„Zimní období směřuje hlavně k ochraně zdraví a života lidí bez domova,“ říká Aleš Strnad, vedoucí terénního programu organizace Naděje Praha. Je to pro ně ale nejnáročnější období v roce? 

„Hodně rizikové je období přechodu z teplejšího do chladnějšího a přelom zimy a jara. Lidem bez domova, vysíleným zimním obdobím, přestává organismus fungovat a dochází ke zhoršení zdravotního stavu,“ vysvětluje Strnad.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Radiožurnálu

„Je to paradox. Nejvíce lidí umírá před zimou a po zimě. Potkávám je na ulici a říkám si, jak v těch mrazech mohou přežít, drží se celou zimu a pak přicházejí zprávy, že zemřeli v dubnu, květnu,“ doplňuje Gabriela Sčotková, vedoucí azylového domu pražské Naděje.

„Někdy stačí naslouchání, lidé bez domova jsou často limitováni nedostatečnými sociálními vazbami a nepřichází moc do kontaktu s jinými osobami než uvnitř té komunity bez domova. Vstup jakékoli osoby z majority může přinášet určitý impuls. Naslouchání a vztah člověk k člověku je důležitý. Radost může být i z maličkosti, nemusí to mít vazbu k materiální pomoci,“ říká Strnad.

Bezdomovectví v sobě má pejorativní nádech, často sklouzává k vulgarismům z části majority. „Označení ‚lidé bez domova‘ pořád obsahuje slovo lidé a měli bychom na tyto osoby nahlížet jako na lidi,“ říká Strnad. „Označení ‚osoba bez přístřeší‘ mi evokuje věc,“ zlobí se Sčotková. 

„Nemyslím si, že lidé bez domova jsou šťastní, ale v nějaké fázi mohou být spokojení,“ tvrdí. Problém vidí také v jejich zadluženosti. „Ve finále jim zbyde skoro stejná částka, jako když jsou na dávkách hmotné nouze.“ 

Štěpán Pokorný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít