‚Nepovedeme důstojný život.‘ Mladí lidé popisují, proč mají klimatický žal a co jim pomáhá ho překonat

„Pamatuji si, že poprvé jsem environmentální žal pocítila, už když jsem byla ve školce,“ říká Dora. Je jí 21 let, studuje a je členkou uskupení Fridays for Future. Prožívá enviromnentální úzkost. Strach z toho, jak se vyvíjí svět a jaká bude budoucnost, se objevil v historii už několikrát, připomíná psychiatr Jiří Horáček. „Dnes cítí střední úzkost alespoň 80 procent mladých,“ říká v rozhlasovém dokumentu Apocalypse Now od Jany Borškové.

Rozhlasový dokument Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dora

Dora | Foto: Jakub Šedý

„Konec světa, jak ho známe z filmů a knih, naše generace ještě nezažije,“ myslí si Magda. Stejně jako Dora studuje a je členkou hnutí Fridays for Future, které ukazuje na změny klimatu a to, že politici pro jejich zpomalení nedělají dost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý dokument v audiozáznamu

„Ale už nebudeme moci vést důstojný normální život. Budou vedra, migrace, nebude pitná čistá voda. A pokud bude naše generace mít děti, tak už nebudou mít planetu, na které se dát žít. Krize nepřijde ze dne na den, ale bude nám to ztěžovat život a neprožijeme ho od dětství do poklidného stáří, jako to měly generace před námi,“ obává se Magda.

Bezmoc, frustraci a vztek, že s tím nikdo nic nedělá, prožívají podle ní i další členové hnutí Fridays for Future. „Je to bezmoc a ztráta motivace cokoliv dělat, když víme, že je to beznadějné,“ popisuje Magda.

Devatenáctiletý Lukáš je členem Fridays for Future proto, že tak má pocit, že tím může něco změnit. „Cítil jsem frustraci, že se děje něco, co nemůžu dost dobře ovlivnit. A že neférovost toho, co klimatickou krizi provází, je všudypřítomná. A že já bych tomu rád zamezil, ale že jsem hrozně malý,“ popisuje s tím, že než se k hnutí přidal, cítil se ještě menší.

Klimatická revolta

„Apokalyptické nebo chiliastické tendence byly v dějinách vždy a projevují se v obtížných podmínkách. Objevovaly se kolem různých válečných konfliktů, epidemií a podobně,“ doplňuje psychiatr Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).

Klimatická krize navíc dopadne spíš na mladé lidi a jejich případné potomky, připomíná Horáček.

Klimaaktivismus souvisí víc s hněvem než nadějí, tvrdí studie. Lidi zlobí neschopnost změny zastavit

Číst článek

„Problematika úzkosti z klimatické změny u mladých lidí je dnes velmi intenzivně studovaná. Studie, která nedávno vyšla, byla na 10 000 respondentech z asi deseti států. A podle ní víc než polovina mladých lidí prožívá extrémní úzkost ze změny klimatu. A víc než 80 procent mladých prožívá aspoň střední úzkost,“ přibližuje psychiatr.

Pochopení má zčásti i pro extrémní činy mladých lidí, jako je i polévání uměleckých děl barvou s cílem upozornit na změnu klimatu.

„Mladí lidé mají pocit, že nejsou slyšet. A skutečně dost nejsou. Jsou mladí, musí vzdorovat. Každá generace má svoje téma a tahle má oprávnění upozorňovat na změny klimatu prostě proto, že se jí dotýkají. Polévání děl barvou je revolta a ta s sebou přináší extrémy. Na druhou stranu i tyto extrémní formy klimatické rebelie jsou do jisté míry pochopitelné,“ říká Horáček.

Úzkost tehdy a dnes

Úzkosti z vývoje světa měla i starší generace, v Československu prožívala například cvičení a obavy z jaderné války.

Pseudověda proti vědě. Popírači klimatu ji napodobují, cílem je zmatek, říká autor knihy Továrna na lži

Číst článek

„Já byla mladá,“ říká Dořina máma. Dora je členkou Fridays for Future a environmentální úzkost prožívá od malička. Dořina maminka si na základní škole natahovala plynovou masku, pláštěnku a igelitové pytlíky na ruce. „A fakt jsem věřila, že může zaznít siréna a budeme se muset schovat do sklepa.“

Dořina maminka ale přiznává, že na rozdíl od dnešní mladé generace se její vlastní úzkosti mohly rozplynout ve chvíli, kdy skončilo školní cvičení a ona odešla domů.

„Šla jsem ze školy a mohla jsem to vypustit. Doma to nikdo neřešil, na zprávy jsem se jako malá nedívala. Ale mladí dnes vyhledávají informace pořád, neustále jsou otevření stresu. My jsme z toho mohli vystoupit, i když to bylo jenom chvilkové,“ srovnává.

„Mně přijde děsivé a morbidní, že by se moje dítě mělo připravovat, jak se zachovat v případě ohrožení života. Chápu lidi, že se tomu chtějí vyhnout, když nechtějí mít děti kvůli klimatické krizi,“ uvažuje Dora.

Horká brambora ve středu Evropy. Česko se otepluje skoro dvakrát rychleji, než činí světový průměr

Číst článek

Lukáš, další člen Fridays for Future, už zjistil, že být aktivní otupuje samotný strach. Má to ale limity. „Samozřejmě je pravda, že recyklace a nepoužívání plastových obalů má smysl. Ale rozhodně to nemá stejnou váhu jako spalování fosilních paliv. Není to jen naše osobní uhlíková stopa, jak se nás o tom snažily přesvědčovat dlouhá léta fosilní korporace,“ upozorňuje.

„Na co opravdu musíme koukat, je velká politika a to, co dělá vláda. Popírání klimatické krize se projevuje i tak, že někdo tvrdí, že už je pozdě a nedá se s tím nic dělat,“ dodává Lukáš.

Poslechněte si celý dokument, audio je nahoře v článku.

Jana Boršková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme