Podivné sporty Blízkého východu: zápasy v oleji, roboti na velbloudech nebo pólo s bezhlavou kozou

Na Blízkém východě je nejrozšířenějším sportem fotbal. Jsou tu však i další, k nimž potřebujete pomůcky jako olivový olej, živou kozu, ochočeného sokola nebo nejkrásnějšího velblouda v celé poušti.

Ankarra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Velbloudí dostihy se nesledují z tribuny, ale z auta na souběžné cestě | Foto: Alex Sergeev | Zdroj: Wikimedia Commons | licence GNU Free Documentation License (5019576),©

Sporty jako olejový zápas, buzkaši, sokolnictví nebo závody velbloudů jsou tradiční zábavy, v nichž přežívají útržky dějin a kultur nejrůznějších částí regionu. Například v Turecku letos proběhl už 658. festival olejového zápasu v provincii Edirne. Je to sport z dob Osmanské říše, která vznikla v roce 1299.

Francouzský vynálezce flyboardu Zapata zvládl na druhý pokus přeletět Lamanšský průliv

Číst článek

Tato disciplína spočívá v tom, že spolu zápasí dvojice mužů oblečených jen do úzkých kalhot po kolena, kteří jsou celí potření olivovým olejem.

Vyhraje ten, kdo protivníka položí na záda nebo mu strhne kalhoty či ho chytí za nohy a obrátí hlavou dolů anebo dokáže s jeho tělem ujít tři kroky, aniž se protivník dotkne nohou země. Zvítězí také, když se druhý vzdá kvůli vyčerpání.

Olejový zápas pochází ze starověkého Řecka, ale v současnosti jej milují Turci, kteří tuto tradici pečlivě udržují už od vzniku moderní republiky v roce 1923. Říkají mu „sport předků“ nebo „sport lidu“, protože se původně provozoval především na venkově. Nyní je dokonce součástí výcviku vojáků.

Boj o kozu

Méně známým sportem v Turecku je kok-boru neboli buzkaši, jak se mu říká v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Afghánistánu, kde je dokonce sportem národním. Jde o jakousi drsnější verzi aristokratické hry pólo. Muži jezdí na koních po hřišti a snaží se zmocnit mrtvé bezhlavé kozy, která je zabita těsně před hrou.

V některých zemích jde o týmovou hru s míčem, který se musí umístit do branky. Jinde se zase hráči snaží do branky vhodit mrtvou kozu. Tato hra je fyzicky velmi náročná a nemá skoro žádná pravidla. A když skončí, koza se upeče jako odměna pro hladové sportovce.

Na Blízkém východě je zase velice populární sokolnictví, zejména v Perském zálivu, kde patrně i vzniklo.

Sokolnická společnost Wild Flight ve Spojených arabských emirátech však tvrdí, že se tento sport zrodil před 4500 lety ve střední Asii a na Blízký východ se dostal až po dvou tisících letech. Původně nešlo o sport – sokolníci své ptáky používali k tomu, aby jim a jejich rodinám ulovili potravu.

V blízkovýchodních městech, jako je Dubaj, je dnes lov pomocí sokolů zakázán. Sokolnictví už neslouží k obživě rodin, ale stalo se sportem. Sokoli jsou ochočení a kupují se od oficiálně registrovaných obchodníků.

Sokolníci cvičí ptáky tak, že si je posadí na rameno, odkud pak sokol musí doletět na druhý konec pole, kde stojí druhý muž s falešnou kořistí. Soutěží se v rychlosti – zlatou medaili získá pták, který se kořisti zmocní nejrychleji.

Velbloudí soutěž krásy

Jedním z nejoblíbenějších a mezinárodně nejuznávanějších sportů, které pocházejí ze Spojených arabských emirátů, Bahrajnu a Jordánska, jsou závody velbloudů. Mají dlouhou a kontroverzní historii.

Tito sudokopytníci jsou často považováni za pomalá zvířata, ale ve skutečnosti dokážou běžet rychlostí 65 kilometrů v hodině. Kůň může dosáhnout až 90 kilometrů v hodině.

Účastníci těchto závodů původně používali místní velbloudy. Nyní se investují velké peníze do jejich chovu, protože majitel nejrychlejšího velblouda získává za vítězství na závodech miliony dolarů.

OBRAZEM. Velbloudí zápasy. Turecká tradice sahá do 19. století, ochránci zvířat proti ní protestují

Číst článek

Dokonce existují i soutěže „velbloudího krále krásy“. Porota je posuzuje podle srsti, krku, velikosti hrbu a hlavy, včetně pysků, tmavosti řas a délky uší. Vloni byl například asi tucet velbloudů z takové soutěže diskvalifikován, protože měli čenich a pysky vylepšené hyaluronovou výplní, aby vypadali lépe.

V posledních letech se o závodech velbloudů hodně psalo, když se ukázalo, že majitelé zvířat pašují z Ománu, Súdánu, Pákistánu a zemí severní Afriky a Jižní Asie chlapce, které používají jako žokeje. Spojené arabské emiráty pak v roce 2005 podepsaly dohodu s Dětským fondem OSN (UNICEF), že pašované děti vrátí jejich rodinám.

Do této sportovní disciplíny pronikl v posledním desetiletí technický pokrok. Místo živých žokejů tak nyní majitelé před závodem připevňují na hřbet svých velbloudů malé dálkově ovládané roboty s bičem, který majitel spouští tlačítkem.

Podle profesora Danyela Reicheho, jenž přednáší politiku sportů na Americké univerzitě v Bejrútu, se blízkovýchodním zemím nepodařilo své národní sporty zglobalizovat tak, jako Číně stolní tenis nebo Japonsku judo.

Důvodem je především přístup k nezbytnému vybavení, tedy třeba k sokolům a velbloudům. A nejpopulárnějším sportem na Blízkém východě je beztak fotbal, který se sem rozšířil z Anglie na konci 19. století, cituje profesora Danyela Reicheho deník Jediot achronot.

Gita Zbavitelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme