Třináct minut čekal krvácející chlapec na lékaře. ‚Nejhorší je, že se to stalo v nemocnici,‘ říká jeho otec
- Osmiletý Adam Vyčítal šel v květnu 2017 na operaci nosních mandlí. Krátce před ní lékaři rozhodli, že mu budou operovat i krční mandle.
- Čtvrtou noc po zákroku začal silně krvácet. Přes okamžitou reakci matky trvalo dlouhé minuty, než se k chlapci dostali lékaři.
- Jak ukazuje pořad České televize Inflitrace, situaci zdravotní personál na místě nezvládl, jedna ze sester nakonec zkolabovala.
- Následná resuscitace trvala příliš dlouho a Adam je dodnes ve vigilním kómatu.
- O náročné péči a vyjednávání s nemocnicí mluvil s Radiožurnálem otec chlapce Jan Vyčítal.
Osmiletého Adama Vyčítala čekala celkem banální operace nosních mandlí. Lékaři Nemocnice Pardubického kraje se ale nakonec rozhodli provést spolu s ní i operaci krčních mandlí. Kolem jedné hodiny v noci začala chlapci téct krev, což se po podobných zákrocích stává.
Z operace mandlí do kómatu. Dokument Obchod se svědomím ukazuje na ‚aroganci bílých plášťů‘
Číst článek
Následuje výjev, který zachytila bezpečnostní kamera: zatímco zoufalá matka tiskne Adamovi k nosu kapesník, po chodbě dětského oddělení pobíhá zdravotní sestra a snaží se sehnat klíč k zamčené ambulanci. Následně k nim dojde lékařka, jen aby hned zase odkráčela pryč. Na chlapce se ani nepodívá. Více ZDE.
Jak moc bylo složité získat záběry z bezpečností kamery v nemocnici?
Nejprve nám je samozřejmě odmítali dát, takže byla podána soudní žaloba, a až na základě příkazu soudu nemocnice záznam vydala. Ale my jsme žádali o dva záznamy. Je jeden, který jste viděli (vysílala ČT 3. 6. – pozn. redakce), a pak tam je ještě jeden, který snímal prostor u vchodu do budovy ORL, kam Áďa zaběhl. Tenhle druhý záznam nám nevydali s tím, že už byl zničený.
Ten by samozřejmě ukázal, jak je tam záchranná služba, která na telefonát jela zachraňovat život do nemocnice. Stála pět minut s přístroji před budovou. To možná nechtěli, abychom vůbec viděli, že probíhá taková akce.
Áďa byl v šokovém stavu. To je stav, který přichází po takhle masivním krvácení. To už těžko něco koordinujete. Nevíte, co děláte. V ten moment kolabuje maminka. Ta se svalila na lavici a ztratila vědomí. To muselo být pro dítě hrozné. On v tu dobu krvácel 10–12 minut, nikdo s tím nic nedělal, sám viděl, že je plný krve a že mu zkolabovala maminka. To poslední, co viděl, než upadl do kómatu, byla jeho zhroucená matka.
Proč jel do nemocnice kvůli těm mandlím? Měl obtíže? Časté angíny?
To právě ne. Operace krčních mandlí přichází v momentě častých angín a to Áďa vůbec neměl. To bylo zjištění doktora pár měsíců před operací. Jeden ambulantní doktor přišel s tím, že má velké krční mandle a že by bylo dobré je zmenšit.
Tak se došlo k tomu, že by bylo vhodné to spojit s již naplánovanou operací nosních mandlí a ta byla dělaná záměrně. Áďa od malinka trpěl hroznými rýmami, měl je nepřetržitě. On sám z toho byl otrávený. Říkal „já furt vyrušuju ve škole, furt smrkám“. On byl fakt taková čistá duše. Říkal, jak mu pomůžou a že ho zbaví té rýmy a bude to lepší.
O vyšetření není ani čárka
Takže ty nosní byly cílené a ty krční rozhodl primář ORL při nástupu na hospitalizaci. Řekl, že mu během noci provedou vyšetření přístrojem a na základě výsledků se rozhodnou, jestli bude současně provedena i operace krčních mandlí. A to je to, o co my se soudíme, protože oni nám odmítají vydat záznam z toho přístroje.
Selhání zabránit nejde, ale nesmí být chyba v systému, říká Vojtěch o dokumentu z nemocnice
Číst článek
Je divné, že o tom vyšetření v den operace není ani čárka. Oni tu operaci provedli a není nikde nic o tom, kdo ten přístroj sundal, kdo ho vyhodnotil nebo kdo rozhodl, že se bude operovat. A první informace o předoperačním vyšetření je udělaná týden po operaci. V nočních hodinách ji psal neatestovaný doktor, který popisuje ten záznam – že tam byly takové a takové hodnoty a že tam byla indikace k provedení operace.
Kolik dní po operaci začalo krvácení?
Krvácení začalo čtvrtou noc. Desátého byla operace a čtrnáctého v noci ze soboty na neděli na pokoji v lůžkové části začalo krvácení.
Reakce nemocnice
Pardubická nemocnice označila dokument za bulvarizující a podávající jednostrannou interpretaci události. Podle ředitelky Štěpánky Fraňkové měla nemocnice několik důvodů, proč k případu přistupovala mediálně zdrženlivě - byla to mlčenlivost vůči pacientovi, probíhající šetření policie a občanskoprávní spor. Celou reakci nemocnice si můžete přečíst zde.
Co vám na té situaci, kterou znáte z vyprávění a záběrů kamer, přišlo nejhorší?
Nejhorší je, že se to stalo v nemocnici. To je hrozný paradox. Já jsem mluvil s lidmi ze záchranné služby a oni říkali, že kdyby Áďa krvácel doma, tak s ním dnes jezdím na kole. Tam byla smůla, že on krvácel v nemocnici. Záchranka u nás teď několikrát byla a vždycky přijeli do tří minut. A v nemocnici se k němu první doktor dostal po 13 minutách.
Co by pro vás bylo důležité, aby nemocnice udělala? Uznávají chybu?
Ne, to vůbec. Oni asi cítí hrozný průser. Proto jsme se sešli, že by asi byli rádi, aby došlo k nějakému narovnání věci. Ale zároveň jsou schopní vám říct, že všechno bylo v pořádku. To jsou takové dvě věci, které jdou proti sobě. V každém okamžiku nám dávají najevo, abychom si uvědomili, že jsme v té slabší pozici, že nemůže být nikdy po našem.
A naráží se na to, že my jsme dali jasně nějaké požadavky, které jsou pro ně nepřijatelné. Stále, dneska už třetím rokem, odmítají vydat to předoperační vyšetření. Jak s nimi pak můžeme o něčem jednat? Každý vám řekne, že zdravotní dokumentace je základní důkaz. Pokud budu vědět, že ho operovali oprávněně, tak je to něco jiného, než když se dozvím, že ho vůbec neměli operovat. To by bylo hrozné.
V nemocnici je případ tabu
Vaše manželka v té nemocnici pracovala jako zdravotní sestra. Oni se tam s ní přestali bavit? Mají tam nějaká pravidla ohledně toho?
Já si to tak myslím. Asi to není, že nechtějí, ale spíš je to z obavy, aby je někdo s námi neviděl. Tam se k tomu opravdu nesmí nikdo vyjadřovat. Neříkám, že za Ilonou (manželka respondenta, maminka Adama – pozn. redakce) nikdo nepřijde. Přijdou asi dvě sestřičky.
I v jednání je to hrozný paradox. Manželka tam dlouho pracovala, i s tou ředitelkou. Proto jim tenkrát volala, že by se chtěla sejít. Ale ono to možná nebylo proto, že chtěla pomoct, i když tam házela milionama, ale proto, že chtěla vědět, jestli už jsme podali trestní oznámení, nebo ne. Na začátku jsme se rozhodovali.
Jak je péče o Adama náročná? Finančně i psychicky?
Těžko se to paušalizuje. Adam vyžaduje 24hodinovou péči. Museli jsme pořídit monitor na měření základních funkcí – například saturaci a tep – abychom ho v horším období mohli dát na tenhle přístroj, který zahlásí, když dojde k nějaké odchylce. Jsou lepší dny, kdy ho nemusíte tolik odsávat. To je dané tou tracheotomií. On zakašle, vy musíte vstát, strčit mu hadičku do krku a odsát ho. Bylo období, kdy jsme se u něj ve dne v noci jen střídali. Teď je to zase sluníčko.
Sestra nepřivolala umírající ženě pomoc. ‚Mrtvici nic nenasvědčovalo,‘ hájí její postup ředitelka domova
Číst článek
On vás poznává? Reaguje na vás?
Jak čtu o ostatních případech, třeba i lidí, co měli to štěstí a probrali se z kómatu, tak ti mluví o tom, že všechno slyšeli – jak nad nimi ostatní lámali hůl a řešili spoustu věcí. Takže já doufám, že nás slyší, že to je taky takový případ. Někdy to tak vypadá.
Jaké jsou lékařské prognózy?
Když jsme po osmi měsících opouštěli nemocnici, tak to bylo takové, že nikdy nic nebude. Že neuvidí, neuslyší. Dokonce jsme slyšeli, že nikdy nebude vědět, že „vy jste jeho tatínek“. To jsou hodně těžké okamžiky. Ale my jsme se k tomu od začátku postavili tak, že tuhle situaci nepřijímáme. A to bych radil každému. Protože ono vás to buď zbourá, a nebo v sobě najdete sílu a řeknete, že takhle to nemůže být, musíme udělat všechno pro to, aby se to nějak posunovalo.
Já doufám, že nějak se to vyvíjí. A dokud mi přijde, že se to vyvíjí, tak to má smysl. A on paradoxně ten Áda nás do toho všeho žene. Já bych se jinak vůbec nepostavil před lidi. Toho bych normálně nebyl schopný, to všechno dělá on.
