Být vzdělanější než rodiče? V Česku mimořádně těžké, po pandemii ještě víc

Nová data ukazují, jak se za deset let vyvinuly názory rodičů na základní školy, kam chodí jejich děti. A co s nimi udělal rok distanční výuky, kdy se vídali s učiteli nejen na třídních schůzkách, ale i ve vlastním obýváku nebo v kuchyni.

Data Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Osm z deseti rodičů považuje za ideální školu takovou, která jejich dětem zajistí učitele s vysokými lidskými a morálními kvalitami. Ilustrační foto | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Už není hlavní, jak škola vypadá a že má novou laboratoř nebo tělocvičnu.

Rodiče žáků ZŠ čím dál častěji říkají: ještě víc než technické zázemí a odborné znalosti oceňujeme lidské kvality učitelů a to, jestli dokážou udělat ze třídy místo, kde se budou děti cítit dobře a uvěří, že má smysl se učit.

282 dnů výuky na dálku. ‚V délce uzavření škol jsme rekordmani, návrat bude o to těžší,‘ popisuje redaktorka

Číst článek

Ukázal to výzkum, ve kterém sociologové srovnali postoje rodičů ke vzdělávání v současnosti a před jedenácti lety.

Hlavní část dokončili loni, pak se rozhodli studii prodloužit, aby zachytila i dopady pandemie koronaviru a učení přes internet v domácí izolaci. Poslední vlna dotazování proběhla v listopadu 2020.

„Jedním z parametrů, které jsme obezřetně sledovali, byly aspirace rodičů. Tedy jakého minimálního stupně vzdělání si přejí, aby dosáhly jejich děti. Výrazný pokles aspirací by byl silný signál o negativním vlivu pandemie,“ říká pro iROZHLAS.cz spoluautor výzkumu, ekonom Václav Korbel z agentury PAQ Research.

Graf: Jaké minimální vzdělání chtějí rodiče pro své děti?

Po prvním lockdownu loni v dubnu rodiče své nároky na vzdělání dětí snížili, pak se čísla začala vracet k normálu.

Výjimku tvoří rodiče, kteří sami mají nižší vzdělání. U nich je propad větší a trvalejší – vzhledem k tomu, že jich ve sledovaném vzorku není tolik, aby bylo možné vyloučit náhodný výkyv, je potřeba ještě počkat, jestli jej potvrdí další data.

Pokud se to stane, jedním z možných vysvětlení je, že rodiče díky distanční výuce na vlastní oči viděli, kolik učiva a jak složitého mají jejich děti ve škole vstřebat. A řekli si, že když mu sami nerozumí, nezvládnou to ani jejich potomci.

„Jestli se pokles aspirací potvrdí, bude to pro českou společnost špatná zpráva,“ říká Karel Gargulák, který se podílel na Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ ministerstva školství a teď působí jako konzultant informačního centra EDUin, které si výzkum objednalo.

Nejste dost dobří

Nízké aspirace rodičů jsou podle expertů součástí toxického balíku, který způsobuje, že české školství trpí nízkou vzdělávací mobilitou. Pro studenty z méně vzdělaných a chudších rodin je mimořádně těžké vykročit ze stínu domácího prostředí a dosáhnout lepšího vzdělání. Bez ohledu na to, jaké mají schopnosti.

„Náš systém je výrazněji než jiné kvalitní vzdělávací systémy nastavený na reprodukci neúspěchu. Nedokáže podpořit žáky, kteří mají doma špatné podmínky,“ říká Gargulák. Přístup rodičů formuje pohledy samotných žáků a učitelů na to, jestli vůbec mají šanci ve škole uspět. Jeho vliv vrcholí při přechodu na střední školu, kdy se rozcházejí cesty méně úspěšných a úspěšnějších a na rozdíl od školských systémů v Británii, v Německu nebo v Rakousku je pak už velmi těžké změnit kurz. Rozdělování žáků se potom odráží v rozdělení společnosti jako celku.

„Méně úspěšná část žáků nevěří sobě, že na to mají, ani škole a celému systému, že v něm mohou uspět a že je pro ně vzdělání smysluplné. Když jim to potvrzují rodiče a učitelé, vzniká začarovaný kruh. Mezinárodní výzkumy ukazují, že takové nálepkování žáků – to, že jim někdo říká, že nejsou dost dobří, že něco nezvládnou – je nejsilnějším prediktorem neúspěšného výsledku vzdělání. Má tedy větší vliv než skutečné schopnosti či předpoklady žáků nebo to, jak moc se s nimi rodiče doma učí. A v Česku je praxe takového nálepkování – podporovaná strukturou vzdělávacího systému – mimořádně silná,“ vysvětluje Gargulák, proč jsou aspirace rodičů tak důležitý ukazatel.

Míň vědomostí, víc dovedností

Graf: Co chtějí rodiče, aby „základka“ naučila jejich děti?

Když se výzkumníci během pandemie zeptali rodičů, které dovednosti by měla škola rozvíjet především, oproti době před covidem nejvíc stoupla poptávka po schopnosti dětí se soustředit a systematicky pracovat. Překvapivější je, že nejvíc klesl zájem o to, aby se žáci ve třídách naučili uznávat autoritu starších a zkušenějších.

„Může to souviset s tím, jak se obecně mění vnímání autorit během pandemie. Přístup vlády a institucí byl hodně chaotický. Hodně lidí má proto pocit, že autority a instituce v pandemii selhaly. Toto vnímání se může přenášet i do vzdělávání. Na druhou stranu, nechtěli bychom to přeinterpretovat, protože posun v datech nebyl úplně výrazný,“ komentuje to za autory studie ekonom Václav Korbel.

Významnější podle nich je dlouhodobý příklon rodičů od tradičních cílů vzdělání, jako je získávání vědomostí z různých oborů nebo příprava na přijímací zkoušky, k „měkčím“ dovednostem: poznat důvěryhodný zdroj informací, porovnat je s jinými informacemi, sestavovat a rozebírat argumentaci, domluvit se s ostatními…

Posilují tedy univerzálnější a více přenositelné dovednosti, které podle rodičů děti lépe připraví na život v době, kdy už informace nejsou nedostatkové zboží, a na očekávané i hůře předvídatelné změny na trhu práce.

Ideální škola?

Na základě představ o ideální škole šlo rodiče před pandemií rozdělit do tří skupin:

  • Pro první je nejdůležitější atmosféra, vztahy ve škole a přátelský přístup učitelů k žákům  to platí zejména pro rodiče s vysokoškolským vzděláním.
  • Druhá preferuje odbornou přípravu a výkon – typicky jde o rodiče s dětmi na víceletých gymnáziích a ve výběrových třídách, kteří mají sami střední vzdělání s maturitou a spíše tradičnější představy.
  • Třetí vybírá podle prestiže školy, její vybavenosti a zázemí – častěji než u prvních dvou skupin jsou v ní zastoupeni rodiče bez maturity a v horší finanční situaci.

Osm z deseti rodičů považuje za ideální školu takovou, která jejich dětem zajistí učitele s vysokými lidskými a morálními (tedy nejen odbornými) kvalitami. Samotná odborná kvalita učitelů a dobrá atmosféra a vztahy mezi žáky jsou důležité pro dvě třetiny rodičů.

Na chvostu vlastností ideální školy se umístila její vybavenost moderní technikou nebo například pro sport. Mezi méně důležité řadí rodiče i samotnou prestiž školy a počet žáků ve třídě. Přesto jsou však i tyto věci pro většinu rodičů významné, ale jen okolo třetiny z nich je považuje za zásadní.

Graf: V době pandemie hodnotili rodiiče základní školy líp

Během pandemie koronaviru v očích rodičů nejvíc stoupla schopnost školy dobře se domluvit a zorganizovat výuku, aby například každý vyučující nepoužíval pro distanční výuku jiný software nebo aby učitelé nekladli na žáky protichůdné požadavky.

Celkové hodnocení kvality základních škol se přitom v době koronaviru také zvýšilo. Podle autorů studie to může být celkově vzedmutou hladinou solidarity ve společnosti nebo i tím, že rodiče bezprostředně zažili, jak to učitelé se žáky mohou mít těžké.

„Distanční výuka často pomohla rodičům navázat užší vztah se školou. Začali spolu daleko intenzivněji komunikovat, lépe se poznali a začali si víc věřit. Bylo by skvělé, kdyby to pokračovalo i po epidemii,“ doufá konzultant zaměřený na oblast školství a vzdělávací politiku Karel Gargulák.

Petr Kočí, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme