Zneužívání v církvích je i v Česku. Kdo má moc, je vždy v ohrožení z pokušení, tvrdí premonstrát Drábek

Premonstrát Marek František Drábek často vystupuje jako obhájce obětí zneužívání v církvi. „Jak se s nimi setkávám, tak znám jejich příběhy. Vůbec ale nejsem schopen přesně říct, kolik obětí v Česku doopravdy je,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Drábek tvrdí, že není na něm, aby jejich příběhy vyprávěl dál, nebo aby je vedl třeba až k soudu.

Hovory Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marek František Drábek, host pořadu Hovory | Foto: Bohumila Reková

„Těmi, kteří by to měli dál řídit, jsou jen oběti. Oni jsou ti, co to prožívají, a setkávání s nimi mne nějakým způsobem s nimi svazuje. Pravda je osvobozující. Víme, že se to děje v celé společnosti, takže nedává smysl myslet si, že by se to nedělo i u nás,“ hodnotí debatu o sexuálním zneužívání v církvi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: Marek František Drábek, člen řádu premonstrátů

Ostatně ten, kdo se dostane k moci, je podle člena řádu premonstrátů vždy v ohrožení z pokušení: „Takže proč by neměli být v pokušení i duchovní. Nedává mi smysl, aby to tak nebylo.“

Lidé, kteří za nim chodí se svými příběhy, se dělí do několika skupin, vysvětluje Drábek. Někteří se ke zneužití přihlásili. Další ale nechtějí nic jiného než se se svým traumatickým zážitkem někomu svěřit. A pak jsou tu ti, kteří by už neměli před soudem koho obvinit, protože viník-kněz zemřel.

Oběti, nebo přešivší?

Není to pro jednoho člověka trochu „velké sousto“? Marek František Drábek odpovídá „Příběhy konkrétních lidí jsou svým způsobem i o jejich obrovské síle.“

Připomíná, že v zahraničí se už ani nepoužívá termín oběť, ale přeživší zneužívání. „Protože jsou mnozí, kteří to neunesli a spáchali sebevraždu. Takže já se potkávám s těmi, kteří to zvládli a jsou svým způsobem silní.“

Pohlavní zneužívání nezletilých hlaste civilním úřadům, vyzývá Vatikán kleriky v novém manuálu

Číst článek

Přiznává, že taková setkávání pro něj osobně depresivní nejsou. „Nejtěžší je setkávání se z pozice autority – to odmítání, nepřijetí, zlehčování, zpochybňování. To je pro mne náročné unést.“

Samotná práce s přeživšími ale má výsledky, říká: „Sami tvrdí, že ze tmy vstupují do světla. Nebo přinesou obraz, který je na začátku jen černý nebo šedý, najednou je plný květin a září. To jsou nádherné okamžiky.“

Kněze soudí zas jen kněží

V souvislosti se zneužíváním v církvi se mluví i o klerikalismu, tedy o nedotknutelnosti prostředí a míst, kde se aféry „zametají pod koberec“. Podle Drábka v tom hrají roli hned dva aspekty: vytváření skupiny, která chrání sama sebe, a pak postavení moci samotných kněží.

„Pokud i dnes něco provede kněz, tak když je souzený v rámci církve, tak ho opět soudí jen kněží. Laik je tam, myslím, jen jeden, a to ještě s nějakým dispenzem. Takže se tady vytváří skupina, která sama sebe soudí a kontroluje,“ popisuje.

Druhá věc je postavení moci.

„Jakože vidím toho druhého, že je mocnější. A to nemyslím v nějaké síle, ale i ve vědomostech, v tom, že je to kněz. I tady je pak dvojitý boj: někdo v této pozici být chce, někdo ne, ale taky ho tam může společenství církve i věřících cpát. Lidé si jako by chtěli sáhnout na svátost, co spadla z nebe. Chtějí k němu vzhlížet. Pak ale vzniká napětí a přetlačovat se proti těmto dvěma silám je poměrně náročné. Ale je třeba o tom otevřeně mluvit a hledat cesty, jak s tím dál,“ dodává.

Věra Luptáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme