‚Dobíhám do cíle jako olympionik.‘ Redaktorka Radiožurnálu si zkusila závěr maratonu v Barceloně
Každý rok v březnu se centrum Barcelony na jeden den neprodyšně uzavře kvůli maratonu. Na 17 tisíc běžců se letos snažilo pokořit metu 42 kilometrů a 195 metrů. Maraton v Barceloně už se běhá více než 40 let a má jednu specialitu. Den před ním se běží takzvaný Breakfast run, tedy snídaňový běh. I netrénovaní sportovci si můžou vyzkoušet, jaké to je, běžet poslední kilometry olympijského maratonu. Reportérka Jana Magdoňová běžela s nimi.
Vybíhá se o půl desáté dopoledne, aby ještě nebylo horko. Přestože je to snídaňový běh, úplně nalačno si běžet netroufnu. Přece jen mě čekají čtyři kilometry do kopce. „Breakfast Run“ kopíruje trasu, tedy závěr olympijského maratonu z roku 1992, kdy Španělsko, respektive Barcelona, pořádala letní olympiádu. A závěr běhu je tedy na kopci Montjuic přímo na olympijském stadionu. Startuje se pod ním před muzeem umění a teď, v devět ráno, je tu plno.
Jak náročné byly poslední kilometry olympijského maratonu v Barceloně v roce 1992? Poslechněte si v reportáži.
Dnes nás poběží dva tisíce. Vedle stojí Allen a protahuje se. „Jsem tu dnes, abych nasál tu energii, abych si vyzkoušel běžet závěr olympijského maratonu, a chci vidět olympijský stadion. Zítra běžím svůj pátý maraton v životě, ale přiletěl jsem včera a mám jet lag, takže úplně ve formě nejsem. Žiju ve Spojených státech,“ říká.
Kousek vedle jsou asi šedesátileté běžkyně a podle kanadských vlaječek na hlavě přiletěly taky zdaleka. „Zítra to bude můj devadesátý první maraton. Dnes si chci zkusit závěr olympijského běhu. Jsem ale poprvé v Barceloně, ve Španělsku, ale běhám všude na světě,“ vysvětluje Kathy.
Teď už není čas ptát se jí dál. Mezi běžci se procpala skupinka bubeníků. Běžci jim vytvořili špalír a skupinka dobubnovala až ke startovní pásce, aby „Breakfast Run“ odstartovala.
Není to závod
A vybíháme! Podle instrukcí to není závod a máme běžet v klidu. Špalír se postupně dal do pohybu. Běží se parkem pod stadionem. Po pár desítkách metrů hluk před muzeem není slyšet, okolo je klid, jen funění běžců.
‚Běž za svým cílem!’ Slovenská dívka z chudých poměrů dřív běhala jen v balerínkách, teď vyhrává mistrovství
Číst článek
Každý kilometr je na trase cedule, která ukazuje, na kolikátém kilometru pravého olympijského maratonu jsme. Takže míjím ceduli s třicet osmičkou, čtyřicítkou. Čtyřicet dvojka už je úplně na kopci, těsně před olympijským stadionem. „Po celém kolečku na stadionu dobíhám do cíle jako olympionik,“ hlásím v reportáži pro Radiožurnál.
Jenže slíbená snídaně je zase dole pod kopcem, takže jdeme s ostatními běžci zase kilometry zpět, alespoň že tentokrát je to z kopce. U muzea nám dobrovolníci rozdávají buchty, banány, vodu a kafe jako třeba Beatrice.
„Každý týden máme nějakou akci. V Barceloně se pořád něco děje. Jsem dobrovolník a dělám to, protože někdo to dělat musí. Od olympiády je tady organizace, která sdružuje dobrovolníky,“ říká.
A tady na snídani opět potkávám i Kathy. Jak se jí běželo a jaká je snídaně? „Fantastická“ říká s nadšením běžkyně. Tak snad se bude stejně dobře cítit i po svém devadesátém druhém běhu.
