Eutanazie v Česku? ‚Pokud je dobrá hospicová péče, nejsou žádosti o sebevraždu,‘ říká Vácha

Česko neuznává eutanazii ani asistovanou sebevraždu. Přesto existuje možnost, jak umírajícím pacientům ulevit od bolesti. Smrt je pak sice předvídaná, ale není chtěná, vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz specialista na lékařskou etiku a kněz Marek Vácha. Když je podle něj péče dobrá, neobjevují se žádosti o sebevraždy. Může být přesto závažná nemoc důvodem k asistované sebevraždě jako v případě Martina Přecechtěla, který trpí ALS?

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marek Orko Vácha se specializuje na lékařskou etiku, zároveň je ale římskokatolickým knězem | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Sedmatřicetiletý Martin Přecechtěl, sportovec a otec dvou dětí, se kvůli rychle postupující ALS (amyotrofická laterální skleróza) rozhodl pro asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku. Chápete jeho rozhodnutí?
Situace každého pacienta je unikátní. ALS je nemoc velmi špatná. Chápu to, ale osobně s tím nesouhlasím, protože máme alternativy. Nemyslím si, že když jsme bezmocní a nemáme žádné možnosti léčby, tak bychom měli člověka přivézt do pokoje, kde se zastřelí. Samozřejmě to trochu zveličuji. Tohle ale není cesta dobrým směrem.

O ALS

Při amyotrofické laterální skleróze (ALS) není mozek schopen ovládat většinu svalů, které postupně slábnou. Pacient je paralyzován, při zachování psychických a mentálních schopností. Příznaky jsou svalová slabost, zvláště v rukou a nohou, a postižení řeči, polykání a dýchání. Bojovali s ní slavný britský astrofyzik Stephen Hawking nebo český expremiér Stanislav Gross.

Švýcarská společnost Dignitas nabízí to, že dva lékaři vám připraví medicínský koktejl, který potom buď sami vypijete, nebo zmáčknete tlačítko a přístroj vám ho dopraví do úst. Nemyslím ale, že řešením takovéto situace je asistovaná sebevražda. Ze špatných konců je sebevražda ten nejhorší, který může zvolit. U nás je naštěstí tato možnost zakázána. Máme tady hospicovou a paliativní péči a technologii, které se říká terminální analgosedace.

Co je podle vás potřeba zvážit předtím, než se člověk rozhodne k tomu, že chce podstoupit asistovanou sebevraždu?
ALS je nemoc, která v České republice zasáhne ročně asi 200 až 300 lidí. Může zasáhnout mladé, středně staré nebo i seniory, ale nejčastěji se objeví v šesté a sedmé dekádě věku. Pacient se v terminální fázi nemůže pohybovat a přestává také dýchat. Jeho možnosti jsou výrazně omezeny. 

Když mám amyotrofickou laterální sklerózu, tak lze v Česku třeba využít možnost dříve vyslovených přání, kdy se snažíme autonomii pacienta rozšířit do situace, kdy už nebude schopen komunikovat. Když se to přání dobře napíše, tak pak přesně víme, co by si pacient přál, a co ne.

Aby člověk necítil bolest

Zmínil jste také terminální analgosedaci. Mohl byste upřesnit, o co jde?
Ano, jednou z možností je i ona terminální analgosedace, kdy kontinuálně podáváme pacientovi léky dávkovačem. Pomaloučku je zvyšujeme tak, aby pacient necítil bolesti a zároveň aby dávka léků byla co nejnižší.

Pacient se dostane do stavu, kdy nebude cítit bolesti. Smrt za této situace je sice předvídána, ale není chtěná. To je filozoficky dost důležité. Nikdo toho člověka nechce zabít. Například když se chystala invaze do Normandie, tak se vědělo, že nějací vojáci zemřou, smrt byla předvídána, ale nebyla chtěná. Proto je terminální analgosedace považována za eticky naprosto čistou.

Etanazie

Eutanazie obecně znamená možnost úmyslně usmrtit na jeho žádost pacienta s nevyléčitelnou nemocí za účelem zkrácení jeho utrpení. Ve většině zemí světa je nezákonná. Uznává ji jen velmi málo států: Španělsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Kolumbie, Kanada, Nový Zéland a také některé australské státy. Portugalský parlament letos koncem ledna schválil zákon legalizující eutanazii a asistovanou sebevraždu. Ústavní soud jim ho ale vrátil k přepracování.

A v Česku se tedy používá.
Ano, používá se dosti často. Rozhoduje o ní multidisciplinární tým, kde bývá kromě lékaře také psycholog, sociální pracovník a eventuálně i duchovní.

Neznám žádný etický ani žádný náboženský systém na světě, který by zastával stanovisko, že udržet život každého po co nejdelší dobu v jakémkoli stavu je dobrá věc. To si nikdo nemyslí. Jistě není problém, pokud je smrt nevyhnutelná, tak to udělat tak, aby pacient cítil co nejmenší – ideálně žádné – bolesti. To je jedna věc, úplně jiná věc je ale to, že sám pacient by měl spáchat sebevraždu. U sebevraždy, ať už asistované, nebo neasistované, je úmyslem toho člověka zabít.

Jeden z argumentů zakladatele té švýcarské společnosti Dignitas Ludwiga Minelliho byl, že bude redukovat špatně provedené sebevraždy. Poukázal na to, že když chce někdo skočit z mostu nebo se chce zastřelit, tak potom má trvalé následky nebo se mu to nepovede. Proto prý přichází on s Dignitas a nabízejí svým členům asistovanou sebevraždu.

Dignitas také nediskutuje morální otázky. Sám doktor Minelli říká: „Prosím vás pěkně, jakou morálku? Morálku buddhistickou, muslimskou, katolickou?“

Náklady na asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku už rodinu Martina Přecechtěla stály přes 300 tisíc korun. I finanční stránku je tedy potřeba zvážit předtím, než se člověk k něčemu takovému rozhodne.
Ano. Švýcarsko to má otevřené pro občany celého světa. Používá se termín sebevražedný turismus.

Jsou nějaké další způsoby podobné zmíněné terminální analgosedaci, které jsou v Česku legální?
Terminální analgosedace je jedna z možností paliativní medicíny, která je hodně na postupu. Léčba fyzické bolesti šla hodně nahoru. Nemáme problém s tím, že by pacient trpěl krutými a dlouhými fyzickými bolestmi. To byly argumenty v debatách o eutanazii a asistované sebevraždě v sedmdesátých letech. Dnes to není tak, že by se pacient svíjel bolestí a lékaři nad ním krčili rameny. Ale snažíme se ošetřit všechny rozměry pacienta. To znamená nejen fyzickou bolest, ale také emocionální, sociální a spirituální stav.

Eutanazie v Česku?

Směřuje podle vás celosvětová diskuse spíše k asistované sebevraždě, nebo zůstane současný stav, kdy eutanazii a asistovanou sebevraždu některé státy povolují, a jiné ne?
Těžko najít nějaký trend. Myslím, že to zůstane v této fázi, že to bude epizodicky tu a tam. Co se týče eutanazie, tak máme třeba Nový Zéland a Španělsko. Hodně záleží i na tom, kdo je u moci – demokrati, či republikáni v USA, ve Španělsku pravice, nebo levice. Podle toho se tam zákony schvalovaly. Z Evropské unie má tyto věci drtivá menšina států – kromě Španělska ještě země Beneluxu. A například ve Švýcarsku je eutanazie zakázaná, povolena je pouze asistovaná sebevražda, kde to není spojeno přímo se zdravotním systémem, ale se společností Dignitas.

O asistované sebevraždě

Asistovaná sebevražda je vykonaná s pomocí jiného člověka. Může jít o laika nebo lékaře. Rozdíl mezi asistovanou sebevraždou a eutanazií spočívá v tom, že při eutanazii vykonává akt usmrcení napomáhající osoba, zatímco při asistované sebevraždě člověk sám. Asistovaná sebevražda je podle údajů Světového sdružení společností práva na smrt nyní legální například ve Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku, Lucembursku, Kanadě a v několika státech USA. Ve Švýcarsku je legální již od roku 1942.

A v Česku? Nenastal v posledních letech nějaký posun ohledně eutanazie nebo asistované sebevraždy – ať už v odborné, nebo veřejné debatě?
V České republice není politická vůle k tomu, aby se to řešilo. Byly tři pokusy o napsání zákona, který by se týkal eutanazie/asistované sebevraždy. První v roce 2008 od senátorky Václavy Domšové za SNK ED, druhý poslance Jiřího Zlatušky z ANO v roce 2016 a třetí byl loni poslankyně Věry Procházkové za ANO. U prvních dvou šlo o návrh zákona o důstojné smrti, ani slovo o eutanazii nebo asistované sebevraždě. Ten třetí jsem nečetl, ani se to nedostalo na stůl.

Ohledně eutanazie a asistované sebevraždy. V prvním případě zabije lékař svého pacienta, ve druhém si pacient ten knoflík zmáčkne sám. Pragmaticky to vždy bude tak, že eutanazií bude víc než asistovaných sebevražd. Třeba v Nizozemsku bylo předloni kolem 6000 eutanazií a zhruba 245 asistovaných sebevražd.

Ošetření konce života je u nás velmi dobré. A zkušenost je taková, že tam, kde je dobrá hospicová péče, tak tam nejsou žádosti o sebevraždu.

Anna Kottová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme