Bazén je pro zástupce nastupující kosmopolitní třídy forma luxusu. Ne kvůli penězům, ale zásobám vody
Mají nadprůměrné příjmy, o životní prostředí se zajímají ze všech nejvíc a zanechávají vyšší uhlíkovou stopu. Tak se dá stručně charakterizovat takzvaná nastupující kosmopolitní třída. Sociologové do ní ve výzkumu pro Český rozhlas zařadili 12 procent Čechů. Každý z nich ročně vyprodukuje v průměru přes 5 a půl tuny oxidu uhličitého. Projekt Rozděleni klimatem Českého rozhlasu představuje typické zástupce jednotlivých tříd.
Aleš Jeník, jednačtyřicetiletý IT specialista a otec tří dětí, žije v jedné z klidnějších částí hlavního města. Na zahradě v pražském Hloubětíně má zhruba rok postavený nový bílý dům s černou střechou.
„Bylo to koncipováno jako nízkoenergetická stavba, aby se to snadno vytápělo. Rozměry ani nejsou tak velké. Přesně se to jmenuje difúzně uzavřená dřevostavba,“ upřesňuje parametry svého útulného domova.
O životní prostředí se díky výchově rodičů zajímá od mala. Klimatické změny podle něj byly na naší planetě vždy. Myslí si ale, že ty současné člověk velmi ovlivňuje.
„Počínaje kácením pralesů, přes dopravu, výrobu a tak dále. Změny, které by člověk mohl udělat, jsou většinou relativně malé. Nedávno jsem četl článek o sudech s nebezpečným odpadem DDT v oceánu. Základem jsou drobnosti, snažit se s odpadem nakládat racionálně. Spousta takových menších věcí dokáže ovlivnit celek a následně i oteplování,“ říká.
Aleš Jeník sedí na terase a dívá se na záhon s červenými tulipány.
Jakou máte uhlíkovou stopu?
Naprostá většina Čechů bere změnu klimatu vážně, 63 % navrhuje začít s jejím řešením hned. Vyplývá to z reprezentativního průzkumu pro Český rozhlas. Obavy převládají ve všech společenských vrstvách. Výraznější rozdíly jsou zato v tom, v jaké míře a čím konkrétně členové různých tříd k emisím CO2 přispívají, a jak je můžou zasáhnout případná opatření.
Porovnejte svoji uhlíkovou stopu s ostatními příslušníky stejné třídy v unikátní kalkulačce.
„Ty ještě sázela moje babička, dřív tady byla jen zahrada a nic víc. Teď teprve jsme postavili dům a můžeme tady být, když je koronavirus,“ vysvětluje.
Na zahradním stolku mívá pravidelně notebook a komunikuje s partnery, kteří jsou i na druhé straně světa.
„Většinou pracuju s lidmi, kteří jsou ve Spojených státech nebo v Anglii. Protože dělám v IT, tak musím říct, že je to rostoucí segment i v této době. Ve chvíli, kdy to půjde a nejmladší syn bude starší, máme v plánu podívat se i jinam, pojedeme právě do Spojených států,“ prozrazuje Jeník budoucí plány.
Zásoby pitné vody
Za nejzávažnější ohrožení životního prostředí považuje znečištění a pak tenčící se zásoby pitné vody. A právě na to ve své domácnosti snaží myslet nejvíce. Vidět je to i uvnitř nedávno postaveného domu.
„Máme relativně malý kotel na vodu. Člověk nad tím musí přemýšlet, nejde si jen tak napustit plnou vanu. Záměrně máme udělaný limit,“ popisuje v kuchyni.
I v té se snaží vodou šetřit, ukazuje na pákové baterii u dřezu, která má omezený průtok. „Ještě se ale dělá limitátor, který vám nedovolí pustit vodu naplno, ten bych chtěl namontovat.“
Velkou otázkou v domácnosti je pak i bazén. „Řešíme, že si ho asi dělat nebudeme. Je to určitá forma luxusu,“ vysvětluje Aleš Jeník. Důvodem nejsou finance, ale to, že přemýšlí o hospodaření s vodou.
Na podlouhlé zahradě o rozloze zhruba 2000 metrů čtverečních stojí zaparkované větší šedé rodinného auta. Takzvaná nastupující kosmopolitní třída má dle výzkumu sociologů pro Český rozhlas především kvůli cestování vyšší uhlíkovou stopu.
Uhlíkovou stopu bohatých navyšuje cestování, chudých vytápění. Spočítejte si tu svoji
Číst článek
Aleš Jeník se ale snaží vysvětlit, že tohle úplně není jeho případ. „Teď auto skoro vůbec nepoužíváme. I tady v Praze, kdybychom ho neměli, tak by se vůbec nic nestalo. Co není úplně běžné, tak se snažíme nelétat na dovolenou. Se ženou jsme si říkali, proč letět na druhý konec světa. Kdyby to dělal každý, znečištění by se enormně zvýšilo.“
V plánované cestě pětičlenné rodiny do Spojených států problém nevidí. „Tady v tom směru nejedeme na dovolenou, ale za prací a za vzděláním. Myslím si, že nežijeme tak, že bychom byli nějací ekologičtí aktivisté, že bychom se snažili odříznout od civilizace. Hlavně si myslím, že to ani v objemu lidí není dobré. Člověk měl zanechávat takovou stopu, aby podobně mohli žít i ostatní,“ uzavírá Jeník.
Jeho rodina řeší uhlíkovou stopu i v jiných ohledech, třeba v omezování spotřeby masa.