Jak se s dětmi bavit o umírání? ‚Smrt by neměla být tabu,‘ tvrdí rodiče a pedagogové
Měli by s dětmi o umírání a smrti mluvit jen nejbližší příbuzní nebo třeba i učitelé ve škole - rodiče ani pedagogové se na tom neshodnou. Vyplývá to z letošního průzkumu agentury STEM/MARK pro neziskovou organizaci Cesta domů, která už dvacet let poskytuje odbornou péči umírajícím a jejich příbuzným.
Na otázky odpovídalo od března do května víc než tisíc učitelů a tisíc rodičů dětí do 15 let po celém Česku. Shodli se ale na jednom. Smrt by neměla být pro děti tabu.
„O smrti mluvíme kdykoliv, kdy se nás děti ptají. Protože u nás se s ní poprvé setkaly, když nám umřel mazlíček. Takže my nepoužíváme věci... že bychom to nazývali tak, že jako usnul nebo odešel nebo utekl, ale bavíme se fakt o tom, že to zvířátko a potom, když nastala ta situace, tak že i ten člověk umřel,” líčí dotazovaná Kateřina.
Kateřina má tři děti. Nejstarší Viktorii je osm let. Smrt blízkého člena rodiny zažila poprvé v době, kdy byla ještě ve školce. Podle Kateřiny není v takové chvíli od věci informovat o situaci v rodině také učitele dítěte.
„Když umřel můj dědeček, tak Viktorka z toho byla smutná. A oni to nechali naprosto přirozeně na ní a ona tam začala o tom vyprávět, takže udělali i kruh, povídali si o tom i s ostatními dětmi a udělali si takovou vzpomínkovou školku,” uvádí Kateřina.
Komunikace
Podle výzkumu Cesty domů informuje školu o úmrtí v rodině žáka pouze čtvrtina rodičů. Dětská klinická psycholožka a rodinná terapeutka Ludmila Trapková si ale myslí, že to vždy nutné není, hlavně v těch případech, kdy rodiče s dětmi doma o všem otevřeně mluví.
Stovky prvňáků opakují nebo propadnou, letos jich může být víc. Na školách často chybí podpora
Číst článek
„Na druhé straně jsou rodiny, kde se nemluví ani o méně citlivých věcech, kde je velké napětí. Když pro takové dítě je k dispozici potom ve škole nějaká paní učitelka nebo učitel, to potom je velké štěstí, když takové dítě někoho najde,” popisuje Trapková.
Pouze osm procent škol má ale jasně stanovený postup, jak takové situace řešit. Podle ředitelky Cesty domů Ruth Šormové výzkum ukázal, že v Česku jsou stále velké rezervy v komunikaci mezi rodiči a školou.
„Bylo vidět, že rodiče nejsou zvyklí o těžkostech, které jsou osobní nějak komunikovat v té škole. A to si myslím, že by mělo být trošku varující,” říká Šormová.
Pracování s tématem smrti
Většina učitelů se přitom shoduje na tom, že téma smrti je důležité a mělo by se řešit i během výuky. Třeba na základní škole Vejrostova v Brně dětem smrt vysvětlují na příbězích koček, přibližuje učitelka Olga Novotná.
Nevyhovující bydlení negativně ovlivňuje školní docházku. V Česku tak žije až 50 tisíc dětí
Číst článek
„Tam umírá nějaký dědeček kočky a jsou tam příklady, jak s tím tématem se s dětmi pracuje. I pro mě je hodně náročné s tímhle pracovat s dětmi, ale rozhodně je důležité s tím pracovat,” vysvětluje Novotná.
„Ukazovalo se, že učitelé hodně stojí o možnost osobních konzultací, rozhovorů, nějakého vzdělávání klidně i online formou, ale aby tam byl ten jejich osobní vstup a měli možnost poradit se s někým, kdo třeba tu zkušenost s nějakou podobnou situací už třeba má za sebou. Aby se v tom necítili sami,” upozorňuje Ruth Šormová.
Pomoct učitelům mluvit s dětmi o smrti by mohla i nová brožurka Slon u tabule. Organizace Cesta domů knížkou navázala na svoji první knihu Slon v pokoji. Název vychází z anglického úsloví elephant in the room, kdy slon představuje něco, co nejde přehlédnout, přesto všichni dělají, že to nevidí.
