Obavy z hladu se týkají i Evropanů. Budeme za 30 let jíst cvrčky i geneticky upravené rostliny?

V roce 2050 má podle odhadu OSN lidská populace dosáhnout počtu 9,7 miliardy obyvatel. Řada vědeckých studií tvrdí, že při současném způsobu produkce potravin není možné takové množství lidí uživit. Vědci – a instinktivně i běžná populace – hledají na tuto otázku odpověď.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hladomor (ilustrační foto) | Foto: Reuters

Strach z hladovění byl i v dnešní vyspělé Evropě běžnou součástí života minulých generací. Stačil jeden významně neúrodný rok a důsledky byly fatální. Ještě ve 40. letech 19. století zemřelo v kontinentální Evropě následkem neúrody brambor hladem na sto tisíc lidí. V Irsku to byl celý milion. V dnešní Evropě i zbytku vyspělého světa ale tuto zkušenost zavál čas. 

Doby, kdy se většina venkovské populace věnovala výrobě potravin, jsou pryč a jejich průmyslová výroba naopak vyvolala nadbytek, který vede k plýtvání. S postupným zveřejňováním stavu životního prostředí planety i raketovým nárůstem civilizačních chorob vzniká nejen řada subkultur věnujících se problematice toho, co jíme, ale také řada odborných studií, které se budoucností výživy populace zabývají a hledají cesty, jak do budoucna zvýšit produkci potravin zhruba o šedesát požadovaných procent, a to udržitelným způsobem z hlediska životního prostředí i zdraví obyvatel.

Jak dál?

Je zřejmé, že budeme muset radikálně změnit způsob produkce potravin a také jídelníček. Zemědělský odborník z univerzity v Minnesotě Jonathan Foley vytkl v roce 2009 pět bodů, které by mělo lidstvo změnit. „Je třeba, aby ustalo kácení lesů a pralesů, výnosy sklizně byly zvýšeny tam, kde je to možné, efektivněji se využívaly zdroje vody a hnojiva, byla omezena spotřeba masa a především se přestalo se šíleným plýtváním potravinami,“ napsal tehdy vědec.

Před několika lety již vznikl dnes úspěšný projekt ‚Zachraň jídlo‘ zaměřený na využití potravin, které by jinak skončily v odpadu, pozornost se obrací k využití hmyzu pro výrobu potravin, protože na kilogram proteinů například ze cvrčků je potřeba dvacetkrát méně vody, dvanáctkrát méně krmiva a sedmnáctkrát menší prostor, než k výrobě kilogramu proteinů z hovězího dobytka. Další výzkumy sledují možnosti využití dnes zapomenutých druhů ovoce, možností biozemědělství nebo geneticky upravených potravin.

Již Hippokrates...

„Nechť jídlo je tvůj lék a lék tvé jídlo,“ řekl již kdysi Hippokrates. O tuto myšlenku opírá svůj výzkum Jiří Mlček z Ústavu analýzy a chemie potravin Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který se zabývá výzkumem využití dnes netradičních druhů ovoce pro tržní hospodářství. 

Celosvětově nejhorší hladomor za desítky let. Jemen čelí humanitární krizi, situaci zhoršuje blokáda

Číst článek

„Dřín, rakytník, či kdoule se v jídelníčku naši předků objevovaly běžně. Dnes je najdete na krajích lesů, u plotů nebo jako okrasné rostliny v zahrádkách. Přitom mají v sobě velké množství velmi cenných látek pro zdraví. Například vitaminu C, vlákniny či pektinu. Odrůdy, které pocházejí z Ruska nebo z Kanady, jsou zároveň nejen velmi odolné vůči mrazu, ale také proti škůdcům, a k jejich pěstovaní není potřeba používat tolik chemických látek a hnojiv,“ upozorňuje Mlček.

Martin Hutař ze společnosti Pro-bio vidí budoucnost v biozemědělství zejména obilovin, které však podle názoru Jaroslava Doležela z Ústavu experimentální botaniky akademie věd z podstaty své technologie výroby není schopno pokrýt nezbytnou potřebu růstu světové produkce potravin o 60 procent, který se odhaduje pro horizont roku 2050. Cestu naopak vidí v pěstování geneticky upravených potravin, které by v budoucnu mohly umět využívat dusíku ze vzduchu, takže by na jejich produkci nebylo potřeba tolik chemických hnojiv, a navíc jejich vlastnosti lze ovlivniti z hlediska stále častějších výkyvů klimatu.

Jakou cestou se lidstvo bude z hlediska zajištění potravin ubírat, je otázka. Oceány plné plastů, oblasti kde již nežijí žádné ryby, zdevastovaná nebo zastavěná půda a vysychající či poškozené vodní zdroje ale upozorňují, že odvrácení návratu obav z hladu je otázkou dne nejen v Africe, ale i ve vyspělých částech světa.  

Andrea Skalická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme