Jsou blázni, nebo si plní sen? Pár rekonstruuje přes 200 let starou chalupu uprostřed šumavské samoty

Dvojice bývalých majitelů kavárny v Českých Budějovicích si pořídila na šumavské samotě přes 200 let starou chalupu, kterou rekonstruuje v duchu horského venkova. Aby se tomu Zuzana a Honza mohli plně věnovat, na chalupu se odstěhovali a prodali i Café Datel na jihu Čech. Za dva roky vytvořili z ruiny uprostřed přírody domov, jehož rekonstrukci sleduje na instagramovém účtu skoro 18,5 tisíce lidí.

Tento článek je více než rok starý.

Fotočlánek Šumava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zapomenuta.chalupa, jak o ní Honza se Zuzanou píší na sítě, se nachází v srdci horské části Šumavy, nedaleko jednoho z nejvyšších šumavských vrcholů. „Všude okolo je louka, nebo les plus tři další domy a jedna silnice,“ popisuje prostředí Honza.

Šlo o jednu z mála chalup na prodej, která byla volně v krajině. „Většina je v zástavbě, nalepená dům na domě. Tahle se nám líbila právě proto, že je na polosamotě,“ dodává.

‚Člověk se naučí všechno, když to potřebuje.‘ Práce na chatě udělala z milovníka kaváren zdatného kutila

Číst článek

Stávající podoba chalupy je stará necelých 200 let, v polovině 19. století ji přestavěli z dřevěné budovy na kamennou. Má ale stejný půdorys jako původní stavení, které bylo v dřevěném provedení postaveno ještě přibližně 50 let předtím.

Chalupu nechala vystavět schwarzenberská šlechta, zřejmě Johann Schwarzenberg, tehdejší majitel zdejšího šumavského panství. Vybudoval ji pro své zaměstnance. Mezi prvními, kdo v chalupě žili, byla podle informací genealogů i porodní bába.

„Na půdorysu, kde teď žijeme tři, jich tehdy bylo 12,“ říká Zuzana. „Bydlely tu dvě rodiny. Dole měly dobytek a nahoře na půdě seno.“

Podle sčítání lidu ze začátku 20. století byli obyvatelé chalupy vedeni jako domkáři. „To bylo ještě za Rakousko-Uherska. Domkáři znamená, že pravděpodobně měli drobné hospodářství, ale určitě nešlo o bohaté sedláky,“ vysvětluje Zuzana.

Řemeslo žije

Mladý pár chce vzhled chalupy zachovat a „přiznat“ její historii.

‚Čumět na stromy a poslouchat ptáčky.‘ Petr Fiala z Mňágy a Žďorp na své roubence oceňuje hlavně svobodu

Číst článek

„Snažíme se ctít myšlenkové přístupy dob minulých. Používáme hlavně přírodní materiály, skoro všechno, co jde, je z masivního dřeva. Zvenku máme vápenné omítky, což je jeden ze způsobů, jakým se dělaly omítky dřív. Zevnitř máme hliněné se slámou, další tradiční provedení. Zařízení je ale moderní. Máme moderní vytápění, kuchyň i koupelnu. Snažíme se ctít materiálové hodnoty, nefalšovat a nešidit,“ popisuje Honza.

Jedna z mnoha věcí, které se při rekonstrukci naučili, je, že řemeslo rozhodně není mrtvé.

„Existuje spousta lidí, kteří dělají věci, jaké by nás ani ve snu nenapadly, že je stále někdo umí. Kamenné ostění nebo ručně vyráběné šindele nejsou věci, se kterými se setkáte každý den. Je to velmi pozitivní překvapení, kolik šikovných lidí se tady najde,“ těší Zuzanu.

Půjčit si, nebo pokračovat pomalu

Autentická rekonstrukce s sebou nese nemalé problémy, jedním z nich je i finanční zátěž. Koupě chalupy stála přibližně jako lepší byt v Praze.

Banka jim ale půjčila méně, než potřebovali, protože chalupu na samotě ocenila na mnohem nižší cenu, než jakou podle páru má. „V okolí není školka, metro nebo supermarket. To pro banku snížilo hodnotu,“ říká Honza.  

Dva staré domy, 10 milionů korun a roky práce. ‚S rekonstrukcí nechvátat,‘ radí ocenění architekti

Číst článek

Rekonstrukce je hotová přibližně ze třetiny, peníze ale docházejí. Honza se Zuzanou si proto vzali další půjčku.

„Měli jsme dvě možnosti. Buď pokračovat jenom z vlastních peněz, což bude trvat strašně dlouho. Navíc může mezitím všechno ještě zdražit a poteče nám do střechy. Nebo si půjčíme a zkusíme to udělat relativně rychle,“ říká Honza.

Příbuzní a kamarádi nad párem na začátku kroutili hlavou. Obzvlášť když jim k rekonstrukci přibyla ještě starost o novorozenou dceru. I Zuzana a Honza pod jeden ze svých prvních příspěvků na instagramu napsali: „Zatím nevíme, jestli to byla největší výhra našeho života, nebo největší blbost.“

„Chalupa je veliká, takže předpokládáme, že místnosti, které sami nedokážeme využít, bychom mohli nabídnout k pronájmu pro někoho, kdo chce přijet do srdce Šumavy, přitom ale nebýt v turistických centrech,“ plánuje Honza.

Jeden průšvih za druhým

Finance nejsou jediným zádrhelem. Když chalupu kupovali, mysleli si, že bude oprava stát zhruba stejně jako její koupě, protože jim bylo řečeno, že dům je ve stavu nedodělané rekonstrukce a má novou střechu. 

„Pak se ukázalo, že střecha byla nová možná před deseti lety. Byla poddimenzovaná, udělaná ze špatných materiálů a nedodělaná. Materiál začal degradovat, střecha protékat a rozpadat se. Kvůli tomu, že byla nedodělaná, vlezla do střechy zvířata a vyškubala izolaci. To celé vede k tomu, že největší účet za celou rekonstrukci bude nová střecha, o které jsme si mysleli, že je hotová,“ vysvětluje Honza. 

‚Příroda je příroda.‘ Bývalí Plzeňáci si nemohou vynachválit život v osadě, na stálo jsou zde jediní

Číst článek

Chalupa má šindelovou střechu ještě po Schwarzenberzích, která se v průběhu let několikrát opravovala, takže ji teď tvoří dvě nebo tři vrstvy.

Na to se předchozí majitel rozhodl dát izolaci a na tu položit novou střechu. Tím, jak nová střecha degraduje a teče do ní, protéká voda izolací i na střechu starou.

Tolik vrstev střechy zatěžuje zdi, a protože dům nemá žádné základy, nemá se váha střechy a zdí o co opřít. „Je to jeden průšvih za druhým. Snažíme se je řešit postupně,“ říká Honza.

„Víme, že do chalupy bude potřeba investovat víc peněz, než kolik jsme za ni zaplatili, protože jinak není šance ji zrekonstruovat,“ dodává Zuzana.

Tím ale průšvihy nekončí. Například příjezdová cesta měla podle katastru nemovitostí jiného majitele, manželé tak nemohli na svůj pozemek nejprve ani jezdit. Museli si specificky pro svoje auto vyžádat povolení. 

Mlečná dráha každý den

Život na šumavské samotě má ale i výhody. Zdi chalupy jsou 70 až 90 centimetrů tlusté, v létě je tam až o osm stupňů méně než ve městě. A ani teplota venku nepřesáhne 30 stupňů, nad 25 stoupne jen zřídka. 

Práce je na chalupě od rána do večera, ale vrátit se do města? Ani náhodou! usmívají se Jana a Daniel

Číst článek

„V zimě vytápíme na 17 až 18 stupňů, přes noc na 15 a spí se nám krásně. Takové ty poučky, že na spaní by mělo být chladněji, na nás určitě platí. Nikdy se nám nespalo líp. Navíc je tady absolutní tma. Když nesvítí měsíc nebo hvězdy, tak si nevidíme na špičku nosu. A když není zataženo, vidíme každý den Mléčnou dráhu,“ má radost Honza. 

Dvojice vyzdvihuje i pospolitost lidí. „Když jsme bydleli v činžovním domě ve městě, neznali jsme všechny svoje sousedy, ani jsme nevěděli jejich jméno. Tady považujeme za souseda člověka, který bydlí tři kilometry od nás. Bavíme se, trávíme spolu čas,“ shodují se Zuzana s Honzou.  

„Lidé nám říkali, že jsme blázni, ale my jsme si splnili sen. Až postupem času zjistíme, jestli je to něco, co jsme si neměli přát,“ zakončuje Zuzana.

Michaela-Františka Kárná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme