Obtížné neznamená nemožné. Barbora Kafková překonala handicap, sportuje a běhá po horách

Barbora Kafková se narodila s těžkou tělesnou vadou dolních končetin a lékaři tenkrát říkali, že bude jezdit na vozíku. Barbora má za sebou nespočet operací, určitě také strach, slzy a pády. Ovšem nejen, že teď chodí, ale také aktivně sportuje, běhá, miluje jachting, kterému se dokonce několik let věnovala závodně, jezdí na snowboardu a má za sebou vysněnou Svatojakubskou cestu.

Hradec Králové Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Barbora Kafková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Barbora Kafková (ilustrační foto) | Foto: Milan Baják | Zdroj: Český rozhlas

Vy jste se nedávno vrátila z Mallorky! Jste krásně opálená.
Děkuji. Mallorka byla nádherná i když náročná, sáhli jsme si trošku na dno. Ale kvůli tomu jsme tam jeli, abychom posunuli trošku hranice svých možností, což se naplnilo. Takže za mě perfektní.

Přehrát

00:00 / 00:00

Barbora Kafková a sport s handicapem. Moderuje Jakub Schmidt

Projeli jsme si to autem všechno?
My jsme tam chodili pěšky. Nakonec to bylo nějakých 196 km, z toho bylo asi 15 stopem, to se přiznám, že jsme popojeli. Ale jinak vše pěšky s 15kilovým báglem na zádech.

Vy jste neuvěřitelná. Užila jste si to?
Počasí bylo nádherné, ale protože jsme to vzali i přes vrcholky nejvyšších hor, tak jsme tam měli i sníh. Ale počasí se pohybovalo kolem 14 až 18 stupňů a přes noc teda jen 2 stupně. Ale Mallorka je krásná, úžasná.

Jaký je váš handicap, se kterým jste se narodila?
Narodila jsem se s vrozenou vadou nohou, Pes equinovarus congenitus (PEC). Je to vrozená vada, kde jsou dolní končetiny stočené dovnitř.

‚Táta hradeckých lízátek‘: Nechal jsem se tenkrát inspirovat sluncem. Chtěl jsem něco výjimečného

Číst článek

Když jste se narodila, tak lékaři vašim rodičům říkali, že skončíte na vozíku po celý život. Protože taková byla prognóza. Tenkrát se to řešilo operativně?
Tenkrát se o tom nevědělo vůbec nic. Takže lékaři zkoušeli vše možné i nemožné. A hlavně tedy operativně, ano.

Kolik operací máte za sebou?
Úplně přesně to ani nevím, ale myslím, že se to pohybuje kolem 15 operací.

Mě zaujalo, že když vám bylo asi osm let a po jedné z operací jste ležela v nemocnici se sádrou, tak za vámi přišel táta se snowboardem v ruce.
Je to tak. Já jsem rodiče strašně dlouho přemlouvala, že chci zkusit snowboard, a naši mně nikdy nebránili. Řekli zkus a uvidíš. Nikdy jsem od nich neslyšela to nesmíš.

A slíbili mi za operaci snowboard. Bylo léto, takže taťka musel shánět snowboard v létě a opravdu mi ho přinesl do nemocnice. Paní doktorka mu mezi dveřmi dost vynadala, ale on se nedal.

Jak se žije s nevyléčitelnou nemocí? I to připomíná Světový den vzácných onemocnění

Číst článek

Paní doktorko naštvalo, že vám dělá falešné naděje?
Nevím, jak to v tu chvíli myslela, ale asi ano. Protože lékaři byli stále skeptičtí.

Tak nám povězte, co všechno děláte za sporty. Protože on to není jen snowboarding.
Není to jen snowboarding. Odmalička jsem dělala závodně jachting od svých šesti let, kdy jsem jela své první závody, protože taťka je jachtař. Ke sportu mě rodiče vedli odmalička.

Potom lyže, pak jsem přešla na snowboard, a když jsem byla pak starší, tak jsem si splnila svůj sen a začala jsem dělat kiting, ať už na vodě, nebo na sněhu.

To je drak, který vás táhne, ať už po louce, nebo po vodě. Je to nádherný pocit, když vás vítr žene a bezmyšlenkovitě můžete jet, kam chcete. To jsem začala dělat asi ve 23 letech a pak jsem objevila i kouzlo hor. Tomu se věnuji doteď.

Sněžku máte prý hodně ráda.
Sněžka je takový trénink. Minulý rok jsem zkusila i závod Beskydskou sedmičku, což tedy úplně nevyšlo, skončili jsme asi na 70. kilometru, ale pro mě to byla obrovská zkušenost.

Meteoroložka Kliegrová: Klima se měnilo, mění a bude měnit. Záleží ale na příčinách a rychlosti změn

Číst článek

Vím, že jste dlouho vůbec nechtěla mluvit o svém postižení.
V první řadě to bylo kvůli šikaně na základní škole, protože samozřejmě i tím jsem si prošla. Lidé umí docela ublížit slovem. A také jsem nikdy nechtěla, aby mě lidé brali jako holku s handicapem.

A když jsem se naučila třeba na snowboardu, tak bylo strašně fajn, když jsem slyšela, jak mi lidé říkají, že mi to jde. A věděla jsem, že to není proto, že mám nějaký handicap.

Vy jste i k nám do druhého patra do studia vyběhla po schodech, místo abyste jela výtahem. Vybíráte těžší cesty v životě, je to tak?
Je to přesně tak.

Co se tedy potom změnilo, že jste se už nebála o svém handicapu hovořit?
Už jsem to chtěla přestat tajit, protože takto se s tím dlouhodobě žít nedá. A začala jsem pátrat.

Ani jsem pořádně neznala název onoho postižení. Na internetu jsem narazila na skupinu Achilleus, která se tím zabývá. A v momentě, kdy jsem se dostala do této skupiny, tak jsem se dozvídala stále víc informací a hlavně jsem zjistila, že nejsem sama, že je nás takových víc.

„Ve skupině Achilleus jsem získala psychickou podporu a sbírala odvahu přestat postižení maskovat. Bylo to hodně osvobozující.“

Barbora Kafková, handicapovaná sportovkyně

Tak pojďme představit sdružení Achilleus, které vám hodně pomohlo.
Přes skupinu jsem se dostala k paní doktorce Friedrichové, která tito problematiku léčí, hlavně tedy miminka. A tam už jsem dostala psychickou podporu, to bylo pro mne nejdůležitější.

Pomalinku jsem sbírala odvahu to přestat tajit a maskovat. Musím říci, že se mi hodně ulevilo, bylo to pro mě hodně osvobozující.

Jaké máte sny a sportovní plány do budoucna? Bavili jsme se o Sněžce, ale vy prý uvažujete ještě o daleko vyšším vrcholu.
Ano, je to Mont Blanc. Ale to jsem si říkala, že si nechám třeba na příští rok. Letos určitě plánuji ještě nějaké gladiátorské závody a hlavně se chystám na další Svatojakubskou cestu.

Jakub Schmidt, Milan Baják Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme