýma očima tam odešel na onen svět. To jsou momenty, se kterými se člověk musí vyrovnat a zamyslet se, jestli náhodou netahá čerta za ocas,“ připouští.

Přesto ale zvítězila touha udělat nový průstup místy, kde nikdo nikdy nebyl. Navíc alpským stylem, tedy s minimálním technickým vybavením, bez přídavného kyslíku a pomoci jiných lidí. „Zabalíte si 'batoh štěstí', který nesmí vážit víc jak osm kilo. V tom musí být spacák, jídlo, stan a lezete pořád vzhůru. Cesta na vrchol nám trvala šest dní, sestup dva.“

„„Horolezectví není běžný sport. Ztrácíte tři čtvrtě kila svalové hmoty denně a nemůžete v půlce jen tak přestat, chcete se přeci vrátit dolů. Přišel jsem o 14 kilo svalů, teď se cítím jako sušinka. A psychika dostává taky zabrat.“

Marek Holeček (horolezec)

Nic pro obyčejné smrtelníky 

Horolezci spí na kolmé skále. „Do ledové stráně nejdříve musíte vysekat polici, to zabere třeba tři hodiny a člověk tam sedí jak havran. Jen si přes sebe dá plachtu, aby neviděl tu hrůzu pod sebou. Člověk se musí naučit usnout a spát na povel. Odpočívat musíte,“ zdůrazňuje. 

Cela výprava zabrala zhruba 45 dnů, rychleji to nebylo možné. „Pro člověka z nížin je nutná aklimatizace, já jsem si zvolil takovou šokovou terapii: ze základního tábora v 5000 metrech během pár hodin vyběhnete do 7000, přespíte tam a zase se rychle vrátíte. Takhle to děláte tři týdny a zvykáte si. Člověk ale musí znát své tělo,“ popisuje.

Jan Bumba, Michael Erhart Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru