Afriku zaplavuje z Evropy dovezený textil ‚mitumba‘. Většina ale končí jako odpad na ulicích a skládkách
„Oblečení přivážejí slisované v obrovských balících,“ popisuje cestu vytříděného oblečení do Afriky Stanislava Tomková z neziskové organizace Na mysli. V rámci projektu Hra o klima se se svými kolegy zaměřila na Keňu. „Na některých místech balíky rozbalí, přetřídí. A lepší část z oblečení se dál prodává na trzích. Ale víc než 50 procent je vlastně nepoužitelných. Oblečení je v takovém stavu, že končí jako odpad v ulicích a na skládkách.“
Evropský a americký second hand částečně řeší problém většiny afrických zemí s nedostatečnou výrobou vlastního oblečení. Tamní textilní továrny totiž buď vůbec neexistují, jsou neefektivní, zastaralé a energeticky obrovsky nákladné.
Na problém použitého textilu na skládkách v Africe dnes upozorní pořad Za obzorem Kateřiny Havlíkové
V jiných zemích zase tradiční výrobu látek válcuje levnější produkce z Číny. Tak je tomu například v případě Ghany nebo Toga.
Dodávky balíků s oblečením, kterým se swahilsky říká mitumba, znamenají pro místní obchodníky a řemeslníky obživu. Vytříděné kousky totiž buď rovnou putují na tržiště, nebo do dílen na přešití a úpravu. Proto snahy o zákaz dovozu second handu vyvolávaly a vyvolávají odpor nejen v zemích, odkud použitý textil do Afriky směřuje, ale taky části obyvatel afrických zemí.
V minulosti se o zákaz pokusily například Tanzanie, Burundi. Ghana, Keňa nebo Rwanda. Ve Rwandě jako jediné se zákaz zavedený v roce 2018 uchytil a dodnes je v platnosti. Spojené státy ale na opatření zareagovaly zrušením celních výhod pro zemi. Právě Spojené státy jsou jedním z největších vývozců použitého oblečení do zámoří.
Papež vyzval k opuštění fosilních paliv. Starší generace podle něj nevědí, jak ochránit planetu a mír
Číst článek
Pomohl by zákaz?
Nad tím, kdo se může pokoušet prosadit zákaz dovozu použitého oblečení, se zamýšlí například jednatel společnosti Dimatex CS Lukáš Killar.
„Tato mince má dvě strany. Je to Čína, která tam chce dovážet svou levnou produkci. Je ale otázka, jestli doprava levného zboží z Číny do Afriky – fast fashion – je pro planetu a pro koncové země výhodnější než už jednou nošené a kvalitní zboží.“
Fast fashion je přitom snadno dostupná móda často ale nevelké kvality. V současnosti je velkým podílníkem takzvané mitumby – balíků lisovaného oblečení. Kvůli její dostupnosti ale také roste její spotřeba. Třeba Češi v průměru ročně vytřídí 10 až 23 kilogramů textilu.
„Byl bych pro to, využít to, co je nositelné, ale po důkladném vytřídění. Ne jako teď, kdy se z Evropy do Afriky posílají kontejnerové lodě. Tam se to přebírá a víme, co udělají s druhou půlkou. To je strašidelné,“ popisuje Killar a připomíná, že haldy nepoužitelného textilu se netýkají pouze Afriky, ale i Jižní Ameriky.
„Dočítáme se o tom v médiích, vidíme strašidelné záběry z hor, z pouště, kde jsou uložené miliony tun textilu. Je to obrovský ekologický problém,“ popisuje scény z pouště Atacama v Chile.
Víc si poslechněte v audozáznamu pořadu Za obzorem Kateřiny Havlíkové.
