Trasou Marca Pola. První Čech dal Hedvábnou stezku pěšky, stopem a sám
Po téhle karavanní cestě z Číny do Evropy se přepravovalo všechno, co šlo naložit na velbloudy. Samozřejmě nejvíc hedvábí, ale i koření. Putování Martina Půlpána z Pardubic po stezce měřilo kolem 9000 kilometrů.
„Když jsem byl menší, dostal jsem o ní knížku a moc mě to zajímalo. Jsou tam popsané různé národy. Jednoho dne jsem si vzal batoh a vydal jsem se podél historické trasy. Karavany musely překonat různé nástrahy,“ říká.
Jak dlouho trvá vstupní pohovor na čínské hranici? A kde bylo Martinovi díky pohostinnosti místních nejlépe?
Martin chtěl z Evropy jet tak dlouho na východ, jak to půjde. „Dorazil jsem do Íránu, řekl jsem si, že projedu Kavkaz, potom střední Asii a najednou jste na hranicích s Čínou, ani nevíte jak. Přejel jsem pouště, hory, párkrát jsem si zanadával, proč něco takového dělám. Když se ale člověk podívá zpětně, tak takové putování stojí opravdu za to.“
Asi dvakrát se mu stalo, že někde o samotě omdlel. „Nakonec mi pomohli místní a dalo se to do pořádku. Největší problém jsou asi různá víza a přechod hranic. Třeba přejít hranici z Kyrgyzstánu do Číny mi trvalo osm hodin. Celou dobu jsem byl jako na výslechu. Nikdo tam neuměl anglicky a vysvětlovat Číňanům, co jedete dělat do Číny jako samotný cestovatel, byl oříšek.“
Když Martin putoval po Abcházii, tedy malém neuznaném státu na břehu Černého moře, tak ho zase několikrát zatkla policie. „Tam turisti nejezdí a vy s batohem u silnice jste jako terč číslo jedna.“
Likvidace předsudků
Názor si cestovatel nejvíc upravil v případě Íránu. „Než jsem tam jel, tak jsem o něm nečetl nic dobrého. Poznal jsem tak úžasnou zemi, že jsem tam musel strávit tři měsíce. S takovou pohostinností, přátelstvím a bezpečím jsem se snad ještě nikde na světě nesetkal.“
Jak Martin s úsměvem říká, na konci putování čekal konfety a ohňostroje, ale nic takového se nedělo. „Před vstupní branou jsem asi hodinu brečel dojetím, protože si vzpomenete na to, co se těch deset měsíců dělo, na lidi, které jste potkali, na místa, která jste navštívili.“
O putování na jaře vyjde kniha. „Chtěl bych jí dát název Ztracen na Hedvábné stezce. Nebude to klasický cestopis. Budou v ní dokonce i milostné příběhy,“ láká Martin Půlpán.
