V Česku se recykluje čím dál víc baterií. Oproti prodaným kusům jsou ale čísla stále nízká

Češi loni odevzdali rekordních 1700 tun použitých baterií určených k recyklaci. Stále se ovšem do oběhu vrací méně než polovina ze všech prodaných, konkrétně pouze 46 procent. Rychle přitom přibývá zejména lithiových baterií, jejichž třídění a zpracování je náročnější. Vyplývá to z dat neziskové společnosti Ecobat, která zajišťuje více než 20 tisíc odběrových míst v Česku a několik třídících linek včetně té na Kladně.

Kladno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Halou v kladenské průmyslové zóně se rozléhá lomoz třídící linky. Na pásech původně určených pro brambory nebo cibuli se vezou baterie všeho druhu. Malé knoflíkové články se prosívají do připravené nádoby a další typy končí v připravených barelech. Jednou za čas se ozve menší rána, která pro pracovníky funguje jako výstražný signál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Kratochvílem, jednatelem neziskové společnosti Ecobat, která zajišťuje sběr a třídění baterií

„Když to někde práskne, tak musíme být ostražitější a zjišťujeme, odkud to je. Některé baterky jsou nafouklé a částečně nabité. Pak hrozí, že by to mohlo vzplanout. Tady se to stane málokdy, ale když se jich potom shromáždí víc na jednom místo, tak musí být člověk ostražitý. Na podivný zvuk musíme reagovat okamžitě, abychom mohli předejít nějakému průšvihu,“ vysvětluje pan Pavel, který spolu s dalším kolegou obstarává chod linky a musí podle barev a dalších ukazatelů různé typy baterií rozlišit.

„Někteří výrobci nám to zrovna neusnadňují. A občas se tu vyskytnou i staré baterie z šedesátých let. Různé papírové baterie a tak. Známe i pár ruských slovíček, podle kterých poznáme, co obsahují,“ pokračuje.

Drahé zpracování

Největší část vytříděných článků tvoří alkalické baterie, které se sypou do velkých vaků z plastových vláken. „Alkalické baterie obsahují železo nebo ocelový obal, zinek a mangan. Musíme je uskladnit a čekáme, až nahromadíme třeba dvacet takových velkoobjemových vaků. Bohužel v Česku nemáme zpracovatele pro většinu typu baterií, takže je musíme odvážet do zahraničí,“ říká Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti Ecobat, kterou financují firmy dovážející baterie do Česka. Od roku 2002 zajišťuje sběr a třídění baterií a je součástí sítě EUCOBAT sdružující odběratele baterií ze šestnácti zemí.

Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti Ecobat. | Foto: Štěpán Sedláček | Zdroj: Radiožurnál

„Ono by zařízení na zpracování baterií pouze z Česka nedávalo ekonomicky příliš smysl. Bylo by to příliš drahé. Na to bychom potřebovali větší objem nasbíraných baterek. V současné době jsou tyto baterie odváženy do Německa, kde z nich získávají kovové složky, které se dále využívají. Jedna tužková baterka váží zhruba 20 g. Z toho využijeme 12g a zbytek končí jako odpad,“ popisuje Kratochvíl.

Jediná firma, která v Česku provádí finální recyklaci baterií, je hutnický závod Kovohutě Příbram. Ten se specializuje na vysloužilé olověné akumulátory, které se využívají v autech. Loni vykoupil pro ekologickou recyklaci více než 76 000 tun olověných odpadů, zejména olověných baterií.

Kam s lithiovými bateriemi?

Na kladenské lince se třídí i lithiové baterie. Nejčastěji pocházejí z mobilů, počítačů nebo ručního nářadí. Ty vyžadují během třídění a převozu větší péči kvůli bezpečnosti. Obsahují vedle cenných kovů i vysoce hořlavé látky. Často se proto musejí zvlášť balit a ukládat do žáruvzdorného materiálu (vermikulit). Lithium-polymerové měkké články například na Kladně preventivně balí zvlášť do bublinkových fólií.

Největší bateriové úložiště v Česku začalo fungovat v Plané nad Lužnicí. Jednu domácnost by napájelo rok

Číst článek

Zpracování těchto typů baterií podle Kratochvíla přitom začíná být v Evropě problém i s ohledem na to, jak na trhu přibývá různých elektromobilů. „Zpracovatelská zařízení, která jsou zaměřená na tyto baterie, nemají dostatečnou kapacitu. Jejich množství ve výrobcích i ve sběru přitom neuvěřitelně roste. Ale máme signály, že třeba v Rakousku by příští rok mělo vzniknout nové recyklační zařízení. Některé firmy, které recyklují třeba alkalické baterie, by měly spustit linky na zpracování lithiových baterií,“ objasňuje.

„Ten proces je náročný zejména z pohledu bezpečnosti. Ty baterie musíte drtit ve speciální ochranné atmosféře, jako je dusík. A to je drahé a recyklační průmysl na to není připraven. Bohužel problém je i na straně výrobců těchto baterií. Oni se tomu věnují po technologické stránce, ale už tak neřeší fakt, že baterie bude muset někdo na konci bezpečně převézt a bezpečně recyklovat. To vidím jako velký nedostatek,“ podotýká Kratochvíl s tím, že je podle něj třeba aktualizovat unijní směrnici o bateriích, aby výrobci nesli větší odpovědnost za to, jaký výrobek dodávají na trh.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme